Režie:
Karel KachyňaKamera:
Jiří MacákHrají:
Vilém Pfeiffer, Mária Markovičová, Petr Čepek, Marie Málková, Karel Chromík, Jana Hlaváčková, Václav Babka, Rudolf Hrušínský ml., Luděk Munzar (více)Obsahy(1)
Hospodářská krize dolehla počátkem 30. let také na obyvatele rázovitého moravskoslovenského venkova. Do rodné chalupy se z města vrací hlavní hrdina i se svou rodinou, protože nemohl nikde sehnat práci. Jenže mladší bratr jej nevítá s nijak otevřenou náručí... Režisér Karel Kachyňa se plně podřídil normalizačním požadavkům a natočil plochou ilustraci, která se zaklíná třídním bojem. Předlohu poskytl slovenský spisovatel Peter Jilemnický, ale dějiště bylo ve filmu pozměněno na folkloristicky vděčnější místo, aby režisér mohl vylíčit nejen místní kroje, ale také hudební zvyklosti. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (31)
Nelehké období první poloviny třicátých let doléhalo v mnohem silnější a drsnější podobě zejména v odlehlých částech naší země, kde se důsledky celosvětové hospodářské krize rozrostly do nevídaných rozměrů. Kdysi úrodná pole zela prázdnotou, pokusy získat jakoukoli práci byly předem vyloučené, všude kolem jen bída, hlad a strach z dalších dní. Všechny tyto okolnosti způsobily destruktivní zkázu v lidských charakterech, v tomto případě sledujeme postupný rozklad člověka, proměňujícího se ve štvanou zvěr, schopnou v zoufalé situaci nechat zemřít vlastního potomka a podpálit střechu nad hlavou. V pestré filmografii Karla Kachyni se jedná o zcela atypické téma; syrový příběh, odehrávající se v nevlídných a mrazivých scenériích jakoby příslušel jeho generačnímu vrstevníkovi Františku Vláčilovi, ale zároveň si zachovává vlastní specifický rukopis. Impozantní kamerové pasáže, které se doslova mazlí se zimní krajinou výborně doplňují folklórně zaměřená hudební intermezza, výrazně odlišená hudebními nástroji (flétna kontra cimbál). Z hereckého obsazení jednoznačně vyniká mistrovský Petr Čepek v další variantě životního ztroskotance, za pozornost stojí i návrat bývalého prvorepublikového milovníka Viléma Pfeiffera. V rámci nepříliš kvalitního výběru celovečerních hraných filmů první poloviny sedmdesátých let patří DĚDINA mezi zapomenuté klenoty, které jsou ke škodě diváků bezdůvodně zamlčovány a zbytečně zúžují soudobou tvorbu na komediální žánr. Život není jen smích. ()
Na Kachyňu dost temné a ponuré. Mírně, ale opravdu jen mírně tendenční. Každopádně pěkně vystavěné drama a nahlédnutí do tradic a kultury moravského venkova je velmi příjemné. Petr Čepek je vynikající, ostatně jako obvykle, další postavy rozhodně také dobře obsazené a zahrané. Tento film podle mě neprávem poněkud zapadl, mockrát se v televizi neobjevil. ()
Škaredá dědina a v ní žijící lidé svoje nelehký životy. Úroda není zaručená, není práce, všude bída a hlad. Ve filmu jsou zachyceny všechny dobové folklórní zvyky a tradice. Třeba jako Tři králové, Masopust, pálení a topení Morany. Škaredá dědina soudě i dle zdejšího hodnocení je asi jedním z méně známých filmů Karla Kachyni. A je to škoda. Svoje kouzlo i díky (myslím si)věrohodnému zachycení své doby bezesporu tenhle film má. ()
Filmová balada, využívající hudbu stylizovaného souboru Chorea bohemica Jaroslava Krčka a v obrazové rovině moravskoslovácké (pravděpodobně horňácké) folklorní tradice (metody lidového léčitelství ovšem směřují k slovenskému prostředí, v němž se odehrává původní Jilemnického přeloha) nasnímané Jiřím Macákem (jeho dílem je i Schmidrova hororová pohádka Siroty), šikovně obsazená (např. jedna z mála filmových rolí Marie Málkové, Petr Čepek asi byl zcela jasný do role démonického a vášním podléhajícího Vendela Juricy). ()
Silná sociálně kritická filmová balada nestora československé režie Karla Kachyni. Pro 70. léta, tedy období normalizace, je také typické dobové usazení snímku, tedy období první republiky, jinak něž sociálně-kriticky se 30. léta v tehdejším normalizovaném filmu zobrazit nesměla (Je dobře také vědět, že Karel Kachyňa měl jako jedna z výrazných postav české ,,nové vlny" na začátku 70. let zákaz točit, normalizátorům leželo v žaludku hlavně mrazivé Ucho, jeho filmy jsou pak tedy především výsledkem ústupků a kompromisů...). Vendel Juriga je jednou z velkých filmových rolí Petra Čepka a opět tím, že se děj odehrává na venkově na statku, trochu připomíná Pavla z Herzových Petrolejových lamp. Dobrá je charakterová drobnokresba i typicky kachyňovská poetika (na mě snad až přespříliš hudebních čísel - masopust, vynášení Morany atd.), nepřekvapí silný materialismus a negativní aspekty povahopisu prostého lidu. Samozřejmostí je i silná stylizace zobrazované folklórní složky, filmu by prospěla natočena dokumentárněji a věrohodněji (navíc pásmo postav je realizováno obecnou češtinou, ne adekvátním dialektem), to se ale v československém hraném filmu příliš nenosilo... Snad jen ten závěr, tomu jsem tak úplně neuvěřil... Přesto neprávem opomíjený a zde na webu silně podhodnocený film... ()
Reklama