Pinky

Elia Kazan byl na slovo vzatý filmový profesionál a jeho filmy se vyznačují propracovanýmscénářem a pečlivou realizací počínaje castingem a konče filmovým střihem. V každém případě jde o nadprůměrné drama, pro jehož téma si Kazan coby společensky kritický tvůrce vybral rasovou nesnášenlivost na americkém jihu. V příběhu dívky, která musí své právo na dědictví po bělošce obhajovat v dramatickém procesu u soudu, sice poukázal na neutěšenou situaci, co se týče bělošského jednání s barevnou populací, ale film v rozporu s realitou je až příliš optimistický a výchovný. Do vítězství hnutí za občanská práva černochů bylo ještě hodně daleko, ve 40. letech se teprve tento problém dostával do hlubšího povědomí. V reálném životě by se Pinky patrně stala obětí Ku-klux-klanu a byla by vyštvaná ze svého domova. Tak daleko ale Kazan pochopitelně v mainstreamovém studiovém filmu zajít nemohl. Rozuzlení je tak v jeho filmu jednak poněkud nečekané (ovšem plně v souladu se studiovou tradicí happy endu), ale především vzhledem k průběhu soudního přelíčení násilné. Celkový dojem: 80 %. (28.09.2009)

Mladá Pinky Johnsonová se vrací ze studií do rodného městečka ke své babičce. Nutno dodat, že Pinky má bílou pleť, ale babička je černoška. Na studia své vnučce vydělávala léta praním pro místní smetánku. Hlavně jedna bohatá paní, taky černoška, si Pinky oblíbila. Obě se o ni staraly, když bylo Miss Em nejhůř. A ta na obě pak pamatovala ve své závěti. Jenže místní obyvatelé odmítají připustit, aby tak rozsáhlý majetek dědila barevná. (18.09.2020)

Režisér Elia Kazan nebyl režisérský exhibicionista, ale jeho snímky disponovaly silnými a přesvědčivými scénáři. Patří k nim i příběh mladé černošské dívky se světlou pletí. Poté se vrací k domovskému Jihu, kde žije její babička. Pinky je nucena starat se o bílou ženu Miss Em, se kterou se posléze sblíží, a ta jí odkáže téměř veškerý svůj majetek. To ovšem popudí příbuzné a spor o dědictví má dohru u soudu. Film se dotýká rasových problémů a vztahů mezi černými a bílými obyvateli jižanského městečka a rozhodně to při veřejných promítáních neměl snadné. Jak už bylo řečeno, film má silný scénář a hlavně herecké výkony, které i dnešního diváka nenechají chladným. A představitelka Pinky je v tomto snímku mimořádně krásná. (27.09.2009)

S Pinky som mal od začiatku problém. Že sa biele dievča narodí do černošskej rodiny, to sa dá predstaviť, ale že by nemala žiadne černošské znaky, to už jednoducho nejde. Ak by malo dievča oboch rodičov černochov, muselo by mať aspoň nejaké rysy - napríklad tmavé kučeravé vlasy, alebo ploštený nos, alebo výrazné pery - tu však nemá nič z tohoto. Druhým nevieryhodným znakom je, že biele černošské dievča nemá ani žiadne černošské povahové črty - napr. temperamentnosť, grimasy alebo gestikuláciu. Nie je ani vysvelený jej pôvod, prečo je biela, napr. nejakým dávnejším belošským predkom. Ťažko povedať, či za to môže doba, kedy film vznikol, alebo samotní tvorcovia. Navzdory tomu, príbeh je dostatočne silný a podnetný. Cítiť z neho aj takú tú atmsoféru nadradenosti a pohŕdania, ktorá by dnes už natočiť vierohodne asi nešla. Výborne to korunuje súdny proces a následný rozchod s belošským partnerom, ktorými príbeh graduje. Možno iba starej prostorekej beloške, ktorá vrazí spoločenský klin, mohli dať viac priestoru ako len od polovice. (29.05.2021)

Jsem natolik duchovně bohat, že netoužím po žádném zděděném majetku, který by ve mně jistě probudil skryté materiální pudy. Stejně bych si tím způsobil podobné problémy jako bílá černoška Pinky, do které se pustili spravedlivě rozhořčení bílí obyvatelé se svými nezvratnými svědectvími o nepříčetnosti rozhazovačné mrtvoly v době její živosti. Sice to nebylo špatné, ale pro mě je to jen další z dlouhé řady filmů o příkladně hodných černoších a učebnicově zlých běloších. (21.09.2012)