Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Píše se rok 1948. V německém městě Norimberk pokračují procesy s nacistickými válečnými zločinci. Ti nejvyšší již své rozsudky vyslyšeli, teď jsou však na řadě lidé, kteří "jen" sloužili režimu. Jednomu z poválečných tribunálů předsedá penzionovaný americký soudce Haywood (Spencer Tracy). O svém poslání si nedělá žádné iluze: ví, že největší případy už proběhly a lidé v Německu i Americe se raději ohlížejí dopředu než dozadu. Přesto se Haywood svého úkolu chopí s cílem dobrat se objektivního poznání o tom, jakou vinu na zvrácenostech nacistické říše nesou běžní občané. Před tribunálem se navíc ocitli Haywoodovi kolegové, všichni čtyři obžalovaní totiž sami vykonávali soudcovskou praxi. Z moci svého úřadu odsuzovali lidi k smrti na základě jejich politického přesvědčení nebo rasové příslušnosti. Nejvýše postaveným byl Ernst Janning (Burt Lancaster), který se vypracoval až na říšského ministra spravedlnosti. Čtveřice bývalých nacistů má však mimořádně schopného obhájce... Film režiséra Stanleyho Kramera je již klasickým dílem, které se pokouší vyrovnat s nelehkou otázkou: jaký podíl nesou jednotliví "obyčejní" lidé na zvěrstvech druhé světové války, potažmo na každém totalitním politickém systému? Jako ideální se v tomto směru ukázal žánr soudního dramatu. Třebaže se většina děje odehrává v uzavřeném prostoru soudní síně, neztrácí film ani na chvíli strhující tempo. Kromě dlouhé řady mezinárodních cen získal Kramerův snímek dva Oscary: za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli (Maximilian Schell jako obhájce dr. Rolfe) a za scénář (Abby Mann). V dalších devíti kategoriích byl na tuto prestižní cenu nominován. (oficiální text distributora)

(více)

Zajímavosti (38)

  • Film byl později adaptován jako divadelní hra: v roce 1985 v Sovětském svazu, v roce 2001 na Broadwayi a znovu s Maximilianem Schellem (tentokrát v roli Ernsta Janninga). (NinadeL)
  • V české verzi chybí obraz i zvuk jedné věty z výpovědi svědkyně Elsy Lindnow (Olga Fabian): „Viděla jsem slečnu Hoffmanovou, jak ve dveřích svého bytu líbala pana Feldensteina.“ Je možné, že tento výpadek způsobil špatný technický stav kopie, ze které ČT použila českou zvukovou stopu, proto byl proveden střih i v obrazu. Je samozřejmě i možné, že k vystřižení této pasáže došlo i v době československé premiéry, chybí zde ovšem důvod. Absence této věty poté způsobila nelogičnost následujícího dialogu, který se točí kolem tohoto incidentu. (sator)
  • V původním českém kinodabingu byla řada informací pozměněna oproti originálu. Jedná se o méně důležitá čísla a data, ale také o narážku na dění v Československu, které originál nesprávně vylíčil jako sebevraždu Jana Masaryka v důsledku vpádu Rusů do Československa. (L_O_U_S)
  • Ve scéně, kdy je soudce Haywood (Spencer Tracy) na večírku a Harry (William Shatner) začne svolávat jména kapitánů a dalších, aby se hlásili na svých stanovištích, se ho soudce ptá, o co šlo. Harry mu sdělí, že Rusové podnikli kroky do Československa a že panují pověry, že Masaryk spáchal sebevraždu, a proto tam posílají jednotky. Jan Masaryk, syn prvního československého prezidenta, byl tehdy skutečně nalezen mrtvý pod oknem koupelny jeho bytu, ale okolnosti byly dost nejasné. Jednou z nejpravděpodobnějších teorií je, že byl zavražděn komunisty. Ti se totiž obávali, že by mohl po vzoru svého otce založit například v Londýně exilovou vládu nebo jinak působit problémy jejich režimu. Není se proto co divit, že vydali oficiální zprávu o sebevraždě. Tento závěr ale veřejnost nebyla ochotná přijmout, protože vše nasvědčovalo opaku. Na konci 70. let proto komunisté při obnoveném vyšetřování přišli s teorií nešťastné náhody, která měla lid umlčet. V roce 2003 byl ale případ konečně uzavřen, a to jako vražda. Pachatel není dodnes znám. (Bohnice05)
  • Film se podle Amerického filmového institutu v roce 2008 umístil na 10. místě v kategorii soudní drama. (TheDude)
  • Kromě nominace na Zlatý glóbus, kterou neproměnila, byla Judy Garland (Irene Hoffman) oceněna cenou Cecila B. DeMillea, čímž se stala nejmladší držitelkou této ceny za celoživotní přínos v oblasti filmu. V době udělení ceny jí bylo pouhých 39 let. (Krissty)
  • Závěrečná řeč Spencera Tracyho (soudce Dan Haywood) trvající 11 minut byla natočena na jeden záběr. (Zdroj: ČSFD)
  • Mnoho herců hrálo v tomto filmu za zlomek svého obvyklého honoráře. (Zdroj: ČSFD)
  • Píseň, kterou madam Bertholt (Marlene Dietrich) překládá soudci Haywoodovi (Spencer Tracy), když jdou kolem hospody, se jmenuje "Lili Marleen". Jednu z verzí této písně nazpívala ve čtyřicátých letech i sama Marlene Dietrich. Během války byla tato píseň populární u německých i britských jednotek. (Zdroj: ČSFD)
  • Režisér Stanley Kramer nechal Marlene Dietrich (madam Bertholt) vzhledem k jejím osobním zkušenostem s nacistickým Německem napsat podstatnou část jejích replik ve filmu. (Zdroj: ČSFD)
  • Exteriéry, ktoré tvorili približne 15 percent z celkového filmu, boli natočené na mieste v Norimbergu a Berlíne. (westerns)
  • Pred prijatím svojej filmovej úlohy trval Burt Lancaster na záruke, že nebude musieť nakrúcať mimo Hollywoodu. (westerns)
  • Burt Lancaster od začiatku filmu neprehovorí v súdnej sieni ani slovo, až zhruba do dvoch hodín a pätnástich minút tohto filmu. (westerns)
  • Mnoho hercov zapojených do filmu si pýtali omnoho nižšie honoráre, pretože cítili, že téma Norimberského procesu je pre dnešný svet veľmi dôležitá. (westerns)
  • Jedenásťminútový záverečný prejav Spencera Tracyho bol natočený naraz pomocou viacerých kamier snímajúcich súčasne. (westerns)

Reklama

Reklama