Accused
Kamera:
Rudolf MiličHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Vlado Müller, Zora Jiráková, Martin Štěpánek, Jaroslav Blažek, Pavel Bártl, Milan Jedlička, Miroslav Macháček, Jiří Menzel, Kamil Bešťák, Jiří Schulz (více)Obsahy(1)
Ján Kadár a Elmar Klos spolu natočili celkem osm filmů. Trojice těch nejoceňovanějších vznikla v šedesátých letech. Po dramatizaci románu Ladislava Mňačka Smrt si říká Engelchen (1963), ohlížejícím se bez idealizace za činností slovenských partyzánů za druhé světové války, se vrátili do přítomnosti se soudním dramatem Obžalovaný. Adaptace novely spisovatelky Lenky Haškové se odehrává v soudní síni a vyprávění je z velké části tvořeno svědeckými výpověďmi. Titulním obžalovaným je ředitel elektrárny Kudrna, obviněný na základě pomluv ze zpronevěry. Svou vinu zpočátku odmítá. Postupně mu ale dochází, že ne všechny jeho kroky byly tak čestné, jak si namlouval. Příběh o vině, trestu, osobní zodpovědnosti a varovném propojení vládnoucí strany se soudní mocí na více úrovních odkazoval k politickým procesům z padesátých let. To byl také jeden z důvodů, proč film v roce 1969 skončil v trezoru. V hlavní roli se objevil tehdy nepříliš známý slovenský herec Vlado Müller, Kudrnova obhájce si zahrál režisér Jiří Menzel. Již Obžalovaný sklidil převážně pochvalné ohlasy a obdržel řadu ocenění (mj. cenu Trilobit), vrcholem spolupráce Kadára a Klose se nicméně o rok později stane oscarové drama Obchod na korze (1965). (NFA)
(více)Videa (1)
Recenze (96)
"Hloupost by měla být stejně trestná jako darebáctví!" (prosím vytesat do kamene!) //// Dobrý scénář, dech beroucí průběh a trefný závěr. Vlado Müllera netřeba rozebírat, jeho výkon již superlativy ohodnotili uživatelé přede mnou. Výstižný a přesvědčivý Miroslav Macháček v roli prokurátora, dobrým tahem na bránu obsazení skutečného soudce Jaroslava Blažka, nesmělý Jiří Menzel v roli obhájce. Soudní síň, prostřihy do minulosti, trio reportérů a magická hudba Zdeňka Lišky. Skvěle vyladěná forma se znepokojujícím obsahem. Jakou hrozbou byl pro soudruhy ukazuje skutečnost, že byl včasně zatrezorován. "TADY NEJDE O KUDRNU, TADY JDE O ZÁSADU!!" Zásadoví soudruzi! Poctivý (naivní?) řadový komunistá přijme stranický úkol a dře do úmoru. Nepočítá s tím, že soudruzi kolem něj nejsou tak uvědomnělí ... Vzbudí sympatie u soudce i prokurátora, z jeho kolegů se ho nikdo nezastane. Poctivý až na kožu! Sehraná dvojice Kadár/Klos vsadila na tehdy ne moc známého herce, sázka jim naplno vyšla! /// Malé opáčko na závěr: "Které jsou dvě etapy vývoje socialismu? Nejdříve jsou potíže růstu a pak je růst potíží!" ()
Zdánlivý paradox - špičková, mezinárodně ceněná tvorba ve vrcholné době režimu, který demokracii znal z hodně velké vzdálenosti a ještě proti své vůli - je snadno vysvětlitelný. Generace, ideály, hodnoty a kvality První republiky nezanikly ani Mnichovem, ani únorovým pučem. Novotného období navíc bylo počátkem souznění krize ingotového socialismu a naprosté bezradnosti diktatury o další budoucnosti společnosti. Angažovanost a idealismus naivnější a poctivější části vládnoucí - nebo se alespoň na vládě podílející části společnosti - vyvolávala iluzivní představy, že systém je možno zachránit dílčími reformami. Sporá výprava, ale nosné téma, skvělá režie i vynikající herci z těchto východisek dokázali vytvořit nadčasové dílo, jehož předlohou byla vcelku nevýrazná drobná próza redaktorky Rudého práva Lenky Haškové. Československý žák i tady ukazoval svému ruskému učiteli, jak má vypadat výuka, čeho všeho by se měla týkat a jak vyznívat. Po dvaceti letech ozvěny Pražského jara začaly oživovat i sovětské prostředí. Asi nejblíže záběru Obžalovaného stojí podobně založené pracovní drama Alexandra Gelmana Prémie. ()
