Opilý anděl

So strachom ocakavam den, ked uz nezostane ani jeden film od pana Akiry Kurosavu, ktory som nevidel. Jeho filmy su totizto tak preplnene zivotom, pravdou a mudrostou, ze vzdy po dopozerani kazdeho jeho filmu citim v sebe zvlastny pokoj a naplnenie, co sa mi u inych filmov nestava. To sa tyka aj Yoidore tenshi. Kurosawova rezia spolu s hereckymi esami Toshirom Mifunem a Takashi Shimurom, vytvorili smutny pribeh o cloveku ktory zil v bahne zloby, sebectva a nevrazivosti. Clovek ktoreho pluca boli plne spiny koli tuberkuloze, ale paradoxne ho zabila spina ludskej spolocnosti v ktorej zil. KRASA - je slovo ktorym sa da opisat najvystiznejse tento (a aj ostatne Kurosavove diela) film. (10/10) (04.05.2007)

Zajímavý film, rozhodně nijak nepoznamenaný svým stářím. Není co vytknout. Nevím, čím to je, že vizuální zpracování je tak poutavé. Opravdu na každý záběr se kouká dobře, každý záběr je bohatý na detail, také pojetí prostoru a různé rozmístění objektů v obraze působí tak, že se těžko odtrhává. To jak Kurosawa ztárnil například gangsterův sen je nadčasové a geniální. Příběh o gangsterovi a doktorovi taky dodává tomu všemu šťávu a když domyslím atmosféru dokreslenou kytarovou hudbou, tak tu máme film se vším všudy. (01.05.2005)

"Podivné je, že ten lid, stále otevřený vnějším dojmům a následkem toho stále přijímající dojmy, stále rozechvěný, dovede vždycky zůstati pánem sebe. Podobá se své smavé zemi, chovající podzemní oheň, jejíž lávy vylévá sto sopek. Je vlídný a usměvavý, a propuká-li někdy v zuřivou prudkost, zůstává tato prudkost vždycky metodicky řízena. Rozumuje i ve hněvu, jeho strašlivá statečnost jest jen jasnozřivým zanícením jeho vůle. Stylizuje i své cítění. A jeho umění, vzešlé z přesného rozmachu, z lyrického unesení, uzavřeného v čisté formě, třebas někdy zadrhávané, se nepodává proudu báječného pudu, který je řídí. Jsa v jádru sobecký a žárlivě střehoucí svých vymožeností pro sebe, nechce tento národ podati leč přeměněný jejich obraz." (Elie Faure) (26.02.2020)

3,5 Já nevím, jsem z toho trochu rozpačitej. Na jednu stranu zajímavej příběh, docela zajímavý postavy a skvělej Mifune. Na druhou stranu hoooooodně pomalý tempo a docela nuda a taky to bylo zbytečně dlouhý. No ale tenhle film je důležitej hlavně tím, že se jedná o první spolupráci dvou nejmenovaných osobností japonského filmu, takže si myslím, že můžu být trochu shovívavý :-) (15.08.2010)

Tentokrát se již nejedná o tak nadčasové dílo jako většina ostatních Kurosawových filmů, často z filmu čiší naivita platná době vzniku a některé scény jsou pro současného diváky jaksi úsměvné. To je pro film z roku 1948 celkem pochopitelné, ale u Kurosawy se mi to stalo poprvé. Přesto, jako vždy velmi povedené dílo a skvělý Mifune. (26.04.2008)