Sully: Zázrak na řece Hudson

// "Yes, I would've done it in July." Nechápu, kde se to v tom starém kovbojovi pořád bere, ale jsem za to rád. U Sullyho pak obzvlášť, protože si tentokrát Eastwood pohlídal i konec, se kterými u něj mám jinak docela problém. Nevim, jestli za to mohlo téma, nebo už se poučil, každopádně skvělá práce, parádně dotažený a po Unforgiven asi rovnou jeho nejlepší film. A Hanksův za delší dobu taky. 9/10 (11.12.2016)

Žádné obezličky, žádné serepetičky, citlivě dávkovaný patos a žádná klišé. Skrze chytře vystavěnou strukturu se jde rovnou k jádru pudla; a to sice konfliktu člověka, který dokázal s linkovým letadlem bez funkčních motorů zdánlivě nemožné, aby následně začal pod tlakem okolí pochybovat, zda náhodou to co udělal, nebylo naopak to vůbec nejhorší možné řešení a zbytečné eskamotérství. Hanks opět dokazuje, že co se týče škatulky "obyčejných správných chlapíků od vedle", tak nemá v zámoří konkurenci. Jde to na dřeň a strhává to ve všech momentech; při mrazivě chladně klidném řízeném krizovém přistání samotném, v momentech začínající paniky po něm, během intenzivního grilování před komisí i při sebezpytném bloumání zmrzlým New Yorkem. Jakkoli by to na první pohled svádělo k přirovnání ke Zemeckisově Letu, tak to má mnohem blíže ke Greengrassovu Letu číslo 93. (09.09.2016)

U filmů podle skutečné události si vždycky představuju, jak herec celebrita studuje toho konkrétního člověka, kterého má ztvárnit. Jeho návyky, gesta apod. Tomáše Hanksovic poslali domů k Sullymu (ne tomu strašidlu z Příšerek a.s.) seděl s nimi u večeře, koukal s nimi na televizi (i když Tom ne, ten ne, ten furt zíral na Sullyho, co u té televize dělá), vykukoval v noci zpoza rohu postele nebo stál vatru v rohu Sullyovic kadibudky. Nastudoval úplně vše, včetně pozvednutí pravé nohy při prdění a mírného záškubu tváře při pití vodky. Eastwoodoj pak zavolal, že už ho má, ať spustí letadlo na vodu, že to prý spláchnou za jeden natáčecí den. Jelo se vždy na první dobrou, protože Hanksovic kluk to má prostě ve voku. Zbytek dotáhli ve studiu, upraveném na soudní síň. A bum ho, ke smutku Ladinovic prořídlého klanu dopadl film i zánovní airbus dobře. Vlastně, být napnutý jak Legolasův luk u filmu, o kterém víte, že dopadne dobře, je celkem vzácnost a zde, tím spíš, že se vlastně nic nedělo. No zkrátka skládka, peru tomu pětku jako v Rusku. (12.01.2017)

Komorní humanistické drama tak, jak jej zvládá opravdu jen Clint. Narativní minimalismus, který nás zcela vtáhne do děje zásluhou uvěřitelně vykreslených postav a promyšlené dějové konstrukce, která opakováním a variací silných motivů (přistání letadla z několika perspektiv, emotivní telefonické rozhovory s Laurou Linney) utváří nesmírně komplexní studii klíčové události i psychiky člověka, jenž je navzdory očividnému hrdinství a umu nespravedlivě vržen do stínu pochybností a výčitek. Sice tentokráte bez přidané "Eastwoodovské" hodnoty či scény, která by mi opravdu nesmazatelně vletěla do paměti (opravuji - na pamět :), ale zato bez jakýchkoli řemeslných chybiček, zbytečného patosu a nedůstojného zefektování ústřední nehodové sekvence. Hanks tradičně bravurní a dědečkovsky dobrácký, Eckhart ho pak vskutku znamenitě doplňuje... 85% (03.10.2016)

Nejlepší nový film od... No, od Mostu špiónů, je to tak. A pravděpodobně nebude náhoda, že v něm také hraje Tom Hanks, protože Sully je tak moc skvělý především, ačkoliv nejen jeho zásluhou. Obzvlášť se mi líbilo to všudypřítomné napětí a věrohodná dramatická atmosféra. Ať už divák předem ví, co a jak se na Hudsonu stalo, nebo ne (i když po několika minutách je i jemu vše jasné), Eastwoodova přesná režie ho nechává takřka permanentně trnout a bez dechu čekat, co přijde v další scéně. Přistání vidíme několikrát, ovšem pokaždé jinak a nikdy nemáme pocit, že se něco opakuje, protože děj připomíná stavebnici poskládanou z mnoha dílků, jež do sebe postupně zapadají. Vše je navíc pečlivě vyváženo, napětí, patos i humor, hlavní hrdina není žádný superman, nýbrž prostě obyčejný člověk, který sice udělal neuvěřitelně správnou věc, ale najednou čelí takovému tlaku, že sám o sobě začne chtě nechtě pochybovat. Obdivuhodné a chvályhodné přitom je, že film nesklouzne do žádného depresivního dramatu plného výčitek a otazníků, nýbrž si stále drží hlavu nad vodou a mrká na nás: Nebojte, dopadne to dobře. Tak vynikající biják, skromný stejně jako jeho hlavní postava, by byla škoda minout. (21.09.2016)