Reklama

Reklama

Tančírna

  • Itálie Ballando ballando (více)

Obsahy(1)

Snímek Tančírna zprostředkovává divákovi intenzivní pocit míjejícího času a historie, ve kterém se prolíná "malý" osobní život pravidelných návštěvníků jedné typické pařížské, předměstské tančírny s během "velkých" dějin. Film je natočen úplně beze slov. Divákovi ale vše mistrně zprostředkovává pomocí syntézy hudby, tance, pantomimy, masek a kostýmů. V několika epizodách, odehrávajících se v rozpětí takřka padesáti let (1936-83), jsou v Tančírně připomenuty významné momenty z minulosti Francie a spolu s ní vlastně i celé Evropy. K popularitě snímku přispívají četné a charakteristické melodie oněch časů, včetně šansonů Edith Piaf a písniček Beatles. Originální koncepci tanečního vyprávění převzal známý italský režisér Ettore Scola z pantomimického divadelního představení, uváděného pařížským Le Théatre du Campagnol v roce 1981. Do filmových rolí byli obsazeni přímo herci úspěšné divadelní adaptace, neboť sehranost kolektivu byla v tomto případě zárukou celosvětového úspěchu filmu. Mimo jiné inspirovala i vznik představení brněnského Divadla v 7 a půl. (oficiální text distributora)

(více)

Zajímavosti (6)

  • Celý film se odehrává výhradně v interiéru – tančírně, baru a přilehlé toaletě. Není tu jediný záběr z jiných prostor. (Robbi)
  • Krátkozraká slečna (Monica Scattini) se opravdu ani jednou do kola nedostane, ale vyzvána k tanci je – v době okupace Francie nacistickým důstojníkem. Když zjistí, o koho se jedná, svou jedinou příležitost odmítne. (Robbi)
  • Barman a madam na záchodech si nezatančí, jejich práce to nedovoluje. Mimo tyto dva si také nezatančí krátkozraká dívka (Monica Scanttini). která si v různých obdobích pouze čte filmové časopisy. (Terva)
  • Režisér si vzal jako základ snímku stejnojmenné pantomimické představení jednoho pařížského divadla a do filmu obsadil i herce z onoho souboru. (Cherish)

Reklama

Reklama