Calamari Union

"Je možné, že jste se při točení tohoto filmu inspiroval gangsterky?" ...asi nemůžeme všichni pokládat tvůrcům inteligentní dotazy. Tenhle film trochu vybočuje ze stylu tvůrce. Jedná se o mnohem zběsilou a praštěnou komedii, která si diváka drží od těla skrze nepřehlednou záplavu postav se stejným jménem a cílem. Tím se děj redukuje na sérii praštěných skečů s kritickým rozměrem. Stylově se zde kříží roknroll a noir - zde jako kabát pro oslavu chudoby, přitroublosti, odměřenosti, hladu, chlastu a tak. Nevím jestli je to skutečně takový průser (jak říkal režisér), nebo jenom jestli mi ten druh komedie není blízký, ale já se příliš nebavil. Což neplatí o jiných filmech tohoto režiséra. (14.08.2011)

Kaurismäkiovská balada o patnácti mužích, kteří se všichni jmenují Frank, a anglicky mluvícím Pekkovi, kterému zřejmě trochu hráblo z Taxikáře. Z periferie Helsinek, kde je už nesnesitelně otravují zlé důchodkyně, ulice jsou přeplněné rozjívenými dětmi a psy, a autobusy jezdí narvané a ještě pozdě, se tahle banda dospělých mužů v plné síle, černých brýlích a ošuntělých ohozech vydá do centra města. Tam se snaží protlouct, jak se dá, někdo sám, jiní ve skupinkách. Moc se jim ale nedaří a pomalu strádají hladem a zimou. Jak se kdo ze svízelné situace dostane, už uvidíte sami. Snová scéna jejich fiktivního koncertu je zřejmě již předzvěstí pozdějších Leningradských kovbojů. Jinak klasický Kaurismäkiho styl a humor, jeho oblíbená hudba, filmové narážky, celkově ale trochu nevyvážené. (21.01.2008)

Ono je to asi tak. Zapnem film, pozerám sa na neho a na konci zostáva ten nevypovedaný pocit, že vlastne prečo. S Kaurismäkim len začínam, ale tento jeho autorský debut ma moc za dušu nechytil. Čo sa mu nedá uprieť je nápaditosť. Putovanie skupiny Frankov, hľadajúcich niečo čo sa nájsť nedá, je samo o sebe zábavné. Funguje tu absurdný humor a všetky postavy majú svoje špecifiká, takže sa v nich nestratíme. To považujem za veľké plus. Zároveň mi príde Kaurismäkiho vykreslenie prostredia strašne blízke. Hotelové izby, nočné mesto, tajomné zákutia bez života uprostred betónových budov a rieky mi niečím lahodí. Ale celkovo mi tento puzzle absurdít a snáh o definovanie jednej spoločnosti a jednej generácie, neprišiel úplne najvďačnejší. Ale tým, že je to krátke je to celkom znesiteľné dielko. Som každopádne zvedavý na jeho ďalšie filmy. (01.04.2014)

Frank: "Očul si, čo o nás píšu na čsfd?". Frank: "Nie.". Frank: „Tak, počúvaj. Tieto slová som z komentárov vystrihol." Frank: "Hm?" Frank: "Podľa nich sa dostaneme do Eiry. Vysnenej časti mesta.". Frank: (Mlčí). Frank: "Alebo keď nie do Eiry, tak inde, napríklad do Estónska.". Frank: "Tak dávaj." Frank: Anarchia vo všetkých podobách. Svojrázna komédia o 15. mužoch, putujúcich Helsinkami. Z periférie Helsínk sa banda ošuntelo nahodených dospelých mužov v plnej sile a slnečných okuliaroch vydá do centra mesta. Fínsky Godard. Film vznikol bez scenára. Punková revolta, surrealistické vybočenia z normálu. Frankovia ako jeden muž kecajú, lúpia a obťažujú druhých. Bez ladu a skladu trávia čas v centre mesta. Šibnuté skeče s kritickým rozmerom. Geniálnosť. Kto sa niekedy stratil v centre mesta, vie o čom Kaurismäki rozpráva. Niekoľko nezabudnuteľných scén a humoru až na pôjdu. Režisér si uťahuje z Fínska, spoločnosti, noiroviek, gangsteriek i Taxikára. Všetky postavy majú svoje špecifiká, takže sa v nich nestratíme. Absurdná jazda plná zbytočných úmrtí, nesplnených snov a cool týpkov. Úsporné, niekedy až minimalistické herectvo. Podivné vtipy, pri ktorých sa váš mozog otriasa rehotom, hlasivky sú v kľude. Looserpunk film. Buď som sa smial, alebo neveriaco krútil hlavou. Kto rozchodí toto, tak pre neho žiadny z nasledujúcich Kaurismäkiho filmov nebude nestráviteľný. Hor sa chlapci za preludom slobody! (29.07.2015)

Jednoho dne se gang 14 Franků rozhodl opustit depresivní Helsinky. Někteří ale při té cestě do 5 kilometrů vzdálené Eiry umřeli, jiní se naprosto ztratily a na svůj původní cíl jaksi zapomněli. Celé je to strašně absurdní, včetně několika nápadů a úspěšně se z toho stává komedie, u které jsem sice záchvaty smíchu neměl, ale k pousmání to bylo. Do toho zde máme Kaurismäkiho skvělou kameru, skvělé herecké výkony a celkově ten film i docela baví (i když ve finále už působí trochu zdlouhavě). Celkem se mi to líbilo, akorát fakt nevím, jestli tím Kaurismäki chtěl něco říct nebo ne. Ono ten děj k něčemu směřuje (a pokud jo, tak bych byl radši, kdyby ten film končil předposlední scénou), ale to zpracování zase vypadá, jakoby šlo jen o absurdní komedii. Nevím. Tak jako tak, špatný ten film rozhodně není. 4* (14.01.2020)