The Babushkas of Chernobyl
VOD (1)
Obsahy(1)
Třicet let po černobylské katastrofě se štáb filmařů vydává do uzavřené zóny, aby zdokumentoval život několika starých žen, které byly z oblasti násilně evakuovány, ale tajně se vrátily a žijí tam dodnes... V místě, kde v roce 1986 došlo k dosud největší jaderné katastrofě na světě – v okolí Černobylu – existuje dodnes uzavřená zóna s režimem přísného dohledu. Je zde zakázáno jíst a kouřit venku, dotýkat se rostlin, konzumovat lesní plody, dotýkat se staveb. Přesto tu žije skupina převážně už velmi starých žen, které se po násilné evakuaci po katastrofě tajně vrátily do svých domovů. Filmaři navštěvují některé z nich, aby zjistili, že tyto moudré a odolné ženy si zde žijí v poměrném klidu a spokojenosti. Vláda jim to částečně umožňuje, protože se domnívá, že v dohledné době zemřou sešlostí věkem, a to dříve, než by mohly zemřít na následky ozáření. Radiace je tu na některých místech stále vysoká, tyto ženy z ní ale strach nemají. Vesměs za sebou mají tvrdý život, mnohdy doprovázený hladověním, kterého se paradoxně bojí mnohem více než radiace... Epicentrum výbuchu, kolem něhož jsou ustanoveny dvě zóny – jedna ve vzdálenosti deseti a druhá třiceti kilometrů – je kryto sarkofágem, z něhož ale radioaktivní prach už třicet let uniká. Plánuje se proto nový kryt, který by měl vydržet prakticky neomezenou dobu – snad i déle než pyramidy ...
Valentina Ivanovna, zdravotní sestra, byla povolána do nemocnice ihned po katastrofě. Strávila tam mnoho času a viděla mnoho mrtvých. Později sama onemocněla rakovinou štítné žlázy - jediným onemocněním, které je s Černobylem jednoznačně spojováno – uzdravila se a dodnes žije v místě, kde se narodila a prožila celý život. Stejně jako pro další bábušky je to pro ni velice důležité. Ženy se navzájem navštěvují, zazpívají si spolu i zatančí. Rády se napijí a vždy pro návštěvu připraví bohaté pohoštění, přestože převážně žijí jen z toho, co si samy vypěstují anebo uloví. V oblasti pravidelně probíhá sběr vzorků půdy a vody, stejně jako měření radiace přímo v domech. Ta ovšem závisí na mnoha faktorech, kromě jiného i na počasí a síle větru. Zjištěné údaje jsou zveřejňovány na budově pošty v Černobylu. Bábuškám jsou také rozváženy důchody, ovšem v zimě, když jsou cesty nesjízdné, si na ně občas musí pár měsíců počkat... Analýza odebraných vzorků pravidelně ukazuje stálé zamoření. To ale místní obyvatelky rozhodně nemůže přimět k tomu, aby se odstěhovaly. Jsou hrdé na svou nezávislost, na to, že se dokáží samy o sebe postarat a nejsou nikomu na obtíž. Jsou zvány na lékařské kontroly. Valentina Ivanovna se tak dozvídá, že je zdravá, hodnoty škodlivin v jejím těle zůstávají v normě. Mladý lékař vysvětluje, že zde hrají významnou roli i socio-psychologické faktory: bylo statisticky dokázáno, že lidé, kteří se do své domoviny vrátili, se dožívají vyššího věku než ti, kteří byli evakuováni a donuceni žít jinde. Štáb navštěvuje i Pripjať, dnes nazývaný „město duchů". Původních obyvatel v celé oblasti pomalu ubývá, bábušky vymírají. To ale nic nemění na tom, že své volby – vrátit se domů navzdory nebezpečí – nikterak nelitují ...
