Režie:
Petr KolihaScénář:
Václav NývltKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Miki JelínekHrají:
Bolek Polívka, Jiří Menzel, Arnošt Goldflam, Ivana Chýlková, Evelyna Steimarová, Valerie Kaplanová, Jaromír Hanzlík, Rudolf Hrušínský, Luba Skořepová (více)Obsahy(1)
Svérázný kreslíř a grafik Vladimír Boudník (Boleslav Polívka) je jedním z pražských intelektuálů, kteří si v padesátých letech místo souhlasu s tehdejším krutým komunistickým režimem vybrali raději bohémský způsob života na okraji společnosti. Jeho nejbližšími přáteli jsou Doktor, pracující ve sběrných surovinách (Jiří Menzel), a filosof Egon (Arnošt Goldflam), se kterými se nejčastěji setkává v libeňském automatu Svět. Nejnovějším Boudníkovým počinem je výstava jeho grafik v tovární hale v ČKD, kterou blahosklonně povolil tamní referent ROH. Vladimír na „vernisáži“ předvede kousek, při kterém se téměř nechá rozdrtit bucharem, což samozřejmě těžce nese jeho milenka Tereza (Ivana Chýlková). Vladimír se ostatně často pohybuje na hraně mezi životem a smrtí. Se svými přáteli se střídavě hádá a pak usmiřuje, pokouší se objasnit světu vlastní výtvarný styl explozionalismus nebo aspoň přimět lidi, aby někdy popustili uzdu vlastní fantazii. To vše až do doby, než „z hráze přítomnosti po hlavě skočí do srdce věčnosti…“ (Česká televize)
(více)Recenze (125)
V umení musí byť niečo krásne, povznášajúce, ako keď sa dívate niekedy do mrakov, vidíte konkrétne tvary, takže každý môže byť maliarom...takže je to o tom, čo si tam vlastne predstavíme a čo tam sami chceme vidieť......takto sa nám to asi snaží podať autor, teda to Vladimírkové umenie, ktoré niekto berie aj ako inteligentnú prašivú provokáciu veď národ buduje päťročnicu a on robí ľudovo povedané hovno. Zaujímavou postavičkou je aj spomínaný Egon, ktorého každá veta začína a niekedy aj končí kurva fix a jeho snaha vyhýbať sa pracáku je fakt skvelá, kľudne sa zavrie do blázinca a potom sa sťažuje, že musí aj tam okopávať repu...,,čim viac budem zdravší, tým je to pre mňa horšie, zdravie je pre poéziu učinený hrob“ Každopádne ako dráma sa to ku koncu veľmi stupňuje až ku nevyhnutnému tragickému koncu a symbolika búrania tehlovej steny je už len záverečným konštatovaním neslávneho konca...,,tak si myslím kurva fix, že ešte mal počkať pár piatkov s tým čo nám urobil“...,,nám? Sebe to nemal urobiť“...posledné slová a už len symbol v podobe krákania vrany. Film je tak zaujímavý, že vás chytí a už nepustí, najprv som sa len čudoval ako takéto niečo ide vymyslieť, ale so zistením, že išlo tak trochu o biografický počin som pochopil, takéto situácie môže priniesť iba život a či už všetko v scénari, alebo Hrabalovej predlohe je pravda, pri spätnom pohľade na film musím povedať, že bol výborný, lebo ani na chvíľu nestratil svoje čaro a či som ho už správne pochopil, alebo nie, nie je podstatné, beriem to ako Boudnik svoje umenie, každý tam vidí to svoje. A je pekné, že film je o umení, láske, samote, priateľstve, o pene na pive, o erotike, či o pokušení...lebo presne o tom je aj život. Polívka sa svojej úlohy zhostil viac než statočne a aj vďaka tomu a aj vďaka ostatnej hereckej suite je to pre mňa jeden z najväčších filmových zážitkov tento rok...proste ma film chytil a ani netuším aké naň boli kritiky. Hodnotenie: 90% ()
Dva zajímavé snímky dotýkající se Bondyho života shlédnuté v jednom týdnu. A pokaždé je Bondy vykreslen naprosto odlišně. Zatím co v sezónách jde o pózerského mladíka, teprve začínajícího básníka (a filozofa), zde je Bondy (a jeho přátelé) jakýmsi chlapíkem, naprosto nepoužitelným pro "normální" život, zasněným, žijícím si ve svém vlastním světě. Těžko říct kde je pravda. A těžko říct, který film je lepší. Každý má něco do sebe. A každý má své chyby. Zde je to abscence nějaké určité příběhové linky a nevýrazný popis doby, ve které se film odehrává. ()
"U mě si tajní podávají dveře tajně!" - "Pohlavní styk s vlastní ženou po pěti letech manželství, pánové, by měl být prohlášen za krvesmilstvi a trestán!" - "Nehrajte si na velmoce!" - "Vy člověka taky donutíte, aby kurva fix, šel něco dělat!" - "Aby bylo pohlazení, musí být napřed presdržka!" - "A víte, co je ze všeho tady nejhorší? 4x denně musíme pít mlíko... Armageddon!" Tohle předrevoluční Hrabalovské komediální drama mne jaksi minulo nebo jsem je prostě zazdil, přitom jde o parádní, především konverzační, poetickou záležitost ala Postřižiny či Slavnosti sněženek s důrazem na filosofické a zde docela útočné monology a dialogy vůči upadajícímu režimu. Skvěle napsáno, natočeno i zahráno. Zaslouženě plný počet. ()
