Katka

Dnes už úsmevne a možno aj trochu infantilne pôsobiaca socialistická propagandistická komédia, plná proletárskych výrazov ako stachanovci či úderka, ktoré v priebehu rokov stratili svoje miesto a opodstatnenie v bežnom hovorovom slovníku. Humor je tu príznačne dobový, povojnoví šviháci v podaní Ďusa Pántika či Ferka Dibarboru dnes pôsobia skôr karikatúrne a pointa príbehu, týkajúca sa nadšeného prekonávania pracovných noriem je súčasníkovi vzdialená. (01.04.2018)

Úsměvný příběh vymodelovaný dobou. Realitou je fakt, že zrnko pravdy na tom je, že i takový byl tehdy život. Co tady vyzdvihnout? Ján Kadár dokázal vytěžit na dobu vzniku socialistického realismu z tohoto prostředí jednoduchý oddechový film. Jen pro zajímavost, firmu Tatrasvit, kde se film natáčel, založil Tomáš Baťa a podnik stále dobře prosperuje. (29.08.2016)

Taká jednoduchá slovenská komédia dedina versus mesto či tradície versus socialisticko-továrenská moderna, ktorá neurazí, ale po toľkých rokoch snáď už ani nedokáže pobaviť. Zaujímavé by bolo sledovať ju pred 72 rokmi, či by to bolo inak. Samozrejme, potešia hlavne mladí herci, neskorší výkvet SND na čele s Pántikom a Dibarborom, kvôli ktorým sa film predovšetkým oplatí vidieť. (07.05.2021)

Československá komedie o temperamentní a sebevědomé dívce (předčasně zesnulá B. Obrová), jež kvůli práci odejde z rodné vesnice do průmyslového města Svit pod Tatrami. Zde můžeme sledovat její počáteční pracovní potíže v punčochárně, posléze i její první citové vzplanutí ke svému vedoucímu (milostně neposkvrněný J. Pántik). Rok vzniku díla může mnohé odradit, avšak dle mého názoru je evidentní, že J. Kadár nebyl žádný komunistický patolízal, neboť v díle vzniklém pouhý rok po puči se objevuje pouze nezbytné minimum tehdejších budovatelských sloganů či projevů o sladké budoucnosti. Příběh se věnuje zejména spanilé dívce Katce a jejímu pracovnímu nasazení, souboji dvou údernických skupin punčochárna/pletárna či citovému sbližování mladých lidí. Vše je proloženo vtipnými situacemi, jež bych v žádném případě nepovažoval za křečovité, nemístné či infantilní. Oskarový režisér se za svoji tvorbu v tomto období rozhodně nemusí stydět. Jedna hvězda navíc za atraktivní Katarínu. (25.02.2014)

Agitační komedie Katka, jejíž titulní hrdinku sice lapila za pačesy až nemilosrdná mašina, zatímco její zapíranou duši si již dlouho předtím přisvojila – podobně jako v obludných cukrovarnických prózách Matěje Anastázie Šimáčka – sama fabrika, mě ani tak neoslovila jako spíše pobavila - tím, jak se v ní život a svět s nevídanou nežitou plynulostí rozpadají a skládají (jako by vše náleželo k nějakému stroji), aniž by tomu kdokoliv z pracujících věnoval pozornost. Jedna nekonečná halucinace socialistického štěstí (v níž chybí jen, aby tovární rozhlas vysílal živý přenos soudního přelíčení s Miladou Horákovou, k čemuž zřejmě došlo o rok později, kdy již asi Kadár chystal Únos...). (24.04.2014)