Režie:
Pavel KřemenScénář:
Pavel KřemenHrají:
Boris Hybner, Petr Oliva, Jiřina Šiklová, Martin Kratochvíl, Pavel Neškudla, Martin Finger (vypravěč), Miloš Vojtěchovský, Ivo Medek, Jiří Anderle (více)Obsahy(1)
Jak se komunistické Československo stalo světovou velmocí ve výrobě LSD? Jak je možné, že hluboko za železnou oponou, v prostředí totalitního státu, probíhaly svobodné experimenty s halucinogeny, kterých se zúčastnily tisíce lidí? Dokumentární pátrání po českých stopách silného halucinogenu, který pod názvem Lysergamid vyráběla továrna Spofa. Svědectví podává trojice psychiatrů, kteří výzkum vedli – Stanislav Grof, Miloš Vojtěchovský a Jan Srnec. Pomocí experimentů s LSD chtěli psychiatři pochopit, jak fungují duševní poruchy. Věřili, že najdou lék na schizofrenii, deprese, závislosti a neurózy. Vlastní pokusy prováděli i vojáci, kteří v LSD viděli moderní zbraň hromadného ničení. Dobrovolníky pro výzkum se stávali nejenom studenti medicíny, psychologie či filosofie, ale hlavně umělci, dnes často známé osobnosti – např. herci Boris Hybner a Petr Oliva, malíři Jiří Anderle a Ivo Medek, socioložka Jiřina Šiklová, Martin Kratochvíl nebo japonolog Martin Vačkář. Dokumentární film Pavla Křemena umožňuje nahlédnout do duše intoxikovaného člověka nejen díky osobním příběhům účastníků pokusů, kterým zážitek změnil život, ale i speciálním vizualizacím. (Česká televize)
(více)Recenze (41)
Omg, sledovat partu dědků, jak se dušujou, jak si tenkrát na východě před 50 lety dali trošku toho LSD je vlastně docela úmornej zážitek. A mezitim je jen pár zajímavých (testování na armádě) nebo humorných (naivní Boris Hybner o Jimi Hendrixovi) momentů. #fetováníSÚřednímPovolením (60%) ()
Tak, zajímavé i pro našince, který má zkušenost jen s intoxikací tou nejobyčejnější drogou naší kultury, tedy alkoholem. Zdá se, že zážitek s LSD je velice individuální, ale konec konců i opičku má každý jinou. Byl jsem překvapen jak masivní ten výzkum byl. Nejzábavnější byla ta stará stopáž s intoxikovaným vojenským štábem. Pamatuji si, že na vojně nám vyhrožovali, že nás imperialisti budou postřikovat LSD, abychom zapomněli na vojenskou přísahu. Všichni jsme se na to těšili, ale prd. Ovšem ty pokusy na dětech, to je teda humus... ()
Úžasný nádherný nebeský pocit, každý zo zúčastnených opisuje LSD podobne. A tých zúčastnených je mimoriadne veľa, pričom nešlo o žiadnu spodinu, ale o psychiatrov, intelektuálov, umelcov, hudobníkov, a hlavne výtvarníkov, ktorí mali svoje zážitky aj zaznamenať. Len u tých surrealistov by som trochu pochyboval, keď oni podobne tvorili aj v celkom triezvom stave. Rozsah pokusov aj domáceho experimentovania ma prekvapil a ani Miloš Zeman sa tomu nevyhol. Dokument je výborne spracovaný, nič ani nikoho neodsudzuje a iba konštatuje konečný zákaz LSD najskôr vo svete a potom aj v ČSSR a jeho označenie za nebezpečnú drogu. Filmom samozrejme sprevádza hudba Hendrixa a Doors. ()
Výborný dokument, jenž mapuje výzkum nejznámnější psychoaktivní látky u nás, poměrně objektivním způsobem, včetně celkového vyznění co do její schopnosti ovlivnit či být přínosem. Je opravdu velká škoda, že výsledky dnes leží v archivu bez dalšího využití, bohužel zřejmě hlavně kvůli značné míře neuvážlivého užívání tohoto "problémového dítěte" doktora Alberta Hofmanna. 90 % ()
