Big Mouth

Seriál Big Mouth je něco jako Třída č. 402 říznutá South Parkem, ale víc se zaměřuje sexuální tématiku. První, co ale musím říct je, že tohle není seriál pro děti. Upřímně si nejsou jistý na koho je ten seriál zaměřený, protože bych to asi nepustil 18ti letým dětem, natož 15ti letým. Teď si teda příběh rozebereme trochu podrobněji. Big Mouth je americkej animovanej sitcom, kterej sleduje skupinu sedmáků základní školy v New Yorku, v čele s hlavními hrdiny Nickem Birchem a Andrewem Gloubermanem, kteří prochází pubertou, ale seriál se nebojí podívat i na témata jako rasová identita, sexuální orientace, rozvod v rodině, dívčích problémů, závislost na pornu a další tabu. Postavy hledají svůj osud, protože puberta je v jejich očích ničí psychicky i fyzicky. Jako přehnaně sexualizovaní mentoři v seriálu vystupují imaginární hormonální monstra: Maurice, který otravuje hlavně Andrewa a Matthewa, Connie, která je rádcem Jessi a Nicka a Mona jako nejnovější přírůstek, která dostala na starosti Missy. Nápad s Hormonálníma monstrama, které má každé dítě jako osobního rádce v začínající pubertě je prostě geniální. V celém seriálu děti komunikují s lidmi a předměty, který jsou často personifikovaný a nabízej užitečný, ale někdy i matoucí rady v jejich životech plných puberty. Máme tu ducha jazzového zpěváka Duka, Sochu svobody s francouzským přízvukem, polštář schopný otěhotnět, mluvícího psa Ludacrise, který si uvědomuje svojí existenci a dokonce i Jessiina vlastní... ehmm, tak přejdeme dál. I když to všechno zní docela bláznivě, tak seriál má překvapivě i pár dojemných nebo citlivých momentů jako třeba pohled na to, jaký dopad může zanechat rozvod rodičů na dítě, odhodlání říct rodičům pravdu o tom, že se vám líbí stejné pohlaví a jak na to budou reagovat nebo klasická neopětovaná dětská láska. Díly na sebe překvapivě navazují, takže není moc ideální na jednotlivé epizody koukat bez znalosti těch předešlých, a co se mi navíc líbilo bylo to, že se seriál nebojí narušovat status quo, narozdíl třeba od Simpsonů. Některé díly mají několik hudebních čísel, které jsou samozřejmě vtipně podané. Pokud vás nechytne seriál hned od začátku, tak dejte mu ještě dva díly na rozjezd. I když je první série dobrá, tak ze všech čtyř jí považuju za nejslabší. Pokud to ani poté nebude to pravé ořechové, tak seriál prostě není pro Vás. 1. Série - 85%; 2. Série - 100%, 3. Série - 95%, 4. Série - 90% (01.01.2021)

Báječná léta pro 21. století na steroidech. Mix vážného pohledu na dospívání, problémy ve vztazích a rodinách a totálního šílenství, plného metafor, fekálního i inteligentního humoru, prolomení čtvrté stěny, komentářů k současnému světu. Jediný, co mi na tom vadí, je totální roztříštěnost, kdy Big mouth skáče z témata na téma, rozbíhá se všemi směry, nedrží konzistentní vývoj a prostě si dělá absolutně co chce. Svět, který si k tomu vytvořil, je plný hormonálních monster, duchů, fantazií, metafor a tak si tvůrci můžou dělat v podstatě, co chtějí. A občas se jim to urve ze řetězu. Nicméně pořád výborná nadprůměrná zábava. (17.01.2020)

"Tell him to send a dick pic. Girls love that, especially when it comes out of nowhere with, like, zero context." Vtipně pojatá sonda do nástrah dospívání a všech možných perverzí života (hlavně sexu, onanie, lásky, a tak) v podání jedné partičky puberťáků, jejich spolužáků, rodičů a učitelů, a hlavně - hormone monsters. (03.10.2017)

Absolutní nářez co se týče scénáře. Něco tak strašně děsivě pravdivého jsem už dlouho neviděla. Člověk se baví nad těma všema trapnýma situacema, které prožíval na základce a vnímal je jako pohromu světa. O to víc je to zábavnější, když je ten humor často až přes čáru a tvůrci se tady nebáli opravdu ničeho. Po dlouhé době animák, z kterýho jsem unešená, protože většinou animované seriály leda tak zkusím na pár dílů a jdu od toho, ale Big Mouth je raritka, ve které každý každičký divák uvidí aspoň kousek svého nejšílenějšího období v pubertě, a ne jen v pubertě. Bezskrupulózní záležitost pro ty nejotrlejší, tenhle druh amerického humoru fakt nemá chybu, Nick Kroll je bůh. (07.07.2021)

seriál, kde každá epizoda je pastiší, a kde doslova platí, že každý máme svoje příšery. po pěti sériích se to ve světě puberťáků jen hemží zhmotněnými hormonálními monstry, úzkostnými komáry a depresivními kočkami (se kterými se člověk zavře doma a nikam nechodí). stojí za tím velká část členů SNL, takže tak vypadá i humor: primitivní pubertální vtípky o malých penisech můžou leckoho s IQ vyšším než 5 odradit. svět velkohubých postav ale skrývá o mnoho víc: kreativní formou zviditelňuje relevantní témata dospívajících, zejména sexualitu, ale i psychické poruchy a drogy. koneckonců je to fajn popkulturní guláš nasycený trapností, ač tam je pár chybiček na kráse (celá poslední série; příběhová linie o chlapci, který znásilňuje polštáře a založí si s nimi rodinu; duke ellington, který je otravnější než agáta v likehouse2). TLDR: Phineas a Ferb na sexuálních steroidech. (12.11.2021)