Na svou dobu velmi otevřený film - a vlastně jedinečný, protože soudních dramat v ČSSR moc nevzniklo, který je precizně natočený a dává ty správné otázky - ostatně, mnohé úvahy a postřehy by se daly použít i dnes. Např. jestli je lepší ukrást patnáct tisíc, nebo několik milionů (případně v dnešní době miliard), nakolik platí sliby lidí z ministerstva, nakolik má člověk na výběr, když mu buď hrozí sankce na jedné, nebo kriminál na druhé straně apod. Miroslav Macháček pojal svého žalujícího opět po svém, ale sem se to velmi hodí, líbilo se mi také, jak civilně pojal svou postavu Jiří Menzel. Zajímavé a silné jsou scény před vynesením rozsudku, scéna spuštění elektrárny, a ve druhém plánu mne zaujala uklízečka u soudu, která jednou dokonce mění žárovku u lustru na chodbě. Někdy jsem z toho měl pocit kopírování 12 rozhněvaných mužů. Ale celkově mi přece jen přijde, že ne všechno je dotaženo, z něčeho čouhá kalkul (zvlášť ten druhý, blonďatý soudce z lidu a jeho proklamace, nakolik přesné), a dokonce i Müllerova postava je nejednoznačná, ale nikoliv chtěně - samozřejmě je podán jako osobnost, má zajímavou minulost, ale jeho vzteklé výlevy mi k němu vlastně moc neseděly, i ta jeho naivita, jako že o ničem nevěděl ani nikdy nic nezaslechl. Nebere mne pak tolik jeho "prozření", že vlastně chce být potrestán, protože by stejně neměl klid. A i když jakoby rozladěný klavír coby hudební motiv není špatný nápad, žel z té doby existuje víc filmů (třeba A pátý jezdec je strach), které tuhle vnější hudební disharmonii v podobenství k vnitřní disharmonii příběhu používají. ()
Když jsem v nevelkém intervalu viděl po sobě žert a obžalovaného, musel jsem si položit otázku, kterou si pokládají staří kmeti, třikrát starší než já: Co se proboha dnes děje s českým filmem? Mám slabost pro soudní dramata a nikdy bych neřekl, že mě takhle dostane český pokus z 64' s tématikou socialismu a řízení továrny. Z filmu jsem odešel plný otázek a to je myslím důkaz (aspoň pro mě, ale měl by být i pro vás, protože mám vytříbený vkus), že tenhle film má i bez kontextu doby něco do sebe. ()
Výborné soudní drama, chápu, že trezor byl jediná možná úschovna. Nicméně jedná se o nadčasovou záležitost a rok natočení filmu tu vůbec nehraje roli. Ono totiž nezáleží až tak na režimu, jde tu především o lidský charakter, páteř zejména. Vlado Müller výtečný, musím však přiznat, že se mi jeho kolegové líbili rovněž, za všechny Miroslav Macháček a Josef Somr. ()
Galerie (21)
Zajímavosti (7)
- Snímek získal v roce 1963 cenu Trilobit za nejlepší scénář a za nejlepší herecký výkon díky Vladovi Müllerovi. Na filmovém festivalu v Karlových varech pak získal Křišťálový glóbus. Na filmovém festivalu pracujících v roce 1964 získal Velkou cenu a Cenu ústřední rady odborů. V roce 1966 získal čstné uznání v hladování a nejlepší zahraniční film uvedený v poslce distribuci a v roce 1965 hlavní cenu za režii v umělecké soutěži pořádané ke 20. výročí osvobození Československa. (Krouťák)
- Juraj Herz nabízel režisérovi Kadárovi do role státního zástupce Josefa Somra, v jehož herectví viděl velký potenciál. Somr si ovšem tuto velkou příležitost nechal sám ujít, neboť se neozval včas a režisér Kadár již poté trval na Miroslavu Macháčkovi. Somr si nakonec ve filmu přece jen zahrál a to dosti významnou roli. Ve chvíli, kdy režiséři oznámili Herzovi, že potřebují narychlo někoho do role lékaře, který byl odsouzen za vlastizradu, Herz neváhal a pro Somra si osobně zajel. (Zdroj: dokument Zlatá šedesátá). (mchnk)
- Jan Kadár si do pozice pomocná režie přizval Juraje Herze na základě jeho spolupráce se Zbyňkem Brynychem. Herz měl například za úkol objevit soudce, který by u filmu působil jako odborný poradce. Herz si vyhlédl Jaroslava Blažka, který režiséra natolik uchvátil, že mu roli soudce nakonec svěřil. Jaroslav Blažek se s herci vůbec nestýkal a měl za úkol si počínat jako u skutečného soudu, takže např. pana Menzela mimo scénář napomínal, že mluví potichu. (mchnk)
Související novinky
Zemřel herec Josef Somr
Česká kinematografie v neděli přišla o jedno z velkých hereckých jmen, ve věku osmaosmdesáti let totiž odešel známý český filmový a divadelní herec Josef Somr. Mnozí diváci si na něj vzpomenou jako… (více)
Zemřel herec Martin Štěpánek
Narodil se jako nejstarší syn z druhého manželství herce Zdeňka Štěpánka. V mládí k herectví neinklinoval a v nultém ročníku se připravoval na studium medicíny. Odtud ale nakonec přešel na DAMU. Od… (více)
Reklama