(TV Prima)
Videa (1)
Recenze (49)
Babušek z Černobylu ubývá, není se čemu divit; předběhout smrtí stářím smrt v důsledku rakoviny štítné žlázy, není jen tak snadné, zvlášť při vybrané stravě (kontaminované houby) a vybraných nápojích (kontaminovaná voda). Protože moji kamarádi umírali na rakovinu mladí, domníval jsem se, že když buňky začnou polevovat ve svém množení, platí to i pro ty rakovinné. Ale asi to tak není: "Větší výskyt nádorových onemocnění ve vyšších věkových skupinách souvisí s delším časovým obdobím působení rakovinotvorných faktorů. Čím déle působí tyto rakovinotvorné faktory, tím narůstá pravděpodobnost, že dojde k poruše informačního centra buňky. Zdravé buňky stárnoucího organismu nejsou schopny se opakovaným útokům bránit a tyto změny opravit." (prof. MUDr. Luboše Petruželky, CSc.). Ale babky mají stejně pravdu, horší je než možná smrt je "TOCKA" (toska) po zbytek života: „Žádné cizojazyčné slovo ještě nepostihlo celou škálu významů slova toska. Na nejvyšší úrovni znamená něco hluboce bolestivého, je to pocit velké psychické úzkosti, často bez konkrétní příčiny. Na střední úrovni je to tupá bolest duše a mučivá touha. Na nejnižší úrovni sestupuje do melancholie.“ (Vladimír Nabokov). A tak po poslední babce přikryjme Černobyl něčím doopravdy trvanlivým, ba něčím věčným, neboť poločas rozpadu Uranu238 je čtyři a půl miliardy let. ()
Zakázaná zóna okolo Černobyľskej JE je lákavým miestom pre výskumníkov. Poznatky o tom, ako príroda a staré ženy reagujú na množstvo rádionuklidov v prostredí sú veľmi cenné. V zakázanej zóne sú kapitálne kusy zveri, veľké ryby vo vodných tokoch a bábušky, ktoré prežívajú aj v týchto podmienkach. Nie snáď preto, že by rádioaktivita bola prospešná, ale preto, že zóna bola vyľudnená a ničivý vplyv človeka na čas ustal. A bábušky sú už také staré, že bude ťažké zistiť, ako sa na veku dožitia podpísala rádioaktivita a ako pocit, že sú doma vo svojom prirodzenom prostredí a nie presadené do nejakého domova dôchodcov 200 km ďaleko. Film nepovažujem za vydarený, ale vďaka aj zaň. Neprajem nikomu dožiť sa doby, keď celý svet bude jednou zakázanou zónou. Hlupákov na vedúcich postoch, ktorí koketujú s myšlienkou vyskúšať to je stále viac. ()
Cernobyl je jedno z nejzajimavejsich temat, alespon pro me. Vzniklo o tomto jadernem nestesti jiz nekolik dokumentu a tento bohuzel neprinasi nic noveho..., vlastne az na jednu vec a to jsou skutecne postavy "babusek", ktere jsou nabite optimismem i pres ne vzdy jednoduchy zivot. Pohled na katastrofu ocima obycejnych lidi je bezesporu zajimavy. ()
Dokument o babkách, jež se rozhodly neodejít ze zamořené zóny, takže by člověk čekal, že budou mít nejméně tři ruce nebo tak něco, jenže ony nezáří radioaktivitou, ale úsměvy a vesele baští jablka, maliny i brambory, co všude kolem rostou, a chytají ryby a krmí zvířata, co v pohodě kolem fungují. Do toho přednášejí vědci různé rozumy, jak je to tam hrozně nebezpečný, babky si z toho ovšem nic nedělají a ještě hlásí věty jako: "Tady je vzduch čistý, ne jako u vás ve městě, kde auta vypouští celou periodickou tabulku." nebo (před konzumací alkoholu) "Sbohem mozku, uvidíme se zítra!" Tyhle bábušky prostě díky své přirozenosti přirostou k srdci, až má člověk chuť všeho nechat a rozjet se za nimi na návštěvu. ()
Paráda. Že lidský druh jsou samí chcípáci dávno víme a to, že nejlíp jsou na tom staré babči mě nijak nepřekvapuje. S nějakou radioaktivitou si na ně nepřijdete, ony ji zají smaženicí a malinami, zapijí jahodovým vínem a pálenkou a zbytek hodí slepičkám a čuníkům. Však ony už přežily horší věci. pozn.: Geofyzici pobavili. ()
Galerie (8)
Photo © Festival Jeden svět
Reklama