Režie:
Dušan KleinKamera:
Josef VanišHudba:
Petr HapkaHrají:
Milan Lasica, Jana Hlaváčová, František Řehák, Valérie Zawadská, Jan Hrušínský, Jiří Kodet, Rudolf Hrušínský, Alena Kreuzmannová, Pavel Zedníček (více)VOD (1)
Obsahy(1)
… aneb Kupředu, kupředu, Bohouši a Andělo... Padesátiletý Bohouš Fischer (M. Lasica) pracuje jako referent v podniku na výrobu záchodových mís a jiné zdravotnické keramiky. Úředničina ho nebaví, k nesmyslnému vykazování kdejakých zbytečností pociťuje stále větší odpor. Chtěl by se opravdově věnovat ženě, dětem a nějaké smysluplné práci. Jenže soukolí socialistického hospodářství jej "nemilosrdně" vynese na místo ekonomického náměstka, kde je muž nucen dělat ještě větší kompromisy než dosud. Účastní se zbytečných výjezdových zasedání, na které musí z titulu své funkce shánět peníze z podnikových fondů, nebo šalamounsky řeší "pracovní" úraz dvou zaměstnanců, kteří se místo práce věnovali milostným hrátkám. V jeho soukromí to ostatně není o moc lepší. Aby jeho dcery-dvojčata udělaly maturitu, pokusí se Bohouš vyspat s jejich ruštinářkou… Satirická komedie z roku 1989 je dílem osvědčené autorské dvojice - scenáristy a spisovatele Ladislava Pecháčka a režiséra Dušana Kleina (připomeňme si jejich spolupráci na filmech o "básnících"). Film je naplněn svěžím situačním a slovním humorem a také otevřenými narážkami na absurditu reálného socialismu konce osmdesátých let. Název snímku je odvozen ze slov, jimiž se posmutnělý hrdina obrací k divákům, aby potvrdil navenek optimistickou, vpravdě však trpkou skutečnost, v níž se nachází. Premiéra filmu se konala v říjnu 1989. (Česká televize)
(více)Recenze (144)
Vážení přátelé, ano - kombinace krize středního věku a marasmu reálného socialismu. Satira, fraška, svého druhu dokument o podivné době. Esence gulášového socialismu v časech perestrojky. Éry ,,nového myšlení", pokusu reformovat nereformovatelné. Snažení smutné a v podstatě tragické, stejně jako tenhle film, mající i po těch letech překvapivě funkční scénář. Pamatuji si, jak jsem na něm byl v kině v roce 1989 a tahle tragikomedie mi osobně nepřišla tak dobrá jako dnes. Jak reflektuji s odstupem 24 let, hlavně proto, že jsem v TOM tehdy žil. Mnohem silnější je otevřít si tuhle konzervu tehdejší atmosféry, znásilněného myšlení, pokřivenosti charakterů, kolabujícího systému. Jednoznačně nejsilnější Kleinův film. Únor je v nás. ()
Je toho víc...předně - umřel Lasica, bard, komik, múdry človek...boha jeho!!! Pak Hapkova "tittle" ouvertura, uvedení do kin ještě před listopadem, geniální navození atmosféry paradoxu a zase ten Lasica Milan - tentokrát jako průvodce životem "skoropadesátníka" se všemi jeho negativy ale naopak i klady. Tady si vybere snad úplně každý, jak inteligentní pozorovatel života, tak i znalec (účastník) onoho neblahého údobí skomírajícího socíku. Za mne rozhodně 4+! ()
"Náš podnik by měl podle všech ekonomických ukazatelů v reálné době zkrachovat. Jenže nezkrachuje. Nakonec vždycky splníme plán a jsou prémie. Jak se to dělá, nevím. A ani to nechci vědět." Já tedy mám jistě podezření, že tady už někdo věděl o tom, že co nevidět přiskotačí Samet, protože jinak by asi netočil evidentně trezorovej film. V tomto případě se totiž nastavuje zrcadlo dost nekompromisně, uvažuje se skvěle politicky a neschopní pracovníci se spolehlivě vykopávají nahoru. Mě tedy nejvíc bavilo ověřování údajů v trafikách a samozřejmě tajný zprávy o počasí. ()
Tak tohle je trochu jiný styl schůzování a karierního postupu, než u Dietlova Okresu na severu. Mám pocit, že Dušan Klein zde tak trochu s předstihem natočil pátý díl básníků. Ten rukopis je úplně stejný, hlavní hrdina idealista sledující absurdní dění kolem, hláškující figurkovité postavy a tak dále. A když vidím jako scénáristu Ladislava Pecháčka, s definitivní platností zjišťuji, že ten originální a vždy rozpoznatelný autorský rukopis není Kleinův, ale právě Pecháčkův. ()
Po dvou Olmerových filmech se Svěrákem a dvou Kachyňových s Heřmánkem přichází na sklonku 80. let Kleinův příspěvek k tématu "krize středního věku sympatického polointelektuála na prahu stárnutí". Všechny tyto filmy mají mnoho společného a podle mne Kleinův opus všechny dosavadní překonává, především bravurním propojením pohledu na osobní smysl života s geniální satirou reálného socialismu. Skoro neuvěřitelné, že to soudruzi povolili, i když v rámci "přestavby", proč ne, že ano. Kouzlem nechtěného se bortící se kamna v závěru mění v proroctví - píše se rok 1989 a je úžasné, jak celý film nezvratně směřuje ke kolapsu systému. Bobovi rodiče ve starobinci naopak dávají připomenout, že tady ještě před "socialismem" byl nějaký jiný svět (nemluvě o panu Palečkovi). Úvodní Hapkova-Horáčkova píseň nemá chybu, flegmatický Lasica je k sežrání. Je tam toho hodně a všechno kompaktní. Zkrátka, z Kleinových filmů, které jsem viděl, je tento nejlepší. Oceňuji geniálně lapidární komntář od NinadeL. ()
Galerie (56)
Photo © Filmové studio Barrandov / Vladislav Knapp
Zajímavosti (7)
- V závěrečné scéně „snového karnevalu“ na náměstí se v roli klauna hrajícího na trubku mihne autor hudby k filmu Petr Hapka. Ústřední hudební motiv filmu je přednášen právě sólovou trubkou. (Skladatel)
- Režisér Klein se po natočení filmu velice divil, že nemusel vystřihnout žádnou scénu. A to přesto, že Miroslav Štěpán volal řediteli Barrandova, aby film okamžitě stáhli. Ale v té době už ani on neměl dost sil, aby zákaz prosadil. (raininface)
- Milan Lasica se s Janou Hlaváčovou před natáčením filmu neznal, proto se před první společnou scénou šel paní Hlaváčové představit větou: „Dobrý den, já jsem Lasica, jak se má Luděk?“. Na mysli měl jejího manžela pana Munzara. (cariada)
Reklama