Vážení přátelé, ano

Vážení přátelé, ano - kombinace krize středního věku a marasmu reálného socialismu. Satira, fraška, svého druhu dokument o podivné době. Esence gulášového socialismu v časech perestrojky. Éry ,,nového myšlení", pokusu reformovat nereformovatelné. Snažení smutné a v podstatě tragické, stejně jako tenhle film, mající i po těch letech překvapivě funkční scénář. Pamatuji si, jak jsem na něm byl v kině v roce 1989 a tahle tragikomedie mi osobně nepřišla tak dobrá jako dnes. Jak reflektuji s odstupem 24 let, hlavně proto, že jsem v TOM tehdy žil. Mnohem silnější je otevřít si tuhle konzervu tehdejší atmosféry, znásilněného myšlení, pokřivenosti charakterů, kolabujícího systému. Jednoznačně nejsilnější Kleinův film. Únor je v nás. (15.12.2013)

Je toho víc...předně - umřel Lasica, bard, komik, múdry človek...boha jeho!!! Pak Hapkova "tittle" ouvertura, uvedení do kin ještě před listopadem, geniální navození atmosféry paradoxu a zase ten Lasica Milan - tentokrát jako průvodce životem "skoropadesátníka" se všemi jeho negativy ale naopak i klady. Tady si vybere snad úplně každý, jak inteligentní pozorovatel života, tak i znalec (účastník) onoho neblahého údobí skomírajícího socíku. Za mne rozhodně 4+! (20.07.2021)

"Náš podnik by měl podle všech ekonomických ukazatelů v reálné době zkrachovat. Jenže nezkrachuje. Nakonec vždycky splníme plán a jsou prémie. Jak se to dělá, nevím. A ani to nechci vědět." Já tedy mám jistě podezření, že tady už někdo věděl o tom, že co nevidět přiskotačí Samet, protože jinak by asi netočil evidentně trezorovej film. V tomto případě se totiž nastavuje zrcadlo dost nekompromisně, uvažuje se skvěle politicky a neschopní pracovníci se spolehlivě vykopávají nahoru. Mě tedy nejvíc bavilo ověřování údajů v trafikách a samozřejmě tajný zprávy o počasí. (24.08.2021)

Tak tohle je trochu jiný styl schůzování a karierního postupu, než u Dietlova Okresu na severu. Mám pocit, že Dušan Klein zde tak trochu s předstihem natočil pátý díl básníků. Ten rukopis je úplně stejný, hlavní hrdina idealista sledující absurdní dění kolem, hláškující figurkovité postavy a tak dále. A když vidím jako scénáristu Ladislava Pecháčka, s definitivní platností zjišťuji, že ten originální a vždy rozpoznatelný autorský rukopis není Kleinův, ale právě Pecháčkův. (24.05.2021)

Po dvou Olmerových filmech se Svěrákem a dvou Kachyňových s Heřmánkem přichází na sklonku 80. let Kleinův příspěvek k tématu "krize středního věku sympatického polointelektuála na prahu stárnutí". Všechny tyto filmy mají mnoho společného a podle mne Kleinův opus všechny dosavadní překonává, především bravurním propojením pohledu na osobní smysl života s geniální satirou reálného socialismu. Skoro neuvěřitelné, že to soudruzi povolili, i když v rámci "přestavby", proč ne, že ano. Kouzlem nechtěného se bortící se kamna v závěru mění v proroctví - píše se rok 1989 a je úžasné, jak celý film nezvratně směřuje ke kolapsu systému. Bobovi rodiče ve starobinci naopak dávají připomenout, že tady ještě před "socialismem" byl nějaký jiný svět (nemluvě o panu Palečkovi). Úvodní Hapkova-Horáčkova píseň nemá chybu, flegmatický Lasica je k sežrání. Je tam toho hodně a všechno kompaktní. Zkrátka, z Kleinových filmů, které jsem viděl, je tento nejlepší. Oceňuji geniálně lapidární komntář od NinadeL. (14.05.2011)