Calamari Union

Jednoho dne se gang 14 Franků rozhodl opustit depresivní Helsinky. Někteří ale při té cestě do 5 kilometrů vzdálené Eiry umřeli, jiní se naprosto ztratily a na svůj původní cíl jaksi zapomněli. Celé je to strašně absurdní, včetně několika nápadů a úspěšně se z toho stává komedie, u které jsem sice záchvaty smíchu neměl, ale k pousmání to bylo. Do toho zde máme Kaurismäkiho skvělou kameru, skvělé herecké výkony a celkově ten film i docela baví (i když ve finále už působí trochu zdlouhavě). Celkem se mi to líbilo, akorát fakt nevím, jestli tím Kaurismäki chtěl něco říct nebo ne. Ono ten děj k něčemu směřuje (a pokud jo, tak bych byl radši, kdyby ten film končil předposlední scénou), ale to zpracování zase vypadá, jakoby šlo jen o absurdní komedii. Nevím. Tak jako tak, špatný ten film rozhodně není. 4* (14.01.2020)

První Kaurismäki, který mi nesedl. Jeho koncepce mi přišla nedokončená a nevyvážená a absurdní humor hodně syrový. Tento snímek prostě ovlivňuje anarchie ve všech podobách a jde podle mě o nahodilý sled zvláštních událostí bez příběhu. Takže dám přednost raději jeho vyzrálejším dílům. Slabší 2hvězdy. [ PŘÍBĚH: X /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (19.04.2013)

Frank: "Očul si, čo o nás píšu na čsfd?". Frank: "Nie.". Frank: „Tak, počúvaj. Tieto slová som z komentárov vystrihol." Frank: "Hm?" Frank: "Podľa nich sa dostaneme do Eiry. Vysnenej časti mesta.". Frank: (Mlčí). Frank: "Alebo keď nie do Eiry, tak inde, napríklad do Estónska.". Frank: "Tak dávaj." Frank: Anarchia vo všetkých podobách. Svojrázna komédia o 15. mužoch, putujúcich Helsinkami. Z periférie Helsínk sa banda ošuntelo nahodených dospelých mužov v plnej sile a slnečných okuliaroch vydá do centra mesta. Fínsky Godard. Film vznikol bez scenára. Punková revolta, surrealistické vybočenia z normálu. Frankovia ako jeden muž kecajú, lúpia a obťažujú druhých. Bez ladu a skladu trávia čas v centre mesta. Šibnuté skeče s kritickým rozmerom. Geniálnosť. Kto sa niekedy stratil v centre mesta, vie o čom Kaurismäki rozpráva. Niekoľko nezabudnuteľných scén a humoru až na pôjdu. Režisér si uťahuje z Fínska, spoločnosti, noiroviek, gangsteriek i Taxikára. Všetky postavy majú svoje špecifiká, takže sa v nich nestratíme. Absurdná jazda plná zbytočných úmrtí, nesplnených snov a cool týpkov. Úsporné, niekedy až minimalistické herectvo. Podivné vtipy, pri ktorých sa váš mozog otriasa rehotom, hlasivky sú v kľude. Looserpunk film. Buď som sa smial, alebo neveriaco krútil hlavou. Kto rozchodí toto, tak pre neho žiadny z nasledujúcich Kaurismäkiho filmov nebude nestráviteľný. Hor sa chlapci za preludom slobody! (29.07.2015)

Už před dvěma lety jsem viděl v rámci Challenge Tour jinou černobílou komedii té doby od Akiho Kaurismäkiho. Teď jsem si tak nějak s ještě horším výsledkem potvrdil, že se s tvůrcem a jeho vkusem humoru naprosto míjím. Komedie většinou hodnotím dle toho, zda dokážou pobavit a do jaké míry, v případě opravdu dobré zábavy nemusí mít nutně obsáhlou myšlenku. Dobrá komedie ale může naopak i rozesmát jen velice mírně a naopak něco důslednějšího sdělit. Zde jsem se bohužel nebavil a nechce se mi s pocity mírného otrávení pátrat po tom, zda to celé dění plné absurdního konání undergroundové partičky (mytí rukou v mláce, vození se na přední kapotě auta, jízda na motorce podél baru a pod.) má v sobě kromě snahy o ukázku svobody bez hranic ještě nějaký další hlubší smysl. Tento způsob komedie se mi zdá poněkud nešťastným... Ale naštěstí se mi líbila hudba a za tu dávám celou jednu hvězdu navíc. 35% (viděno v rámci "Challenge Tour 2020" – 30 dnů se světovou kinematografií) (05.04.2020)

Kaurismäkiovská balada o patnácti mužích, kteří se všichni jmenují Frank, a anglicky mluvícím Pekkovi, kterému zřejmě trochu hráblo z Taxikáře. Z periferie Helsinek, kde je už nesnesitelně otravují zlé důchodkyně, ulice jsou přeplněné rozjívenými dětmi a psy, a autobusy jezdí narvané a ještě pozdě, se tahle banda dospělých mužů v plné síle, černých brýlích a ošuntělých ohozech vydá do centra města. Tam se snaží protlouct, jak se dá, někdo sám, jiní ve skupinkách. Moc se jim ale nedaří a pomalu strádají hladem a zimou. Jak se kdo ze svízelné situace dostane, už uvidíte sami. Snová scéna jejich fiktivního koncertu je zřejmě již předzvěstí pozdějších Leningradských kovbojů. Jinak klasický Kaurismäkiho styl a humor, jeho oblíbená hudba, filmové narážky, celkově ale trochu nevyvážené. (21.01.2008)