Accused
Kamera:
Rudolf MiličHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Vlado Müller, Zora Jiráková, Martin Štěpánek, Jaroslav Blažek, Pavel Bártl, Milan Jedlička, Miroslav Macháček, Jiří Menzel, Kamil Bešťák, Jiří Schulz (více)Obsahy(1)
Ján Kadár a Elmar Klos spolu natočili celkem osm filmů. Trojice těch nejoceňovanějších vznikla v šedesátých letech. Po dramatizaci románu Ladislava Mňačka Smrt si říká Engelchen (1963), ohlížejícím se bez idealizace za činností slovenských partyzánů za druhé světové války, se vrátili do přítomnosti se soudním dramatem Obžalovaný. Adaptace novely spisovatelky Lenky Haškové se odehrává v soudní síni a vyprávění je z velké části tvořeno svědeckými výpověďmi. Titulním obžalovaným je ředitel elektrárny Kudrna, obviněný na základě pomluv ze zpronevěry. Svou vinu zpočátku odmítá. Postupně mu ale dochází, že ne všechny jeho kroky byly tak čestné, jak si namlouval. Příběh o vině, trestu, osobní zodpovědnosti a varovném propojení vládnoucí strany se soudní mocí na více úrovních odkazoval k politickým procesům z padesátých let. To byl také jeden z důvodů, proč film v roce 1969 skončil v trezoru. V hlavní roli se objevil tehdy nepříliš známý slovenský herec Vlado Müller, Kudrnova obhájce si zahrál režisér Jiří Menzel. Již Obžalovaný sklidil převážně pochvalné ohlasy a obdržel řadu ocenění (mj. cenu Trilobit), vrcholem spolupráce Kadára a Klose se nicméně o rok později stane oscarové drama Obchod na korze (1965). (NFA)
(více)Videa (1)
Recenze (96)
Kadár a Klos mě opět ohromili, spolu s Engelchenem a Obchodem na Korze vytváří Obžalovaný trojlístek filmů, které patří k naprosté špičce naší kinematografie - filmy dramaticky dokonale vyvážené, nepřepjaté a přesto velmi naléhavé, vzbuzující řadu důležitých otázek a podrobující moderní historii dosud nevídaným pronikavým náhledům, které v tomto snímku dosahují vrcholu. Přestože je zde užíván klasický film jen s mírnými moderními obměnami, působí veškerý děj velmi bezprostředně a svěže, i díky naprosto přirozeným výkonům (hlavně Menzel zde působí jako nesmírně oživující prvek, který i přes svou nenápadnost začíná na sebe strhávat ještě větší pozornost než Müller, ne tak oddramatizovaný jako ostatní). Zdánlivě jednoduchý případ je mnoha nabízenými úhly pohledy zásadně komplikován a film vyžaduje silnou pozornost, aby bylo jeho postupné zobecňování na obžalobu režimu, jemuž obžalovaný zasvětil celý svůj život a snahu, pochopeno i ve vztahu k nijak nepřehnanému závěru. Film tímto postupným odkrýváním dalších a dalších vrstev plynoucích z problémů tak čím dál více nabývá na zajímavosti a spoluprožitku, v závěru je i jistá gradace (rokování poroty v podobném duchu jako Dvanáct rozhněvaných mužů), i když samotné znění rozsudku, jak je později po filmařské stránce působivě ukázáno, i zde pomalu ztrácí na důležitosti. ()
Drama ze socialistcké soudní síně (žádný monstrproces) je dobře uděláno a vypovídá také tak o své době. Pro mě asi nejzajímavější bylo "nepřiznání viny"', tedy Obžalovaný se ničím neprovinil. Je možno posoudit jako vinu snad tisíce zkorumpovaných spolupracovníků? Neuvedl je právě on svým halabala-přístupem na šikmou dráhu? Je dodržení temínu oporavdu tím jediným cílem, za který stojí bojovat do posledního pěťáku? Ředitel Pepa Kudrna se se jich (podvodníků a kradeníků) zřekl příliš pozdě. Další zajímavou otázkou by mohlo být: do jaké míry je tento film pro či protikomunistický. Sám bych jej asi posoudil dosud jako komunistickou agitku za komunistické předáky, zde ředitele. (V obsahu je psáno, že byl profesně zdatný, což film - vystoupení někdejšího ředitele - dokládá jako nepravdu. A morálně bezúhonný? Stačí k tomu fakt, že kromě ředitelského platu a ředitelských poct a uznání, neměl z toho ani halíř? Podplácení dodavatelů, krytí podvodů (všichnui věděli, že všechno podepíše) atd. tehdy asi patřilo ke kodexu dělnických ředitelů, jejichž činnost působí dodnes... ()
