Sestřičky

Trochu učesaný pohled na padesátá léta-je ale pravdou,že humor nechybí nikdy a nikde a i v nejtěžších dobách mají lidé tendenci zlehčovat svůj úděl a komedializovat svůj osud. Dobře protagonisty pochopené a dobře předvedené lidské osudy,nuceně zasazené do prostředí tak odlišného od představ, se vším všudy, co tehdejší doba, spíše toho pro lid nedobrého, přinášela.Přestože herecké ztvárnění působí veskrze mile, námět je dobrý, režie i kamera výborná, něco mi na tom s odstupem času nesedí. Možná snaha přiblížit tuto dobu českému divákovi způsobem, který zakrývá nedostatky a zápory tehdejší tuhé diktatury a učinit ji lidskou. Ale jinak skvělé provedení, přidávám ještě 1/2. (05.06.2008)

Co že tak nízko??? Hej lidi (někteří)??? Koukali jste do háje na stejný film co já??? Ne že by Kachyňa nenatočil většé pecky (ne že by tento film ovšem nebyl pecka), ale když se člověk podívá, jaký píčoviny jsou zde často hodnoceny tak vysoko, měli by sestřičky rozhodně mít alespoň svých zasloužených 85%!! (23.05.2007)

„Mnato, Vojene a Vnisle, i ty dcero Křesomysle, voli stojí podle pluhu svisle a dívají se k zemi kysle." Zasvěcení do života a předání štafetového kolíku v lásce za dob normalizace aneb Kachyňova citlivá hořkost z raných 42 odstínů šedi. Potěšila hudba Luboše Fišera, lyrický Saturnin za volantem sanitky i "trdlovitý" debut Aleny Mihulové.. (10.01.2013)

Začátky socialistického zdravotnictví byly těžké stejně jako začátky erotického života jedné sestřičky na českém venkově let padesátých. Lidé mají pořád stejné problémy, ať je u moci bolševik, Hitler nebo Kaddáfí. Pořád je tu láska, nevěra, hříchy a ctnosti. V jakékoli době se dá o tom natočit film a přitom zůstat stranou politiky. To Kachyňa udělal a udělal to nadmíru dobře. Herecký koncert Jiřiny Jiráskové posouvá tuto komedii do kategorie nezapomenutelných. Můžeme o tom vést spory, diskutovat, to je ale asi tak všechno, co se proti tomu dá dělat... (22.04.2011)

Nikdy nevíme, co zlého bude k čemu dobré. Nejen o tom je hořce úsměvný příběh mladé zdravotní sestry, jejíž život a především dozrávání zásadním způsobem ovlivnil nečekaně těžký trest za spíš komický prohřešek a z bezstarostného dospívání ve velké nemocnici ji vrhl do drsné reality zabláceného venkova padesátých let. Téměř komorní příběh o jedné neobvyklé škole života mě baví nejen svou zvláštní poetickou atmosférou a hereckým výkonem Aleny Mihulové, která jím převálcovala i všemi adorovanou Jiřinu Jiráskovou, ale také několika nezapomenutelnými scénami a pak Bořivojem Navrátilem v roli doktora Sevíta. Sestřičky nejsou nejlepším Kachyňovým filmem, přesto patří k těm, ke kterým se občas rád vracím. (18.01.2012)