Střídavá péče

Na malinkatý moment, když se dostaneme na oslavu narozenin, ztrácí film své neskutečné tempo a neuvěřitelnou tenzi. Vypadá to, že Legrand je velikou nadějí francouzského filmu. Má to však háček, svým celovečerním debutem si sám nastavil laťku tak vysoko, že je téměř nemožné ji někdy v budoucnu překonat. (07.10.2019)

Pomalé, tiché, plíživé a dusné až do morku kostí. K tejto téme sa nezávislejšie spracovanie veľmi hodí. Uznávam, z niektorých scénok síce zívala šedivosť a skôr to skĺzavalo k nude, ale postupne smerom k záveru veci začínali naberať na obrátkach a ten koniec už na mňa pôsobil ako hororová nepríjemná záležitosť - fantasticky urobené tak aby sa dosiahol čo možno najväčší efekt u diváka, nepríjemné až z toho striasa. Slušný nadpriemer. 80/100 (12.10.2018)

Tak tato festivalová jednohubka byla ve svém nitru dost velký masakr. Pochopí hlavně asi jedinci z rozvrácených rodin a vžití se do malého syna bude asi snadnější pro ty, kteří něco podobného zažili. Na příběh je nahlíženo z obou stran očima syna, který své pocity zahrál opravdu exceletně a k prožití nějakých emocí vám postačí opravdu dlouhé záběry na jeho těkající pohled po okolí, ze kterého přesně vyčtete, jak se cítí. Závěrečná scéna neskutečný nářez, u kterého jsem v kině fakt potřebovala kapesník a totálně mě dostal do kolen. (02.08.2019)

Od začátku nepříjemně stísněný film, neponechávající moc prostoru na pořádné nadechnutí. Odehrává se téměř výlučně v uzavřených prostorách (viz jen množství scén s otcem v autě), s kamerou blízko hercům. Postavy nemají možnost úniku. Vyprávění je hodně koncentrované i díky zaměření na několik málo dnů a pár událostí. S tím, jak příběh graduje, využívá Legrand stále více hororových stylistických prostředků (první mistrovskou lekcí ve vytváření napětí a strachu z toho, že se přihodí něco zlého, nabízí narozeninová oslava, další následuje) a již tak intenzivní drama se plíživě, ale s ohledem na charakterizaci postav poměrně přirozeně proměňuje v regulérní psychoteror, v jehož finále zapomenete, že máte dýchat. Film, který je sice krajně nepříjemný, ale stejně tak situace dětí rozcházejících se rodičů a obětí domácího násilí, kterou neuvěřitelně sugestivně a empaticky zprostředkovává. V rámci prevence podobných situací by jej mělo vidět a prožít co možná nejvíc lidí. 90% (11.07.2018)

Zo Striedavej starostlivosti nebude nikomu po jej skončení hrejivo na duši. Rodičom, deťom, rozvedeným manželom, starým rodičom a dokonca ani susedom vo vašom paneláku. Podľa priebehu deja je síce zjavné, kto je tu ten "zlý", respektíve ten, kto za vzniknuté problémy môže, vzhľadom na to, že ide zároveň ale aj o hlavnú postavu, Antoineovo trápenie dokážeme pochopiť. A možno čiastočne a relatívne aj jeho chovanie, ktoré má možno za cieľ vzbudiť v mužských divákoch otázku, ako by sa zachovali na jeho mieste oni a či by náhodou ich reakcie neboli tým jeho až príliš podobné. Veľmi dusný film, kde sú vinníkmi proste tí dospelí a obeťami deti a z ktorého vyplynie, že stať sa "tým vinným" sa môže stať v bežnom živote každému. (17.07.2019)