Opilý anděl

Kurosawove diela sa dajú rozdeliť na dve skupiny: jednou sú sociálne drámy a druhou historické príbehy. V oboch prípadoch sa režisér vyprofiloval na skutočného majstra svojho remesla. Aj toto prvé stretnutie tandemu Kurosawa - Mifune sa vydarilo. Príbeh plný emócií, tvrdohlavosti a životnej múdrosti sa odohráva na predmestí v povojnovom Japonsku. Nevľúdne prostredie akoby symbolizovalo stoku, v ktorej sa ocitá mladý gangster. Starý lekár sa ho snaží vyliečiť a zmeniť, lebo sám v minulosti čelil vlastnej voľbe. (06.04.2011)

Jednoduchý lineární příběh přátelství doktora Sanady a nemocného gangstera Macunagy je narušován občasnými snovými sekvencemi a až lyrickým vyzněním některých sekvencí. Opilým andělem prostupuje všudypřítomná hudba, kytarová melodie, která se v podání vícero postav stává tichým vypravěčem filmu (částečné a možná nechtěné experimentování s (ne)diegetickou hudbou). Snímek na mě působil často až nejaponským dojmem, což ale není myšleno pejorativně. Jakási univerzálnost příběhu byla často doplňována pocitem, že by se podobný námět mohl zfilmovat téměř kdekoli. (26.02.2011)

První film, kde se ke Kurosawovi přidal jako herec Toshiro Mifune, a je to hned spolupráce velmi dobrá. Nejen, že Mifune ukazuje svoje mistrovství, ale především Kurosawa ukazuje, kde je jeho síla - ve filmu s příběhem, který v sobě mísí lidské prvky s takovými, které nejsou pro obyčejné lidi normální, třeba jako členství v Yakuze. A funguje to skvěle. (04.04.2017)

Zajímavý film, rozhodně nijak nepoznamenaný svým stářím. Není co vytknout. Nevím, čím to je, že vizuální zpracování je tak poutavé. Opravdu na každý záběr se kouká dobře, každý záběr je bohatý na detail, také pojetí prostoru a různé rozmístění objektů v obraze působí tak, že se těžko odtrhává. To jak Kurosawa ztárnil například gangsterův sen je nadčasové a geniální. Příběh o gangsterovi a doktorovi taky dodává tomu všemu šťávu a když domyslím atmosféru dokreslenou kytarovou hudbou, tak tu máme film se vším všudy. (01.05.2005)

Expresívne herectvo aj emócie, odlišná mentalita, kde sa v jednej scéne ústredné postavy pobijú pre maličkosť, aby sa v ďalšej bavili o ďalšej liečbe a tak to ide po celý film. Mne tento prístup v tomto filme vyhovoval, nie vždy to tak pri ďalekovýchodnej kinematografii pociťujem. Kurosawa natočil jednoduchý, zrozumiteľný príbeh o ľuďoch a hlavne pre ľudí, čo je mnohokrát cennejšie, ako vyumelkovaný art. Práve preto mi mierne prekážal ten krátky umelecký sen. Dôvody Sanadu na liečbu nenapraviteľného pacienta, v ktorom vidí samého seba za mladi a vedľajšia línia s mladou pacientkou dodávajú filmu potrebnú hĺbku a emócie. 90%. (03.11.2012)