Tvář v davu

Vida, tak Trumpova prezidentská kampaň byla inspirovaná šedesát let starým filmem, předznamenávajícím éru, ve které se díky masmédiím bude moci kdokoliv stát kýmkoliv. Andy Griffin hraje white trash nýmanda z Arkansasu, který se ve správnou chvíli chopí příležitosti a s pomocí rádia, tisku a televize se vypracuje do pozice člověka ovlivňujícího veřejné mínění (je zde jistá podobnost s Byl jsem při tom). Sice nic neumí a ničemu nerozumí, ale masy mu naslouchají. Je všude, zřejmě by tedy měl něco vědět. Sláva slouží jako měřítko věrohodnosti. Larryho popularita vyplývá z toho, že lidem coby modelový populista říká to, co chtějí slyšet (což je mnohdy opakem toho, co si ve skutečnosti myslí). Mediálně zkonstruovaná identita je tudíž v příkrém rozporu s jeho pravou tváří, v čemž spočívá hlavní slabina protagonisty, který se stává obětí médií. Nabízí se otázka, kdo vlastně slouží komu. Film i jeho život se s postupujícími minutami nejen zrychlují, ale také stávají temnějšími. Satira se proměňuje v noirové psychologické drama, byť ne tak cynické jako Sladká vůně úspěchu ze stejného roku nebo pozdější Network. Celé je to výborně zrežírované a zahrané, jenom ty narážky na moc médií, která z lidí dělají zkorumpované attention whores, jsou místy příliš on the nose a Kazan se ani zde nedokázal vyvarovat pro něj charakteristického moralizování. I tak jde o nadčasový komentář k úskalím těsného propojení médií, politiky a popkultury. 75% (09.08.2021)

Nebudu sdílet obecné nadšení z filmu. Na to, že jde o rok 1957, kdy už vznikly jiné, a kratší majstrštyky, je to zbytečně dlouhé, zdlouhavé a vlastně i to téma není až tak nosné. Chlápek, který zpívá blues jako Elvis ve svých začátcích, který se cítí být víc hobo, nakonec podlehne krásné Marcii a bohaté zahálce, aby si to pak všechno pokaňhal. Vážně v tom ani na tu dobu necítím nic originálního, protože o vyhaslých hvězdách a podobné manipulaci se natočilo pár filmů už na konci 30. a ve 40. letech. Navíc skutečně chybí lepší časování filmu - úvodní scéna ve vězení je příliš dlouhá, a ta následující s přesvědčováním strýčka, že našla ve vězení talent, zase moc krátká - strýček by se snad měl nechat přesvědčovat déle, a ne hned volat šerifovi? Nebo hobo zazpívá hned píseň na reklamní kampaň? Jen tak, bez nějakých blbých připomínek? A vlastně mi vadilo, že i ten konec je takový nechaný zbytečně do prázdna, přece jen šlo zakončit daleko silněji a jednoznačněji. (26.05.2018)

Zrodila se hvězda: Mrs. Frankenstein a její monstrum. O influencerství z doby před YouTube. O beatlemánii z doby před Beatles. O sexismu a šovinismu z doby před #metoo. O mužích bez integrity a ženách bez sebeúcty. O Titaniku, se kterým jde na dno jeho stavitel i jeho kapitán. Made it Ma(rcia)! Bottom of the world! ___ Je tam tolik témat a chytrých metafor a satiry, že by se o tom dala napsat kniha. Geniálnost. (19.07.2020)

Realisticky natočený príbeh jednej vyhasnutej hviezdičky, ktorej stúpla sláva do hlavy. Dnes nájdeme takých kvantá. No, ešte keď bola televízia v plienkach, tvorcovia už vtedy bravúrne odhadli ako to pôjde do kelu, keď sa zrazu interpreti budú dostávať ľuďom denne do obývačiek. Výborné herecké trio Neal-Matthau a šialený Griffith na čele. (04.11.2012)

V příběhu s chytře zvoleným názvem se viděno mýma očima věci nepokazí, protože všecko je špatně od samého začátku a všechny oběti jsou vlastně spoluviníky. Kdypak už budeme moci tenhle víc než šedesátiletý film považovat za přežitek? Že se Schulbergovi a Kazanovi v závěru vymkl z rukou, mění máloco na jeho naléhavosti. Lid chce být baven=klamán a mažoretky dnes mašírují i pod Řípem. (29.01.2022)