Paradox: socialismus. Podle této logiky by ředitel továrny zodpovídal za každou ztracenou cihlu. Ten konec je tam zřejmě z toho důvodu, že bez něj by to nemohli tehdy natočit, i když celé je to látka jistě odvážná. Vlado Müller je přesný. Trošku to připomíná Artura Londona - věřil v komunismus i přes své kruté vězení. ()
Soudní proces revolučních rozměrů. Po stránce filmařské i námětové. Takhle to dopadne, když se filmu ujmou neomylní tvůrci a obsadí dokonalé herce i neherce (objevení Jaroslava Blažka). Kudrnův pohled na budování socialismu naráží. Kudrna se snaží prorážet, ovšem zeď je silná a ti, kteří jsou na druhé straně, jakoby byli nedostižní. Kudrna se nezastaví. Pro jednoho blázen, pro druhého onen jednooký mezi slepými. Selský, dělnický rozum v kontrastu s paragrafy. Vina je jasná, důsledky přijaty, částečně. Můžeme se rozhlédnout více a uvidíme, kdo Kudrnu povzbuzoval. On jen stavěl a mechanicky podepisoval. A teď ? Odmítá svobodu. Komunista obžalovaný komunisty. Soud se společností. Soud s námi všemi, každý vidí a žije, jakoby neviděl. Soudit se mohlo na jakékoli téma. V dnešní politice jsou tyto manýry již prakticky zlegalizovány. Film plný socialismu soudící socialismus, je po režijní stránce zvládnut skvostně. Liška vyplnil každou volnou chvilku opět geniálně a herecky netřeba nic zdůrazňovat. Film schopný světové konkurence odsouzený k vězení, čeká na znovuobjevení československými znalci. ()
Jó, za totáče, to vládl dělník a direktor se snadno dostal za katr. Dnes je to naopak, přes jakýkoli bossing nebo mobbing jsou manažeři beztrestní a za nic nenesou odpovědnost. Přitom je stará pravda, že schody se vymetají zeshora, že ano. Film Kadára a Klose je výborný, ta zanícenost pro práci, život pro stavbu nebo fabriku, to se jen tak nevidí. A dnes už vůbec ne. ()
Galerie (21)
Zajímavosti (8)
- Zdeněk Liška, který dělal pro film hudbu, nechal přinést psací stroje, posadil k nim pianisty, dal jim noty a oni nahráli hudbu na klávesnicích psacích strojů. (raininface)
- V komparze si zahral aj mladší brat známeho režiséra Juraja Herza, Rudolf. (Raccoon.city)
- Snímek získal v roce 1963 cenu Trilobit za nejlepší scénář a za nejlepší herecký výkon díky Vladovi Müllerovi. Na filmovém festivalu v Karlových varech pak získal Křišťálový glóbus. Na filmovém festivalu pracujících v roce 1964 získal Velkou cenu a Cenu ústřední rady odborů. V roce 1966 získal čstné uznání v hladování a nejlepší zahraniční film uvedený v poslce distribuci a v roce 1965 hlavní cenu za režii v umělecké soutěži pořádané ke 20. výročí osvobození Československa. (Krouťák)
Související novinky
Zemřel herec Josef Somr
Česká kinematografie v neděli přišla o jedno z velkých hereckých jmen, ve věku osmaosmdesáti let totiž odešel známý český filmový a divadelní herec Josef Somr. Mnozí diváci si na něj vzpomenou jako… (více)
Zemřel herec Martin Štěpánek
Narodil se jako nejstarší syn z druhého manželství herce Zdeňka Štěpánka. V mládí k herectví neinklinoval a v nultém ročníku se připravoval na studium medicíny. Odtud ale nakonec přešel na DAMU. Od… (více)
Reklama