Děrsu Uzala

Babajanovu verziu o Dersuovi Uzalovi z roku 1961 som síce vôbec nevidel, ale i napriek tomu si dovolím tvrdiť, že sa zrovna tej Kurosawovej z roku 1975 za žiadnych okolností nevyrovná, nepriblíži a ani nedorovná, až tak som z nej neuveriteľne nadšený, že ani v podstate sám neviem, či je to najmä vďaka tej samotnej, drsnej prírode, ďalej, povedzme sympatickým postavám, či dokonca i samotnému spracovaniu (nakrúteniu), alebo skrátka z každého rožku trošku, keďže som mohol obdivovať všetky tieto filmové zložky od samého začiatku až vari po samý koniec, keď som predsa ostal trochu smutným a zarazeným divákom, a to nielen z toho dôvodu, akej informácie sa mi dostalo následne do uší, ale vlastne už na samom začiatku som bol toho priamym svedkom, čo protagonista na konci len podtrhol. A niekde medzi tým sa náramným spôsobom rozprestieral tento nadčasový, skutočný príbeh, pojednávajúci o prieskumníkovi a lovcovi, z ktorých sa stali, vskutku naprosto nerozluční priatelia - niekedy začiatkom 20. storočia vo východosibírskej tajge, kde na seba po prvýkrát natrafili. Apropo, aj bez priamej účasti Toširóa Mifuneho (dvorného herca prechádzajúcich "kurosawoviek"), sa stále jedná o majstrovské, umelecké dielo, jedno z najlepších, aké počas svojej kariéry nakrútil, aj keď možno teraz trochu viacej preháňam, no podotýkam, že v tomto prípade ide predovšetkým o náročnosť ako takú, čiže podľa mňa film nie je určený pre dnešné zjednodušené publikum, chce to v prvom rade vnímavejších a trpezlivejších divákov, akých v súčasnosti bohužiaľ príliš veľa nie je, ktorí sa totižto správajú, ako nejakí, maximálne nevychovaní diviaci! Treba si všímať najskôr kultivovaného diváka, a až potom akéhosi diviaka, a je to mimochodom poriadny rozdiel. (14.12.2022)

Krásny ľudský film, nielen o dobrodružnom živote ruských geografov na Sibíri začiatkom minulého storočia, ale predovšetkým o sile priateľstva a medziľudského vzťahu. Hoci nepatrím medzi obdivovateľov filmov A. Kurosawy, tento výpravný príbeh o dobrosrdečnom a statočnom človekovi z východoázijského loveckého kmeňa ma chytil za srdce. Film oplýva niekedy až zdĺhavými, ale inak krásnymi poetickými zábermi z prírody, avšak o prekvapivé zvraty nie je núdza ani s náhlou zmenou prostredia. Zdanlivo šťastné vyústenie tragických udalostí spojených s vysokým vekom Dersuho končia pomerne silným stretom "ľudovej" povahy s moderným mestom a zákonom. Myšlienkovo i umelecky silná záležitosť. (95%) (Challenge Tour 2019: 52 rokov filmu za 52 týždňov) (01.01.2019)

Kurosawův velký film o malém pozoruhodném lovci z národa Goldů Děrsovi, který se spřátelí s ruským badatelem Arseněvem a společně putují panensky krásnou sibiřskou tajgou, tou dobou ještě nezmapovanou. Střet dvou kultur, které si mohou být vzájemně prospěšné a vlastně na sebe i odkázané, protože jeden bez druhého by v cizím prostředí dlouho nepřežil. Zřejmě bych byl spokojenější a hodnotil lépe, jenže jsem si film pustil na originálním dévédéčku z produkce Řitka video (už název té společnosti mě měl odradit) a přepis videa byl natolik katastrofální, že všechny ty nasnímané obrázky divoké přírody ztratily na kráse .. (Viděno během dubnové Challenge Tour 2015) (13.04.2015)

Další film, který jen potvrzuje Kurosawovu genialitu. opět je ze zcela odlišného žánrového soudku a opět se rovná o velkou záležitost. Silně působivé je už jen prostředí ve kterém se film odehrává, kraijna tajgy je překrásná. Další impozantním prvkem je samotný lovec Děrsu Usala a jeho mentalita. Fiml je překrásný, Kurosawa zde popírá tvrzení, že se nenaučil točit barevné filmy. Konec filmu je krásně nepateticky a nesentimetálně dojemný. (06.11.2006)

Brilantně citlivým pohledem Akira Kurosawa natočil příběh Děrsu Uzaly o jeho průzračné duši. Co je vlastně na prostém příběhu pro mě tak působivé? Zjistit, po těch dlouhých letech ve městě, že podmanivá louka krásně voní a strniště píchá a navracet se do světa přírodních zázraků, které v tomto filmu přímo jsou poeticky laděné. A donutí člověka se vážně zamýšlet nad hodnotnými věcmi v životě. (01.01.2009)