Nejslaběji nafilmovaný Hrabal, co jsem zatím viděl. Mám pocit, že ho Nývlt s Kolihou chtěli přepsat doslovněji, s onou poetikou, která je nosnou částí Hrabalova díla v knize, ale tady se rozplývá v ubohé nesourodé filozofování, které nedává dohromady smysl a nepřináší žádnou myšlenku. Koliha sem začlenil protagonisty Divadla na provázku, jehož tvorba mě nikdy nebyla blízká. Zvlášť mi nesedl Arnošt Goldflam, ale ostatně ani Polívka, který rozhodně nebyl vybrán do role malíře nijak šťastně. Mimochodem, zdálo se mi to, že Vladimír na konci skutečně páchal sebevraždu? Nějak jsem to všechno dohromady vůbec nepochopil. Jen ty pěkné písničky z 50. let, ty mě chytly za srdce. Ale odehrávalo-li se to v 50. letech, tak je nesmyslem říkat, že byl Berlín rozdělen zdí... ()
Galerie (7)
Zajímavosti (5)
- Arnošt Goldflam (Bondy) se s Vladimírem Boudníkem (Bolek Polívka) osobně znal a přátelil. (sator)
- Citované romány jsou Baronova touha a Magdin osud. Druhý jmenovaný je dílem Hedwig Courths-Mahler. (NinadeL)
- Natáčanie filmu prebiehalo v mestách Žatec a Praha. (dyfur)
Zejména Bolek Polívka zde vytvořil mistrnou dramatickou postavu, která nám skutečně přibližuje osobnost Vladimíra Boudníka. Silný charakter, naprosto vědomý svého názoru, nemožno jej zvyklat, nemožno jej svést z cesty. Proud uvědomění, který po troškách upouští svou pravdu nám, těm slepým. Jsem si jista, že i Hrabal Boudníka velice obdivoval. Výtka -místy je trochu cítit , že některé repliky , do puntíku přepsané jak z knihy, tak z Boudníkových manifestů explosionismu, jdou Polívkovi "ztěžka přes pusu". Vyslechnout originál je ale lepší, než kdyby se je snažil říct svými slovy. Máme možnost se do těchto filozofických výkřiků zaposlouchat, a nechat na sebe působit jejich originální sílu. Nejsou lehko stravitelné, a je jasné, že celé řadě lidí jejich jednoduchá geniálnost zůstane navždy skryta - neboť někteří lidé mají tak chabou myšlenkovou kapacitu, že na pochopení prostě nestačí - pak se mohou u filmu začít i nudit. To, že scénárista Václav Nývlt změnil některé prvky známé z knihy, nepovažuji za škodu, je to ku prospěchu syžetu. K obsazení dalších dvou rolí - ve filmu to přímo nezazní, ale je evidentní, že Jiří Menzel hraje postavu Bohumila Hrabala. Ano, jsem s ním v této roli spokojena, i když jsem se také neubránila vzpomínce na jeho výkon v tragicky nepovedeném seriálu Hospoda na TV Nova. Hospoda však vznikla později, a zde je Jiří Menzel v roli Bohumila Hrabala výborný. Komu se zdá příliš uhlazený, připomínám, že Hrabal již v 60.letech byl nejen doktorem práv, ale také velmi bohatý - jelikož mu už vycházely knížky. To, že ke sklonku života se změnil v plesnivého dědu obklopeného kočičkami, neznamená, že takto musel působit již v době svého relativně mladého věku - 60.léta, o nichž film vypráví. Proto jsem s Menzelem v roli Hrabala spokojena, samozřejmě je zde použita určitá dramatický zkratka, a znaky, nejedná se přece o dokument, ale dojem, který pan Menzel vyvolává, dělá z Hrabalovy osobnosti důstojného protihráče jiné velké osobnosti - Boudníka - v podání Bolka Polívky. Třetím "kamarádem" by měl být Egon Bondy v podání Arnošta Goldflama. Nyní jde o můj osobní názor - osobnost Bondyho mi není sympatická, jeho verše obsahují často vulgarity, které je snad mají shodit, aby nepůsobily příliš vážně, nebo nevím. Jeho filozofie mi nepříjde nijak objevná, a vedle OBROVSKÝCH a SVĚTOVĚ ORIGINALNICH osobností jako byli Hrabal a Boudník, je Bondy pouhým ... "přizdisráčem" (řečeno jeho stylem vyjadřování). ( V tomto smyslu se o něm vyjádřil i Magor v rozhovoru pro Reflex. ) Ano, nepopírám, byl osobností, která jistě inspirovala mnohé, překládal, psal verše, filozofoval, ale co je to vedle geniality Hrabala a Boudníka? Osobností zářících tak silně? Proto se mi ztvárnění jeho postavy líbí. Také to, jak neustále říká "kurvafix jdu radši psát Morgensterna" - zcela ho to vystihuje, a divákovi, znalému souvislostí, toto ukazuje, že jde o Bondyho. Goldflam ztvárnil člověka, který sám nebyl malou osobností, ale v porovnání s Hrabalem a Boudníkem ano. A tak působí i na plátně, což je správné. Můj názor na osobnosti, ve filmu ztvárněné, se prostě ztotožňuje s názorem scénáristy i režiséra. () (méně) (více)