Tichá dohoda

Mezi knihou a filmem si Elia Kazan nechal rozestup dva roky. Stejně tak dlouho mohlo trvat období mezi "odkotvením" (...která ruka a čí tak zčistajasna zasáhla a strhla volant... až mě to přimáčklo k boku kamionu) a "zakotvením" (Věděl jsem, že vše, co bylo pro mě možné na samém počátku, je pro mě možné teď znovu. Avšak jedno jediné nebylo: abych ještě někdy byl takový, jako dříve) jeho hrdiny. Američané (zřejmě i jinde narození) tomu říkají second chance, a modlí se k ní skoro všichni. Zde je období mezi první příležitostí (pokud nějaká byla) a druhou poměrně dlouhé a rozdrásané. Eddie tvrdí, že nechce dělat NIC, ale stále dělá NĚCO, a v podstatě totéž co dříve: špekuluje, argumentuje, hádá se a podvádí. Druhé šance se nakonec dočkal, i když to bylo jen o fous, a patrné, že ne každému se to podaří. (28.01.2022)

Tichou dohodu jsem osobně vždycky považoval za Kazanův nejlepší román a jeho převodem ndo filmové podoby neztratil více, než bylo nutně zapotřebí. Kirk Douglas i Faye Dunaway jsou přesně takoví, jaké si je čtenář zřejmě musí představit při čtení. Neortodoxní forma je zde plně podřízená smyslu a zejména rozvětvenému ději a snad jedinou možnou metodou zachycuje ohromnou šíři románového vyprávění. (02.03.2013)

Experimentování s formou, kterým jakoby chtěl Kazan dokázat, že nepatří do starého železa a dokáže se vyrovnat nově nastupujícímu Hollywoodu. Díky dramatické roztříštěnosti, proměnlivým hereckým výkonům a až otravné snaze být jiný nakonec toto dílo zůstává někde na pomezí. Kvalitní scénář nezachrání unylou režii a právě výše jmenovaná snaha o něco „vyššího“ je na celém filmu tou nejotravnější proprietou. (04.04.2005)

Pomerne ťažká Kazanova snímka nielen obsahom, ale aj zaujímavou formou. Dôraz je kladený mimo netradičného použitia strihu na dialógy, respektíve vrešťanie niekoľkých postáv po sebe vo viacerých vypätých situáciách. Skôr budete mať pocit, že pozeráte film Mikea Nicholsa, ale spomeniete si čiastočne aj na Električku zvanú túžbu. No a možno budete po filme radi, že nie ste bohatým alfa samcom, ktorému leží celé jeho okolie a hlavne všetky ženy pri nohách. Rozoznať v takom prípade úprimnosť od všetkého ostatného je prakticky nemožné. A vy tiež nebudete po rokoch takéhoto života psychicky úplne v poriadku. Kazan sa v Splendor in the grass inšpiroval francúzskou novou vlnou a strihy v Dohode budú asi tiež takouto reminiscenciou. (03.12.2013)

Mám s tímto filmem malý problém, psychologická studie muže ve středním věku, který má vše (milující manželku, půvabnou dceru, krásný dům, auto, úspěch v práci, peníze), a nabrnkne si milenku o pětadvacet let mladší, mi není ničím blízká.. Všechno se mu (hlavní postavě) vzápětí sesype na hlavu, včetně nemocného otce, a začne „bláznit“..  Poskakování v čase mi nesedlo, minulost-přítomnost-představy-střih a k tomu mi ani jedna z postav nepřirostla k srdci.. Chápu tvůrcův záměr i sdělení, nelíbí se mi forma.. Domnívám se, že člověk sám před sebou nikdy a nikam neuteče.. (09.01.2022)