Mlčenlivý souboj

Mlčenlivý souboj bych sice neřadil mezi těch nemálo mistrových opravdu velkých děl, na druhou stranu však nese již spoustu znaků jeho režisérského rukopisu. Je zřejmé, že film vznikal za minima finančních prostředků, defakto se celý příběh odehrává v několika málo prostorách, to však Kurosawovi nepřekáží předvést velké drama o vnitřním dobrovolném utrpení člověka, bojujícího se zákeřnou nemocí, kterou si ani sám nezavinil. Obzvlášť úderné jsou momenty střetu s bezstarostným „viníkem,“ při nichž se dělá až nevolno. Podstatná je také přítomnost jeho hereckých koňů Shimury a hlavně Toshira Mifuneho. Ten zde opět předvádí další z jeho úžasných hereckých proměn a zase je opět jiný než jinde. Nepamatuji si například, že bych ho v jiném filmu vidě zoufalstvím plakat. Nenašel jsem nic, co by bylo možné filmu vytknout. Oproti předešlým snímkům má i přes pozvolné tempo spád, avšak nemůže se měřit s tím, co Kurosawa vytvořil počínaje filmem Rašomon. (24.11.2011)

Ja keď sa raz za čas vrátim ku Kurosawovi, tak vždy v sebe objavím pocit úplného nadšenia. Mlčanlivý súboj je film po Opitom anjelovi a pred medzníkom Rašomonom. Pritom sa nejedná o zlý film. Práve naopak. Človek čo má napozerané nejaké Kurosawové filmy tu môže badať určitú podobnosť s filmami Žijú v strachu, Červenobradáč, alebo Žiť. Nosnou témou týchto sociálnych filmov je stret morálneho s prízemným. Túžby a rozumu. Nádeje a úpadku. Je to hľadanie nádeje a dobrých vecí na mieste, alebo v situáciách, kde by sa možno iným hrdinom hľadali ťažšie. Tu sa znova ukazuje Kurosawová schopnosť vykresliť do detailu svoje postavy. A znova tu máme kráľovskú dvojicu Takaši Šimura a Toširo Mifune, tentoraz v úlohe otca a syna. Kurosawa je v tomto prípade milo úsmevný, morálne čistý a dramaticky zaujímavý. Využíva atmosféry vo svete za ordináciou, kde väčšinou prší, alebo sneží. Inak je film takmer celý interiérový - vytvárajúci emócie v sterilnom prostredí - znova vďaka postavám. Jasný dôkaz toho, že aj ranný Kurosawa sa vyrovná svojim posledným dielam. (27.04.2014)

Zajímavé to bezesporu je, hlavní linka je dost zajímavá, jenže... Pokaždé mám problém u filmů, kde je začátek o dvě stě dvanáct stupňů zajímavější a kulervavěji natočenej, než zbytek filmu. Vážně, začátek s minimem slov, operací v polních podmínkách, bubnujícím deštěm a naprosto skvostnym hudebním podkresem je jeden z nejlepších úvodů, který sem kdy viděl. Proto zamrzí, že dialogy které následují jsou místy dost škrobené a prázdné, hromada postav je nesnesitelně jednorozměrná a u žádné z nich mě vlastně vůbec nezajímalo, o čem mluvili a dost možná by to nenapravilo, ani kdyby spolu rozmlouvali o tom, kterak mimozemská civilizace z mnohovesmírného kvadrantu glrlll přilétává na Zem dojit kozly. Sice je to Akira Kurosava s Toširó Mifunem, ale ani tenhle geniální dvojboj nedokáže zajistit, aby výsledek nepůsobil jako laciný příběh pro trafikové časopisy, který se tváří jako hluboká über filosofie jsoucna. Sice je to trochu nefér srovnání, ale... (13.05.2014)

První Kurosawův nesamurajský snímek, který jsem viděl a dost mě to nadchlo, takže se musím bezpodmínečně podívat i na jeho ostatní snímky, které se odehrávají ve 20. století. Příběh je sice jednoduchý nicméně hodně silný a svým způsobem strhující a rozhodně ve mě zanechal hluboký dojem. Tempo je sice pomalé ale nemůžu říct že bych se jenom chvilinku nudil. Prostě parádní film. (11.08.2010)

Tak tohle byla síla! Silně dramatický příběh o tragickém osudu dobrého lékaře, který chtěl jen pomáhat a žít svůj život, jenže osud se mu vysmál do tváře. To celé je stanoveno ve vynikajícím, atmosférickým a napjatým úvodu, jaký jsem dlouho u filmu nezažil. Je to právě ten souboj ze sebou samým a s pokušením, které tenhle film dělá tak neuvěřitelně poutavý a zajímavý. Toširó Mifune je standardně úžasný a vnitřní konflikt jeho postavy ztvárňuje krásným způsobem a bez něj by to nebylo ono. Přičemž setkání a konflikt s mužem, který stojí za jeho zkaženým životem je to, co tenhle film opravdu dokresluje a obohacuje na vyšší úroveň. Režisérsky se nedá příliš vytknout, ale musím souhlasit s většinou lidí, že se film zbytečně v některých chvíli táhne a svižnější tempo, by dalo prostor ještě hlubšímu prozkoumání tohoto silného konfliktu zodpovědné logiky, proti nezodpovědné lehkovážnosti. Někdy je lepší žít zodpovědně a v utrpení, než se tomu vzpírat, nebrat na nic ohledy a způsobit tak větší utrpení ne jen sobě, ale i svému okolí. (20.08.2023)