Artuš, Merlin a Prchlíci

Příběh scénáristicky postavený tak, aby jeho postavy nedokázaly dětského diváka vtáhnout do děje. Nerytmičnost záměru podporuje i příliš rutinní ♫ hudba a střih, povážlivý slovník je výdobytkem porevolučního realismu. Babka jakoby vypůjčená z Hoštic výsledek nezachrání, drobné výtvarné nápady ovšem nejsou k zahození. (01.06.2013)

Dá se říci klasický rodinný český film. Film o rodině Prchlíků a jejich problémy se 2 dalmatiny. Film je to spíše průměrnější, řada věcí je zde jen naznačena nebo spíše předhozena (hlavně různé rodinné vztahy), aby pak zase tiše z děje zmizely. Zvláštní mě připadala proměna švagrové v podání Magdy Reifové, která nejdříve vystupuje jako pořádná mrcha, aby se ke konci z ní stala chápavá matka. Stejně je hrozná škoda, že se od natáčení podobných rodinných a hlavně dětských filmů upustilo. Měli jsme v tom velkou tradici, celá řada filmů byla mimořádně kvalitních a myslím si, že jsou i relativně dobře prodejné. Rozum mi to nebere, že se tohle, až na výjimky, opustilo, a spíše se točí řada přiblblých komedií nebo různých dramat. (26.08.2011)

Nic proti snaze přidat do mnohdy idealizovaného a kýčového světa dětských filmů také trochu toho každodenního realismu. Ale v tomto konkrétním snímku se vyskytuje takové množství protivných, záludných, uřvaných, negativních a kvůli každé blbosti se hádajících (dospělých) lidí, že jsem jej dokoukal jen s krajním odporem. Možná jsem staromódní, ale přeci jen se domnívám, že v rodinných filmech by alespoň některé dospělé postavy měly představovat i cosi jako modely žádoucího chování. Tady se nic takového nevyskytuje, všichni dospělí vystupují coby víceméně nesnesitelní pazgřivci. Možná si toho bylo vědoma i paní režisérka, a poněkud neorganicky působící zpomalené záběry dovádějící smečky dalmatinů si tak lze vysvětlovat i jako její pokus onu nepříjemnou náladu celého filmu tu a tam přerazit něčím sentimentálním. (30.09.2018)

Pamatuji si tu módu...když psa, tak jedině dalmatina. Hemžili se všude tolik, že se objevili i ve filmu a v českém dříve, než americkém. Ovšem, mě toto šílenství nezasáhlo. Film, kde pobíhají psi, hemží se děti, blbnou dospělí, komentuje to babička, zabíraná téměř vždy jen v detailu a já se v tom nevyznám a ani nechci vyznat, mě příliš neoslovil. Děj poskakuje, klopýtá, uhýbá, ale jakžtakž se na něj dá dívat, už jen proto, že dětských filmů v té době mnoho nevzniklo. (11.12.2010)

Tak ne. Ani po letech jsem tomu nepřišel na chuť. Sbírka drobných příhod se psy a to je všechno. Klidně lze koukat od konce k začátku. Vlastně to má náznak děje až po polovině filmu. Psy jsem si stejně pletl, takže rádoby legrační situace na mne nějak nepůsobily. Dávám velké plus paní Kaplanové, že do takové blbiny šlápla, ale zase, kdo by nechtěl točit s paní Plívovou, že? No a za kapku té citovky ke konci ještě malé plus přidám. Tu místy hnusnou hudbu má na svědomí opravdu pan Hapka? (12.09.2016)