Láska

Vcelku průměrné rodinné drama, které se za každou cenu snaží působit jako něco víc, možná proto je tu zmíněna i kategorie "poetický". To však znamená náhodné střídání barevnosti obrazu a pak záběry na polní aktivity, což asi mají být snad až snové výjevy, ale ve skutečnosti jsou to záběry na partu teenagerů (včetně Krause a jeho bandy ze Saxány) co různě skotačí po strništi za přítomnosti různých rekvizit. Někdy jsou to elpíčka, jindy dechovka, bicykly a také až absurdní hopsání na skákacích míčích. (12.11.2020)

Rozvedená matka má dceru, rozvedenej fotr má syna a tahle čtveřice se tak nějak spáruje. Vzhledem k tomu, že to natočil Kachyňa, mě docela překvapilo, že dceři nebylo 11 let a nedala to dohromady s tim fotrem. Kachyňa tentokrát svoje pedofilní choutky v sobě potlačil a do hlavní role obsadil docela pěknou týnejdžerku (J. Schallerová), což asi většina z nás normálnějších ocení víc, než ty Kachyňovy holčičky, co ještě nemaj ani prsa. Jinak ten film jsem nějak nepobral. Je to taková umělecká pičovina. Chvíli je to modrý, chvíli zelený, chvíli žlutý, pak černobílý, pak barevný. Pořád tam někdo má nějaký halucinace nebo co. A když tam Kaiser skáče na míči, vzpomněl jsem si na tohle. Jinak Kaiser má sice účes jako debil, ale i když to byl jeho debut, tak jako jeden z mála v celym filmu něco zahrál. (06.08.2011)

Tak už jsem myslel, že jsem od Kachyni viděl skoro všechno, a že mě nedokáže ničím překvapit. Ovšem tímto snímkem mě rozhodně docela překvapil. První věc, co mě zaujala, je výtvarná stránka filmu. Ze začátku mi ty přechody mezi černobílým a barevným vizuálem přišly hodně zvláštní a možná trošku i rušivé, ale nakonec jsem si zvykl a docela se mi začalo líbit. Hlavně mě zaujalo, jak si Kachyňa pohrává s technikou barevných filtrů přes černobílý obraz. Pokud jde o samotný příběh (resp. dva příběhy v jednom) zaujala mě spíš ta dějová linka spojená s mladým párem Petrem a Andreou. Možná i proto, že Jaroslava Schallerová je zde fakt "kočka". A mladý Oldřich Kaiser už v této době ukázal, že z něj jednou bude pan herec. Každopádně to postupné jejich vzájemné sbližování, kdy Andrea Petra ze začátku dost nesnáší, ale nakonec k němu najde cestu, má svoje kouzlo. To u jejich rodičů má člověk pocit, že je to celé tak trošku omyl. A ani herecky mi Milena Dvorská se slovenským hercem Františkem Veleckým moc nesedli. A už vůbec mi nesedl dabing v podání Petra Kostky. Kapitolou samou pro sebe jsou snové představy (obrazy) či skoro by se dalo říct halucinace. Zaujaly mě hudební variace na známou lidovku "Lásko bože lásko", které zde poměrně často zaznívají. V některých momentech mi ale scéna přišla trošku až přeplácaná. Ale rozhodně nemohu souhlasit s textem distributora, že by tento film zcela postrádal osobitost. Osobitý, či originální tento snímek rozhodně je. (02.05.2017)

Láska. Je možná něco jako tajemství... nebo touha. Snad štěstí. Život. Hledání. Touha po kráse. To všechno... Typická Kachyňova filmová poezie ve víru lidských problémů, úvah a snů, v příjemných rodinných epizodkách o hledání a objevování lásky v bludném kruhu dvou generací. Tak jako člověk běžně hledá cestu k jistému člověku, všichni hledáme i vzájomné porozumení a lásku. Ta se po dostatečném může leckdy objevit i tam, kde dosud panoval chlad či nenávist. I v takových obyčejných příbězích našel Karel Kachyňa během omezených tematických možností za normalizace jedno ze svých útočiští... . . . Hodnotím plnou palbou za scénář Oty Hofmana! Co se týče dialogů, vykreslení vztahů mezi mládeži, rodičemi a množství z načrtnutých problémů každodenního života, nemám vůbec pocit, že tomuhle filmu je dávno přes 40 let. Na normalizační film ze současnosti překvapivě žádné soudruhování, naopak se v snových scénách objevují motivy hippies(!) a často znějící bigbeat. Mimochodem hned bych si zašel k Petru Bruknerovi mladšímu s magneťákem přehrát Prší, prší :o) , tenhle song od Bukanýřů totiž není (mimo ukázky z tohoto filmu) vůbec nikde k dispozici. :-))                                     . . .                   Žánr komedie zde sice není uveden, ale o chvilky odlehčené humorem zde vůbec není nouze. Krásná Jaroslava Schallerová ve dvojici s hereckým debutantem Oldřichem Kaiserem si nic nezadají s osvědčeným Veleckým a Dvorskou. Přemixovaných vizuálních a hudebních filtrů je tu v podobě dobových experimentů někdy až moc, ale v doprovodu hezkých variací na lidové písně (v podání Bukanýřů s krásným sólovým hlasem Hany Buštíkové) nespostrádají své kouzlo. Při opakovaném zhlédnutí mě opět dostalo, jakou propracovanou symboliku ukrývají některá starší filmová dílka, například když se bývalý milenec stěhuje ke své dávné lásce a donesou do předsíně nábytek, rozbije se váza na stolku; když se pak ke konci filmu rozhodne odstěhovat zpátky a nese v euforii tašky směrem do auta, rozbije se památná rodinná plaketa... Jinak řečeno každá změna již zavedeného pořádku přináší do života vedle pozitivních účinků i nějakou tou tíseň. Láska je příjemným filmem pro celou rodinu, ale rozhodně s hlubším podtextem navíc. 90% (05.02.2017)

Báseň, kterou za pomoci svých výrazových prostředků napsal film (prostřednictvím pana Kachyni). Je čistá, neředěná, bez zbytečných příměsí ... a mezi námi: Trocha poezie nikoho nezabije. Nějak jsem nepostřehla, že by "postrádala osobitost" a vyznačovala se "křečovitou stylizací", ale kdoví ... třeba nemám ta správná měřítka k posouzení (a odsouzení) Kachyňových "normalizačních" snímků ... :-) (31.05.2010)