Už zase skáču přes kaluže

V rámci školního projektu vybrali pedagogové českého jazyka právě toto filmové zpracování "povinné četby" od A. Marshalla. Čekal jsem u žáků 7. tříd úplný propad tohoto filmu. Ani jsem se na ten film nechtěl podívat dopředu, říkal jsem si, že mi bude stačit, až to uvidím ve škole. A viděl jsem... a zíral jsem a vlhly mi oči, a fandil jsem tomu "usmrkanci" a byl na něj hrdý jako kdyby to byl můj vlastní kluk... Získal si mne nejen ohromě milý a přesvědčivý výkon Vládi Dlouhého, ale i vše kolem toho: střih, kamera, scénář, režie. Smutný přííběh se silným akcentem na osobní statečnost a houževnatost, to vše prosycené nadějnými vyhlídkami. A ještě k hodnocení: moc se to líbilo i žákům, žádný propadák to nebyl, naopak. Učitelé mohli být spokojení, že děcka viděli něco z povinné četby, co se povedlo a přijali ji. Glosa na závěr: zamrazilo mne, když Vláďův filmový táta, poté, co ho vyhodili z práce kvůli závislosti na alkoholu, dával synkovi dobrou radu, aby on nepil jako táta... To se Vláďovi v tom reálném životě naplnit nepodařilo. A není to soud, ani mravokárně zdvižený prst, je to jen povzdechnutí. Sám jsem na alkoholu byl závislý, a nesnažil jsem se o to. Byl to jen vedlejší produkt toho, co jsem žil, a jak jsem situace řešil. (21.03.2011)

Pohoda - taky normalizacny kludny oddychovy film, jaxa slusi a jak to mam rad. Jo, jo, za normalizacie vznikali v byvalej CSSR kvalitne filmy, tento je opat jeden z nich. Aj ked je to niekedy az prilis po voli vtedajsej vladnej moci /KSC/, filmu vladne zrucna ruka rezisera Kachynu a kvalitne herecke vykony. Vo filme si zahral aj Vladimir Smeral, znamy ako Boblig z Edeldstadtu zo znameho trezoroveho filmu z roku 1969. 86 % (13.07.2013)

Už dlouho jsem zde neudělil desítku. Je obtížné porovnávat mezi sebou filmy různých žánrů. Říci, že ten či onen je lepší, než ten druhý. Když třeba jeden snímek je akční bláznivá komedie, druhý horror a třetí poetické drama. Snímkek Karla Kachyni Už zase skáču přes kaluže podle Marshallova námětu patří k filmům poetickým, kterým nechybí i něžný a laskavý humor. Tomuto filmu rád tu desítku udělím. Zaslouží si to za to jak je lidský, jakou má petiku i humor. Zaslouží si ji za to jakou má výpravu. Daly by se mu vytknout některé detaily, které jsou trochu nelogické, ale ve filmu samotném i příběhu se to ztratí. (16.03.2007)

Takové hodně sentimentální dětské drama z přelomu 19. a 20. století se šťastným koncem, neboť se malému Adamovi (Vladimír Dlouhý) podaří i po dětské obrně a jím způsobeném zmrzačení nohy uvést do reálu svůj sen a naučí se jezdit na koni. Navíc mu nikdo nepomáhá a vše zvládne sám, chtělo by se říci pravou zadní, ale to by bylo moc cynické. Zajímavé postavy: otec, velký Adam (Karel Hlušička), nadaný rajťák koní a ještě nadějnější pijan, dobrosrdečný mlynář a pacient v nemocnici Ambrož (Vladimír Šmeral), doktor (Bořivoj Navrátil), mlaďounká sestra (Jana Švandová) a kovář Martin (Jaroslav Satoranský), který se cítil vinnen za Adamovo onemocnění. Je to koukatelné, hodně koní, ale... (14.08.2010)

Sice k tomuto dílu nemohu pociťovat nostalgii (s čímž jsem už bojoval už u Zlatých úhorů) ale nakonec mi to nezabránilo vtom, abych byl spokojen. Hned v úvodu Kachyňa předvede to, v čem je silný. A to poetické vylíčení světa a bezstarostného dětství. Přesto jsem se u některých naivnějších obrazů možná lehce zanudil. Ale jak kluk onemocněl, neměl jsem na to čas, páč začala poměrně dramatická podívaná, která dokázala překvapit i několika takřka psycho momenty. Ty tedy s příjezdem do nemocnice vyprchaly ale děj pak začal být ještě zajímavější a z filmu se nakonec vyvrbil moc hezký útvar pro všechny věkové generace s krásným poselstvím o tom, že naděje umírá poslední a člověk by se nikdy neměl vzdát. Netuším sice jestli to vždy jde ale bylo to od pana Kachyni pěkné. Ocenit musím i několik umělečtějších prvků (již na začátku nahlížení na svět přes barevná sklíčka a pak blouznivé sny, kdy se klukovi vrací různé představy či pomotané vzpomínky.) (03.07.2020)