Vážení přátelé, ano

"My sme kapitáni průmyslu. A my se nebudeme zabejvat pěti flaškama vodky. - Dvaceti, Evžene." O poměrech na sklonku socialismu v československém vydání podávají svědectví Dušan Klein, Ladislav Pecháček, Milan Lasica, Jana Hlaváčová, Julius Satinský a další. Skvělý scénář a herecké výkony, velmi hořký a suchý humor. Asi to nejlepší, co Klein natočil. "Dal bych si Člověče, nezlob se. - Víš, to je taková naše specialita. - Dietní? - Noo... - Uvař mu to." "Prosímtě, hraj, ta Spišáková řve jako kráva. - Jááá ti ho tam našroubuju, já ti ho tam dám... - No tak! - A čééérný muž pod bičem otrokáře žil..." Dodatek 20.7.2021: Některé věci se nemění bez ohledu na režim a čím déle piji z opojné studánky demokracie, tím víc mám chuť si zapět "Až do Antarktidy má píseň doletí" nebo něco podobně agitačního, třeba k oslavě akčního plánu Eurosojuzu na plnou elektrifikaci dopravy nebo k inkluzi školství. (22.03.2007)

Dušanu Kleinovi se povedlo touto komedií nastavit zrcadlo společenskému i firemnímu zřízení doby konce socialismu. Náměstí v Rakovníku od té doby zkrásnělo, oproti tomu absurdita některých situací nebo výroků zůstává dodnes - mám pocit, že když nahlédnete do organizační struktury mnoha státních úřadů, firem či institucí, a prohlédnete, jak to v nich chodí, zjistíte, že se toho za to prakticky čtvrtstoletí moc nezměnilo... Skvěle se u filmu bavím, ale zároveň mě z toho mrazí. Některé věty se už učím nazpaměť pro budoucí použití, neboť jsou naprosto trefné: "Náš podnik by měl podle všech ekonomických ukazatelů v reálné době zkrachovat. Jenže nezkrachuje. Nakonec vždycky splníme plán a jsou prémie. Jak se to dělá, nevím. A ani to nechci vědět.". "Jak jseš jednou nahoře a nezakopneš politicky, dolů tě už nikdo nedostane.". "To je nějaká naše národní schizofrenie. Neschopné pracovníky vždycky vyhodíme na nějaké vyšší místo nahoru.". "Člověk dospívá v životě třikrát a pokaždý při tom ztrácí iluze. Poprvé o svých rodičích, podruhé o sobě a potřetí o svých dětech. Vážení přátelé, ano.". Silné 4*. "Přemejšlim, jaký to je, mít radost z práce, která je vidět hned po tom, co se udělá..." (29.12.2013)

Rozhodně nejlepší komedie z období Přestavby a snad poslední satirické dílo naší kinematografie tepající do tehdejší skutečnosti. Hlášky z této pecháčkovsko-kleinovské dílny si pamatuji dodnes. "...a novým ředitelem bude zvolen soudruh Fischer..." , já mám chuť na člověče nezlob se"... Ale takoví jsme tenkrát skutečně byli. Nesmyslná hlášení, fráze, drobné i větší přestupky proti pracovní kázni, zlodějny... Komentář z úst Milana Lasici ke všemu dodává šťávu překrásné ironie, pan Řehoř se svými supertajnými zprávami o počasí, na počátku hned koktající ředitel, jako by připomínal tehdy ještě dosud úřadujícího prezidenta Husáka... Dnes už se takové filmy netočí, satira vůči praktikám liberálního kapitalismu nejde skupině našich "umělců" v rámci jejich loajality z pod vousů. Škoda, že tenhle film záhy ztratil na své funkčnosti, viděl jsem ho krátce před neblahými listopadovými událostmi - a najednou nebylo o čem točit... A z různých komentářů vidím, jak se změnil druh humoru. Já se snad při žádné polistopadové komedii nezasmál... Radek99 ovšem pravdu nemá, socialismus reformovatelný byl. (25.03.2016)

Víš o tom, že dvojčata chodí do školy bez podprsenky? Tady se tak přetápí, že se tu probouzí i mouchy. Svině. A Satinský jako obvoďák a jeho hláška, jak dostane někdo funkci, hned mu přestane stát. Tenhle film mám rád, protože je plný takových a podobných hlášek, navíc konec osmdesátek a konec socialismu tu valí naplno se vším, tak jak si to i já pamatuju, i když jsem si tenkrát ještě tahal za šulínka a nevěděl jsem proč. Akorát je to docela dlouhé a druhá půlka trochu ztrácí dech. 7/10 (10.11.2020)

Krize středního věku je mrcha. Nejednoho to dokonale rozleptá takovým způsobem, že si pak klade všelijaké otázky a tak nějak neví jak z toho všeho ven. Ví jen, že když v tom zůstane, zavalí ho to.  Někdo to rozdýchá, někdo odejde od nesnesitelné manželky a někdo udělá něco bláznivého. Mnou včera viděný film A Walk in the Woods není o ničem jiném. Zde to není zdolání Appalačské stezky, ale tvorba kachlových kamen co má hrdinovi pomoci utéci z nesnesitelné reality. Ta je navíc okořeněna koncem socialismu u nás, kdy už prakticky nefungovalo vůbec nic a režim mlel z posledního. Na schůzích se papouškovaly stály ty stejné mantry o efektivitě, zlepšování výkonů, ale jakmile si to tam všichni odseděli, šlo se zase dělat do podnikových a závodních kompostů, kde byl smrádek, ale teploučko. Vyrábělo se lecos ač trh o to zájem neměl a to ani ten socialistický v kvalitě spíše mizerné. Přesto jak ve filmu zazní podniky jely dál ač by dle ekonomických a tržních pravidel měly zkrachovat a každý z pracujících kupodivu dostával navzdory logice i ty své prémie. Skoro se divím, že film mohl vůbec vzniknout, protože se jistě točil mnohem dříve než v tom roce 1989. Je to hodně hořká komedie plná skvělých herců a skoro se divím nižšímu hodnocení filmu. Holt asi ne každý tu dobu zažil a navíc třeba ještě není ve věku  Bohouše, aby pochopil... Já jsem si to užil skvěle a tak dávám za 5 bidetů v barvě jarní zeleň pro arabský trh. * * * * * (12.12.2021)