Kapitán

A pak, že šaty/ uniforma nedělají člověka/ svini. Přestože téma filmu bylo více než vážné a atmosféra doslova mrazivá, našel jsem si i několik vtipných momentů, které jsem vůbec neočekával (a o to víc jsem si je užil). Proměna pronásledovaného nešťastníka, kterému by kdekdo držel palce, v absolutního zmetka byla dokonalá, Max Hubacher to dal skvěle, a protože nedostatky vypíchl Big Bear, dodám už jen, že jsem o Willi Heroldovi nic nevěděl, takže jsem předpokládal, že jde o fikci. A on byl, parchant čiperná, reálnou postavou. Další důvod k zamyšlení. (29.10.2018)

V rukou schopnějšího režiséra, který by netrpěl žánrovou nerozhodností, to mohla být skutečně černá komedie, alegorie nebo daleko drásavější a niternější studie lidského charakteru, kdy i nejmenší lidskou (nebo tím spíše) dušičku pohltí opojná síla propůjčené moci. Schwentke si, mám dojem, bere od každého trochu a výsledkem je nekoherentní spleť na sebe navazujících scén, přičemž vrcholem nezdaru se zdá závěrečná nepřesvědčivá pasáž korunovaná titulky. Na druhou stranu je dobře, že takové filmy v Německu vznikají a navíc v černobílém hávu. Je to rozhodně vítaná změna oproti vyloženě chabým R.I.P.D. a té dystopické srandě pro puberťáky. (21.01.2019)

Od černobílého vizuálu jsem čekala více, takhle je to mrhání možnostmi tohoto stále úžasného materiálu. Výborný scénář, naprosto odzbrojující hudba, vynikající herecké výkony. Vše výborně funguje, až na samotný závěr, který náhle ztrácí na dechu a ze závodního automobilu, kterým film po celou dobu byl, se náhle stává ukoptěný Velorex. (11.10.2020)

S velkou mocí přichází i velká zodpovědnost. Spidermanovské rčení, které si ale každý může vyložit po svém. Například takový desátník Herold v podání vynikajícího a velmi přesvědčivého M. Hubachera to vzal opravdu od podlahy a svérázně a i když není z filmu tak úplně jasné, proč vládl vzal zkrze mušku zbraně, alespoň nám to dokazuje, že moc kazí charakter a šaty dělaj člověka. Výlet středoproudařského R. Schwentkeho do artové krajiny nedopadl vůbec špatně. Pohled do Třetí říše takřka na pokraji zhroucení je vcelku ojedinělý a o to víc díky průvodci v těle kata s dětskou tváří. (21.09.2018)

Hauptmann je přesně takový, jaký jsem si ho představoval. Znepokojující kapitolou v závěrečném dění 2. sv. války, která velmi autenticky prezentuje náturu jak vysoce postavených důstojníků tak řadových vojínů. Proslulý německý ordnung se hroutí, morálka upadá a na povrch vyplouvají dodatečné zvrácené rozkazy a nařízení. Němci bezskrupulózním způsobem natočili ve věrohodném světle svou vlastní historii. V tomto případě není moc prostoru pro hledání chyb. 80% (23.06.2019)