Dobří holubi se vracejí

"Čím větší intelekt, tím komplikovanější život." Jak se to stalo, že mi tento skvost československé kinematografie tak dlouho unikal? Holt není reprízován 4x do roka, naštěstí - ještě mi ho televize nestihly zošklivit. Když jsem se s "Dobrými holuby" setkala poprvé, byla jsem mladá a blbá, obsažený humor jsem nechápala a dramatická složka mě nebavila. Teď už nejsem mladá... Příběh o jednom topiči, jeho lásce i jeho démonech, tentokrát zaujal bez problému. Po hospitalizaci v "lázních" přibylo humoru i hořkosti, zazněla spousta moudrých vět a můj oblíbenec Hrušínský si střihnul pěkně hnusnou svini. Herecké složení se sešlo vynikající, byť většina charakterů zůstala jen zběžně nahozená. Důvod, proč nemůžu jít na plný počet, neleží ve filmu (ten je vážně výborný, hlavně není plytký a nutí diváka přemýšlet), ale ve mně: chybí mi hlubší pochopení pro alkoholiky. Sama k chlastu netíhnu a tak jednoduše nerozumím, proč si lidi touto berličkou prasí mozek a chovají se jak hovada. Jsou přece lepší způsoby, jak uniknout realitě nebo řešit problémy. 85% (06.06.2011)

Na české poměry zajímavý a vydařený film, ale bohužel jsem zrovna u tohoto filmu měla asi zbytečně vysoká očekávání, protože po skončení nemám v sobě ty pocity, díky kterým bych mohla hodnotit výše. A ani neumím říct, co tam vlastně bylo špatně, když se mi to nelíbilo tak, jak jsem původně předpokládala. Herecké koncerty, na takové bardy je radost pohledět, jméno režiséra zprvu zarazí, ale pak Klein ukáže, že na to má. Jako mozaika výborné, možná by to pro mě chtělo chytlavější příběh, ale jinak dobrý český film. (25.05.2012)

Film se odehrává v prostředí protialkoholní léčebny. Zachycuje tragické osudy alkoholiků v léčebně. Hlavní postavou je topič Lexa, který se ocitá v experimentální léčebně s avantgardními metodami. To není můj výmysl, takhle to tvrdil primář. Ale léčebně vládla jiná postava, vrchní ošetřovatel Masák, pěkný parchant, jehož metody často hraničily se šikanou. Masákův bodový systém mě neskutečně štval. (01.10.2009)

Jednoznačná inšpirácia Preletom nad kukučím hniezdom a posledná rola Vladimíra Menšika, ktorý sa rozlúčil práve rolou, ktorá mu žiaľ v tom čase už sadla - alkoholizmus. A bolo to na ňom aj dobre vidieť, ale výrok určite pravdivý: "Lepší napitý než být zapitý." Inak celkovo sú herecké výkony geniálne, ale čo iného sa od Labudu alebo Hrušinského dalo očakávať. Pre Kňažka zrejme životná rola. Každopádne ma to dejovo až tak nezaujalo. Predsa len, pre pár ožranov mi stačí zájsť do najbližšej krčmy a tam si človek tiež vždy vypočuje rôzne múdra. (12.05.2020)

"Žít jako člověk, chtít lepším být, pracovat pilně, přestat už pít, líbat svou ženu, rodiče ctít, dětem svým příkladem jít. Můj bratře v bílém, pomoz mi žít, pomoz mi hledat, pomoz mi chtít, pomoz mi dávat, pomoz mi brát, pomoz mi zas rovně stát." Ponořit se do myšlenek notorických alkoholiků je jednou z nejtěžších disciplín, zvláště u těch, kteří tomuto mámení nikdy nepodlehli v tak intezivní míře, aby byli schopni důkladně interpretovat jejich pocity i pohnutky. U Ladislava Pecháčka bylo toto poznání o něco snazší díky jeho bývalé profesi; konfrontace se získaným materiálem tu měla nepochybně svůj úkol. Záměr umístit příběh do ponurého areálu barokního zámku, v němž je zřízena protialkoholní léčebna s "avantgardními" metodami, se vyplatil zejména v případě kamery, ale výborně zapadá i do představy bezvýchodného stavu jednotlivých pacientů. Jestliže režisér Dušan Klein hovoří v přiloženém bonusovém komentáři o seskupení tehdejší herecké elity, nelze k tomu dodávat cokoli bližšího. Vedle výborného Milana Kňažka v zajímavě podané roli přemýšlivého idealisty zaujme samozřejmě tyranizující ošetřovatel Rudolfa Hrušínského, ale nezanedbával bych ani pestré složení mužského kolektivu, neboť každý se v léčebně ocitl z různých důvodů. Naprosto výjimečný je výkon Zdeňka Řehoře, u Miroslava Macháčka lze předpokládat trpkou osobní zkušenost, stejně jako u tehdy již zesláblého a nemocí strhaného Vladimíra Menšíka. Nepředstíraná závažnost zvoleného tématu přímo vybízí k zamyšlení nad vlastním životem a tím, že se film neuchyluje k moralizování hledá východisko v názoru, že užívat bychom měli všeho s mírou. Alkoholu i knih. Záleží jen na nás, čemu nakonec propadneme. (28.08.2010)