Vražda ing. Čerta

Vražda Ing. Čerta je odlehčeným ženským pohledem na partnerské vztahy. Ester Krumbachová se elegantním způsobem vypořádává s pohlavní rozdílností, se kterou se přistupuje k trvalejšímu i sezónnímu svazku. Úhel pohledu je čistě subjektivní, stylový i rozverný. Výtvarná stránka je základním kamenem, pečlivě se dohlíží na detaily i barevné ladění. Ryze komorní atmosféra vsází na protřelost a svéhlavou umanutost obou protagonistů. Vlastní zkušenosti se v hravém odstupu stávají soubojem a osobitou alegorií. Nikdo není trvalým vítězem, převahy jsou jen chvilkové a v poryvech větru se převaha střídavě naklání na obě strany. Řešení musí být konečné, byť výhra na Pyrrhův způsob se neobejde bez ztráty vlastních iluzí a představ. Vražda Ing. Čerta je rozkošné satirické filmové dílo a se vzletným důvtipem se vyrovnává s mužskými nešvary. Hlavní postavou rozšafné hříčky je Ona (dobrá Jiřina Bohdalová), osamělá žena s touhou po úplném partnerském soužití s toužebně očekávanou korunovací svatebním závojem. Strach z osamělosti a nenaplněnosti nedává mnoho možností na výběr. Tradiční forma vyvolává submisivitu a kýžený výsledek se přesto nedostavuje. Očekávaný ráj se mění v očistec a v rozčarování desiluse se hledá nouzový východ. Konečné vysvobození nemůže přinést očištění, ale jen umanutou pózu a stylovou povýšenost. Hlavní mužskou postavou je inženýr Bohouš Čert (vynikající Vladimír Menšík) ve stereotypní poloze převládajícího ženského pohledu na svůj obhroublejší protějšek. Nelze se divit, je pravdivější, než by se chtělo očekávat. Rozdílnosti v přijímání a dávání je již v samotném nazírání na svět. A očekávání nezáří upřímností ani z jedné strany. Z dalších rolí stojí za zmínku radící kartářka (příjemná Helena Růžičková) a nejlepší kamarádka Miriam (zajímavá Ljuba Hermanová). Vražda Ing. Čerta je svěží netradiční komedie. Dobírá si muže, pohrává si se vztahem, boří vzdušné zámky, rozsévá zklamání a zvyšuje dávky cynismu. Je to nadnesené, zábavné, stylové. Ester Krumbachová u mě stoupá vzhůru. Ladně a inspirativně. (11.11.2017)

Na tohle je třeba se dívat sytý. Bohdalka v kuchyni řádí, jak zjednaná a vaří neskutečný dobroty a Menšík požírá s takovou chutí vše co mu přijde pod ruku, až máte pocit, že praskne. Ale vůbec se mu nedivím. Ovšem ohlodávat nožičky od nábytku a požírat rostliny, to už je trošku moc. Tohle se Ester moc povedlo. Bohdalka s Menšíkem jsou k sežrání, mezi něma to jiskřilo vždycky a v tom kouzelném bytečku je radost se dívat, jak se špičkují. (01.04.2017)

Silné, sevřené ztvárnění až absurdně šťastného nápadu, stejně burleskní jako rafinovaně, cizelovaně jinotajné... Kabaretní anekdota i svérázná sonda do psychologie osamělé, zaopatřené ženy, se vší ironií i dojímavostí, silou i zranitelností, prohnaností i bezmocí, ovšem vyjádřeno a servírováno autorsky, originálně, expresivně. lstivě a s důvtipem, zkrátka navýsost po žensku. Křehkost se tu snoubí s rázností, prozaičnost s fantasknem, téma samoty a opuštěnosti nezapadne, ale je na něj zřeno právě jako na dané východisko, a to okem komicky mžourajícím, ladně se přimhuřujícím i pronikavě a nesmlouvavě observujícím. *** Plus: pro mě jednoznačně první film z toho mála - byť zdaleka ne první, u něhož je patrné, že se o to pokouší -, kde je Jiřina Bohdalová s úspěchem předvedena jako skutečně krásná žena velkého světa, byť už odkvétající, snesla by ještě v této době bez uzardění srovnání se stárnoucí Bridgite Bardotovou: "Haló, Bohouši, někdo ohlodal v celém bytě nožky od nábytku. Jako by tu měli nory nějací cizopasní hlodavci, nenasytní, žraví, nestoudní. Co si mám počít? Jak mám přimět jakéhokoli řemeslníka, aby vykonal tak... tak podivnou opravu? Zvlášť v dnešních časech, kdy lidem tak zjemnělo nervstvo?" *~ (24.07.2014)

,, Na iluze a sny se chytí každej.“ Wow, teda tenhle film mi opravdu vyrazil dech. Nikdy před tím jsem o něm neslyšela. Vzhledem k hlavním představitelům jsem čekala nějakou naivní komedii z té doby a ona taková výběrová lahůdka. Nevím proč, ale stylem a co se kompozice týče, mi tento film připomínal, něco mezi Kusturicou, Bergmanem a Hitchcockem. Co se tajemnosti týče, zastřený menšíkův hlas v telefonu, opravdu dělal divy, hodně působivé. Na rozdíl od toho, jaká jeho postava, byla ve skutečnosti: tj. tuctový neurvalý a vulgární fouňa. Je s podivem, co s ženskou postavou dělala vidina samoty a co si nechala líbit. V tomhle filmu smekám klobouk před výkonem a vizáží Jiřiny Bohdalové, vypadala zvláště v těch zelených šatech opravdu přenádherně a měla takový elegantní výraz hereček z francouzských filmů, na to, že ji jinak moc nemusím, zde byla okouzlující a roli zahrála opravdu s grácií. Pan Menšík byl opravdu, krajně nesympatický fouňa, přesně tak, jak si jeho role žádala a celou dobu mi opravdu svým chováním nadzvedával mandle. No nic, jdu hledat yettiho, protože je "lepší sněžný muž, nežli žádný muž", jak jsem byla poučena. (13.05.2012)

Tajemná alegorická povídka, jejíž hlavní ozdobou je Bohdalová s Menšíkem, a rovněž surrealistické výjevy, kterém jsou nemálo podobné Sedmikráskám Chytilové (viz na obou snímcích pracovala či spolupracovala Ester Krumbachová) a rovněž oba snímky představovaly pro tehdejší režim veliký problém. K dokonalosti něco chybí (především závěr byl už slabší), ale stejně je to dílko víc než dobré. (06.12.2012)