Zabíjení

Kdyby nenatočil Hitchcock Vertigo, byl by za poslední noir první vln braný The Killing – revizionistická stylová nápodoba, která pumpovala ze všeho možného, letištěm z Casablanci konče, a která později podnítila třeba Tarantina. The Killing je mnohem horší než Gauneři, ale rozhodně zábavnější než Soderberghova bláhová multiplex-morda, trilogie Dannyho parťáci. Nebyl to první regulérní film Kubricka, byl to první film, kterým uvedl a uváděl do chodu svoje oblíbené postupy, zesumarizovaný v pozdější tvorbě. Kubrick se zde projevuje nejen jako non-auteur, ale i jako zasmušilý gentleman, který nejenže destiluje děj do vícero postav a hlavní charaktery ihned poté, co je vytvoří, rozloží ve vyprávění, ale ze všeho nejvíce se vyhýbá noirovské ironii. Jestli něco sjednocuje Kubrickova díla, pak nulový smysl pro humor. V každé scéně či sekvenci trvá 10 sekund, než se do ní dostanete, a obráceně, posledních 10 sekund provází odeznívající závěr. The Killing postihuje dvojí vyostřování a tření mezi plochou linearity (připitomělý loupežnický kom-plot) a nelinearity (synchronní flashbacky, mnohoperspektivně alternující minulý události z jiného POVu) a nejvíc ze všeho se potýká se zásadní otázkou, jestli existují špatné filmy, nebo jen špatní režiséři. (05.02.2008)

První rozhovor mezi výplatčím Georgem a jeho vypočítavou manželkou Sherry je naprosto bezchybný. Postupné setkávání s dalšími postavami je stejně výtečné. Rozkrývání plánu loupeže rovněž. Perfekcionalista Stanley Kubrick představil drsnou a naprosto bravurně zrežírovanou kriminálku – nepřikrášluje ty „zlé“ ani ty „hodné“ a tahle loupež na dostihovém závodišti je bezchybná jako režisérova práce za kamerou. I díky své struktuře vyprávění a specifickým využitím fenoménu filmu noir – femme fatale. Promyšlená skládačka těží z výborných herců a vizuálu, který dostává oba palce nahoru především za nasvícení interiérů. Snímek ve filmografii fenomenálního tvůrce možná trochu nedoceněný. Jen ten konec mi moc neseděl – mělo jim to klapnout. Pět hvězd mimo jiné i proto, že i po šedesáti letech nesmírně platný a působivý film!! (04.05.2015)

Kubrickův legendární příspěvek do encyklopedie heist movies je stejně jako jeho ostatní filmy ponejvíce "uspokojivý" pro všechny hnidopišské formalisty a puristy (a "černohumoristy"). Jako v dalších svých raných dílech využívá Kubrick i zde v hojné míře estetiku cinéma direct ("přímého" filmu), jehož nezanedbatelná influence je v mainstreamové tvorbě 50. a 60. let patrná zvláště u děl spadajících do období modernistických Nových vln (dalo by se dokonce říci, že mnohdy jsou na jeho základě vystavěny). U The Killing se jedná zvláště o ryze dokumentaristicky střižené dostihy (ruční kamera, dlouhoohniskové objektivy) a natáčení pouze s dostupným či s jediným zdrojem světla (Kubrickův trademark par excellence), které vytváří nádherné šerosvitné kompozice v noirovém duchu. Vyjma těchto doku-specifik je pro Kubricka samozřejmostí i ironizující užití hudby (latinskoamerická pieta), ačkoli ani tomuto jeho snímku se nevyhnul neduh s nepříliš povedenou a libou hudbou původní; experimentování s narativem (nechronologická výstavba, nahlížení stejné situace z více perspektiv); a všechny ty precizní podélné "jollies" a pohyby kamery, které tolik miluji. Právě díky výše zmíněným režijním finesám nedokázalo The Killing od roku 1956 příliš zestárnout, třebaže vlastní příběh a jeho tempo je kvalitami přinejmenším rozporuplné. Je to snímek extrémně napínavý, metodický a dýchá svěžestí na každém kroku. Ba co více, většina jeho "loupeživých" parťáků nedokázala jím nastolený koncept výrazně obohatit do dnešních dnů. 4,5* (01.05.2009)

Skvěle odsypající noir-heist se zničující pointou. Nelineární vyprávění, které mělo obrovský vliv na Tarantinovy Gaunery je šedesátkovém snímku něco nevídaného, ale to byl Stanley Kubrick taky. Jinak strohé, ale zcela dostačující prokreslení charakterů, skvělí herci a parádní dialogy. Brutální černý humor na nečekaných místech a skvělý závěr. K čemu by to bylo? (02.01.2023)

Obdivujem jasnozrivosť väčšiny hodnotiteľov, ktorí už v tomto filme rozpoznali Kubrickovu neskoršiu genialitu. Ja som po jeho pozornom zhliadnutí skôr začal uvažovať, či má mať aj naďalej miesto v desiatke mojich najobľúbenejších režisérov. Je množstvo filmov nakrútených skôr, ako tento a pritom na mňa nepôsobili tak staro a miestami až naivne. Pri niektorých hercoch som takmer trpel a nedá sa to zvaliť iba na dabing. Okrem skladačkovej výstavby a poprehadzovanej chronológie, ktoré sa odvtedy stali takmer normou, som nenašiel nič, čo by ma zaujalo. Tie dve hviezdičky sú viac-menej zo slušnosti. Veď nakrútil aj Odyseu ... (08.07.2009)