Pokusy s LSD ako výsada intelektuálov, študentov, disidentov a pacientov psychiatrie? Vyvolení v režime preferujúcom rovnostárstvo? Komunita vopred vybraných pokusných objektov. Každý pod dohľadom lekára. Všetko kontrolované, zaznamenávané a inak dokumentované. Krabice so šanónmi o pokusoch čakajú dodnes v archíve na spracovanie. Rozdeľovanie dávok mala na starosti trojica medicínskych guruov - psychiatrov. Nimi strážené brány psychedelického osvietenia zrejme neboli tak nepriepustné, čo naznačuje aj dokument. 1954-1974. 20 rokov. Obdobie kedy pokusy s LSD, vyrábaným v Československu ako liek s názvom Lysergamid, prebiehali. Začali v ére najtvrdšieho implantovania sovietskeho psycho - paranoidného boľševizmu do strednej Európy (bývalý socialistický tábor sa tejto infekcie dodnes celkom nezbavil). Končili v ére normalizácie pomerov po ruskej invázii. Všetko na popud vojenského výskumu. Jeho cieľom bolo nájsť látku ovládajúcu nepriateľa. No nelikvidujúcu fyzické telo. Vojaci neskôr prešli k iným látkam. Vedecké pokusy s LSD však fičali ďalej. Mlčky tolerované komunistickou verchuškou. Intoxikovaní vchádzali do iných svetov. Realitu sveta vnímali zmeneným vnímaním. Eštébackym veliteľom, ich kágebáckym nadriadeným a členom ÚV KSČ ich svet nekradli. Zatiaľ. Navyše jeden z trojice psychiatrov bol agentom ŠtB. Takže informácie zabezpečené boli. Až raz. Boľševici sa dozvedeli, že ak by sa masovo pristúpilo k aplikácii... ...tak by veľa ľudí mohlo mať ich vládu na háku... ...veď aj bezpečnostné zložky Ameriky masové užívanie látky vyhodnotili ako nebezpečné pre vládu.. ...v USA už bolo LSD zaradené na prohibičnú listinu. Moc ako moc. Aj tá ideologicky opačne orientovaná môže byť ohrozená.. Tak sa LSD šuplo na index zakázaných látok. Zásoby Lysergamidu likvidovali. Dokument s príbehom. Šťavnatým. Pokrytým aurou zakázaného ovocia. Povoleného len na určitú dobu. Pár vyvoleným umelcom (zoznam v diskusii k filmu) a bláznom sa poskytlo ako božská manna. Osvietenie zážitku z inej reality. Boli aj bad tripy. Ako z hororu pôsobia zábery bývalej detskej psychiatrie a správy o pokusoch na deťoch, aj trojročných. Hoci väčšina infoí bola známa aj pred pozretím, súhrnné a príťažlivé spracovanie zaujme. Možno aj prognostika a prezidenta Miloša Zemana s hrošou kožou. S hrošou preto, lebo údajne na ňom požitie Lyseragmidu nezanechalo žiadne viditeľné účinky. Kvapka bulváru sa vždy zíde, osvieži film. A podobne, ako kolujú na dedinách storky o na záhrade zakopaných historických slivoviciach a iných ovocných destilátoch, tak aj záhrada bohnickej psychiatrie vraj ukrýva jedno vzrušujúce tajomstvo pre hľadačov - psychonautov. Poznámka: Škoda len, že dnes sa - podobne ako z veľa iných, pôvodne dobre myslených vecí - z LSD stala len rekreačná disko droga mládeže. Mladí ju užívajú ako čokoľvek iné, čo dokáže zmeniť myseľ. Väčšinou sa kašle na znalosti o sile a slabosti látky, na lekársky dohľad aj na odporúčania psychiatrov, či je pre nich vhodné látku užiť, či nemajú predpoklady rozvinutia inej choroby vplyvom intenzívneho zážitku. Ale toto posledné už film nemá ambíciu riešiť. Čo je aj dobre. Pretože intenzívny je aj tak dosť. Hoci, ako spomína aj užívateľ Splasher, detailnejšie informácie o vojenských pokusoch a ich praktickom využití by boli nepochybne ďalšou bombou, len zvyšujúcou príťažlivosť diela. () (méně) (více)