Cukrová bouda

Situace v pohraničí těsně po válce nebyla nijak růžová a pan Kachyňa dokázal tu hutnou atmosféru vykreslit značně věrohodně.. Příběh ovdovělé ženy se dvěma malými kluky mě vtáhnul na první dobrou, k tomu tedy musím připsat, že postava „slušného“ Němce mi vzala dech.. Cením si i toho, že tvůrce diváka k ničemu neponouká, nabízí různé situace k úvaze, ale zachovává prostor k vlastnímu názoru.. Smutně krásné pokoukání o hrozné etapě našich dějin.. (03.05.2022)

Film, do jehož scénáře Körner otiskl spoustu motivů ze svého vlastního dětství (přesně vylíčené okolnosti smrti otce, stěhování do Sudet). Kachyňovi se podařilo evokovat atmosféru zdevastovaného poválečného pohraničí (mnohdy v působivé zkratce, např. záběry na opuštěné psí boudy). Macháček vynikajicí. Konec jeho postavy ovšem neprošel schvalovacím řízením, ta závěrečná zimní epizoda se dost odlišuje od toho, co Körner napsal. (07.11.2014)

Uvěřitelně dojemný příběh, který je sdělný a odráží dobu, která byla v srdích a hlavách lidí ta nejkrizovější v našich dějinách!!! Nejlepší role paní Švandové, která u filmu neměla příliš štěstí na podobné příležitosti.. Tragický příběh pana Bártla, nešťastníka, kterému celá rodina sběhla k Hitlerovi se odehrává v pozadí nadšeného klukovského dospívání. Velmi těžké a složité téma, které mi pokaždé vyhání "mráz na zádech". Kachyňa opět dokazuje, že je jedním z nej nejlepších režisérů české kotliny.! (25.11.2012)

„Tož chceš?“ - „A jsou to poctivý peníze?“ - „Jaký se zrovna tisknou.“ Konec (civilizovaného) světa. Přesně tam zamíří zoufalá matka s 2 kluky po tom, co přijdou o otce. Divák se sám sebe musí ptát, proč zrovna tam? Snad kvůli naivní představě, že tu zapomenou, začnou znovu a najdou naději na nový, hezký život. Na který to ovšem opravdu nevypadá. Kdepak jsou ty zářivé zítřky plné radostného budování naší poválečné vlasti. Kam jen kamera dohlédne, tam jsou pouze všudypřítomné pozůstatky nedávno skončené války. Všude jen zničené věci, budovy, nevybuchlé miny, bláto, zima, nehostinnost, nevlídnost, dokonce ještě německé ženy, které musí za trest sázet stromky. A v lesích číhá nebezpečí v podobě stále bojujících fanatiků…ideální prostředí pro dobrodružství 2 mladých chlapců, tedy především toho staršího (výborný Dlouhý). Ačkoliv nejvíc mě zajímala Macháčkova osudem zkoušená postava (jedno, že jsem mu stejně jako hlavní hrdina co chvíli nerozuměl) a fajn byl také neustále se „vracející“ Kodet. Celkově dávám solidní 4*. (03.03.2018)

Natočit příběh o vážných věcech, který je prodchnut poetikou v malebné krajině a dětským pohledem. Tak to uměl jen pan režisér Karel Kachyňa. Ať si každý říká, co chce, klobouk dolů před tou neopakovatelnou filmovou atmosférou minulých časů. Stejně jako v předchozích či pozdějších scénářích, dokáže vtáhnout diváka do děje. A když vezmu v potaz míru svých prožitků a pocitů z jeho filmů, vždycky jsem spokojen. Což jinými slovy znamená, že právě tohle se mi u Kachyni líbí. Protože, když film nemá žádnou sdělnost, je zcela o ničem. Chytře sděleno, že konec války, i když vítězný, nemusí být vždycky radostný, to má logiku. (16.01.2011)