Zlaté časy rádia

Pěkný podvečer, vážení posluchači, vítejte u dalšího dílu pořadu „Woody vás baví“. Dnes se můžete těžit na skvostně nostalgické střepy a střípky z dob největší slávy rádia. Šlágry z let třicátých a čtyřicátých a slavnými rozhlasovými relacemi z týchž časů stmelené povídky bude svým charakteristickým projevem a nezaměnitelným humorem přizdobovat samotný Woody Allen. Hosty dnešního zpola-úsměvného, zpola-dojemného vyprávění budou mimo jiné roztomile naivní Mia Farrow, „věčně na ocet“ Dianne Wiest či Seth Green jako malý zrzavec se všemi předpoklady být jednou králem intelektuálského humoru. Znalci jistě ocení spjatost fiktivního příběhu (třebaže polobiografického) s realitou, zde reprezentovanou kupříkladu úryvkem z legendární rozhlasové mystifikace Orsona Wellese Válka světů. Než začneme, nemohu nevyužít možnosti „předplatit“ si váš následný zájem jednou z mnoha lahůdkových hlášek: „Sousedka měla v hlavě kovovou destičku. Nepřibližovala se k magnetům“. Přeji příjemný poslech. Apendix: Allenův nostalgický pohled na Broadway je pohledem vroucného milovníka, který rád objevuje nové, ale ještě radši vzpomíná na staré (Jeff Daniels, jenž v Purpurové růži z Káhiry hrál Toma Baxtera, tady hraje Biffa Baxtera). 80% Zajímavé komentáře: Douglas, formelin, Curunír (21.08.2008)

V čase, keď televízia ešte nebola, malo rádio svoje zlaté časy a bolo prítomné v domácnosti pri každej dôležitej udalosti. Teda v domácnosti Woodyho Allena, ktorú predstavuje v tomto retro filme vo forme banálnych historiek s miernymi dávkami humoru. Očakával som aj niečo zo zákulisia rádia, ale toho bolo minimum, dozvedel som sa len to, že sa netreba vymknúť na streche. Posolstvo filmu mi uniklo, možno bolo úmyslom len priniesť svedectvo o svojom detstve. –––– A pak tam byl táta s mámou, dva lidé, kteří se dokázali pohádat kvůli všemu. (02.04.2015)

Allen se tentokrát vyznamenal především námětem. Vzal své vzpomínky na dětství a různé skečovité scénky a všechno poslepoval do nostalgické koláže, jejímž pojivem je vysílání rádia coby média, jež nejen doprovází, ale i určuje osudy postav. Díky téhle koncepci pak film může sledovat několik dějových rovin a přepínat z veselé do posmutnělé atmosféry, aniž by to působilo rušivě, neboť zde vlastně není hlavní rolí nějaká postava, ale právě rádio. Vymyslet na takovýchto základech film, který by držel pohromadě a fungoval by, je obdivuhodné. (21.11.2011)

Vzpomínání nostalgické, moc příjemné, přímo na hlášky poněkud chudé, ale na vtipné situace nikoli. K tomu parádní hudba a mnoho kvalitních písniček (spojených s často humornými událostmi). Scény jako originální vloupání, odposlouchávání sousedů, baseballista či únos svědkyně maximálně pobavily. Vidím to na slušné 4*. „Střelil se do nohy. Uřízli mu ji. Říkalo se, že už si nezahraje. Další sezónu si zahrál. Neměl nohu, ale měl udatné srdce! V zimě přišel o ruku. Naštěstí pravou. Neměl nohu a ruku, ale měl udatné srdce! Při lovu na kachny měl nehodu. Oslepl. Ale zůstal mu instinkt. A udatné srdce! Pak ho přejel náklaďák…“ (28.08.2014)

Radio Days není nejlepší z Allenovy tvorby, ale tenhle film má něco do sebe. Něco, co mě prostě nutí dát snímku lepší hodnocení. Woody vzpomíná na své dětství strávené pronásledováním německých ponorek, pozorováním nahých dam a hlavně posloucháním rádia. Možná je to ta nostalgie, která z tohoto filmu čiší z každého záběru, možná je to tím, že jsem si při filmu zavzpomínal na své dětství (byť jsem nehledal ponorky či neposlouchal tak moc rádia, jako Woody.) Takhle by to šlo, Woody. 80 %. (23.09.2012)