Artuš, Merlin a Prchlíci

Je to velmi jednoduchý příběh. Vlastně bych měla spíše říct, že jde o takový slepenec jednotlivých příhod, které zažívají děti z Prchlíkovic rodiny se dvěma psy a jednou lehce popletenou babičkou. Určeno pro menší děti. Těm se bude tenhle letní příběh určitě líbit. Neurazí a ani neuchvátí. Od paní režisérky Plívové-Šimkové jsem ale čekala něco mnohem lepšího. (18.09.2020)

Rok před filmem 101 dalmatinů uvedla Věra Plívová-Šimková tyto dalmantinky. To nejlepší z její tvorby měla dávno za sebou, ale tohle se mi v dětství hrozně líbilo. Láska ke psům, zachráněn pes před smrtí a Valerie Kaplanová čtyři roky před smrtí. Hlavně barevně a scénáristicky to nebyl nejlepší film. Hudba byla na dětské filmy slušná. Taky ty představy s korunou na hlavách psů mi moc neseděly. A o dětské role se postarali v té době slavní malí herci, kteří hráli tenkrát ve více dětských filmech. Ale že tento film nebyl moc reprízovaný asi taky o něčem svědčí. (10.05.2020)

Nic proti snaze přidat do mnohdy idealizovaného a kýčového světa dětských filmů také trochu toho každodenního realismu. Ale v tomto konkrétním snímku se vyskytuje takové množství protivných, záludných, uřvaných, negativních a kvůli každé blbosti se hádajících (dospělých) lidí, že jsem jej dokoukal jen s krajním odporem. Možná jsem staromódní, ale přeci jen se domnívám, že v rodinných filmech by alespoň některé dospělé postavy měly představovat i cosi jako modely žádoucího chování. Tady se nic takového nevyskytuje, všichni dospělí vystupují coby víceméně nesnesitelní pazgřivci. Možná si toho bylo vědoma i paní režisérka, a poněkud neorganicky působící zpomalené záběry dovádějící smečky dalmatinů si tak lze vysvětlovat i jako její pokus onu nepříjemnou náladu celého filmu tu a tam přerazit něčím sentimentálním. (30.09.2018)

Rodinný film, který sice zavítal kdysi dávno do kin, ale televizní obrazovka jeho parametrům sluší mnohem lépe. Dvě zkušené režisérky si ho vzaly na starost a vyvařily vše, co už bylo v podstatě k vidění v jiných filmech. Roztomilí puntikatí pejsánci našli inspiraci v amerických 101 dalmatinech a celkové pojetí se blíží ke stylu Marie Poledňákové, ale když už je z formy. Herci to odehráli fajnově, ale nic moc originálního, a to včetně režijního rukopisu, ve filmu k vidění není, protože jako by každou scénu čerpal z lepších českých filmů. Párkrát se divák zasměje, nějaká ta legrace s filmem je, ale ústup ze slávy českých filmů pro děti a mládež je znatelný. 40% (17.05.2013)

Černobílé psí pozdvižení má v sobě nesporný kumšt mistrně dětských filmů, ovšem kumšt je brzděn dobovými neřestmi, jako nucený humor, malé upozornění na sponzory, a samozřejmě lehce umělý postsynchronní dabing. Průměr skutečně drží Valerie Kaplanová s Veronikou Jeníkovou a drámo na závěr. Je prostě vidět, že to má oblíbená režisérka neměla plně ve svých rukou. (01.06.2013)