Toc Toc

„OCD, OCD!“ „Kdo je tam?“ „Tady bipolár odvedle. Kurva, hned otevři, nebo rozkopu ty dveře!!!“ „Je odemčeno, pojď dál, já nesmím sahat na nic, co začíná na „K“, nebo má méně než tři slabiky.“ „Ne, díky, už nemám náladu.“ Dzzzzzzzz. Všichni ti, kdož v té záplavě fekálních trapáren a přitroublých hihňáren pro pubertální instáčové kokoty posledních let citelně postrádali nějakou milou, opravdu vtipnou a inteligentní kokotmédii, si teď pěkně srovnají ve skříni dokonale složené ponožky tak, aby jim v komínku na milimetr zařezávaly hrany na obou jeho stranách, vydrhnou si do běla ruce Savem, desetkrát zkontrolují, jestli opravdu zavřeli v kuchyni plyn, mimovolně pošlou všechny kolem nahlas do piče, umístí se naprosto symetricky na osu televizního křesla a ihned poté si to okamžitě nerušeně pustí! V podstatě stominutový vtip o tom, jaxe pár obsedantních kompulzistů takhle sejde v čekárně u psychiatra, ovšem vymazlený do perfekce tak, že mě přinutil několikrát se brutálně zachichotat, papoušci mě dokonce vychýlili z osové souměrnosti a na hodinu a půl mi to úplně odstřelilo toureta! „Kokoti vyjebaní!“ Dokonce jim v tom hraje i Babčáková a má skvělý iberský přízvuk. A Chimenézovic Saši bych z fleku dobrovolně vybělil záclony, přičemž by mi nemusela vůbec na nic sahat. (13.12.2020)

Nenápadná, ujetá a místy špičková komedie ze Španělska z roku 2017 je teda slušný úlet a sympatičtější téma jsem snad dlouho neviděl. Skupina lidí s pokaždé jinou OCD se sejdou v čekárně a víc snad ani nemusím říkat. Herecky na úrovni (potěší naše oblíbená Ramira ze Spanish Movie), technicky stejnětak a z komediální stránky je to v první polovině úplně bezchybné a ačkoliv ve druhé film místy trochu upadá, dojel úspěšně do konce a já jsem spokojený. Nejvíce film táhnou jednoznačně zajímavé postavy, které se svou povahou dostávají často do nepředvídatelných a vtipných situací. Fobie z mikrobů - neustálé mytí rukou, tourettův syndrom, opakování každé věty dvakrát, strach ze šlapání na rýhy mezi kachličkama na chodníku, neustálé se modlení k bohu nebo chorobné počítání všech matematických příkladů vždy a všude - asi si umíte představit, co tohle kombo ve filmu dokáže vytvořit. Odpočinková zábavná komedie, která s divákem pěkně zacvičí a donutí jej smát se až do konce. (01.01.2021)

Ťuk, ťuk, je 16:30, mám schůzku s doktorem Palomerou.. Skvěle napsané, nádherně zahrané, ta šestice narušenců mi byla velice sympatická, je to hezky natočené, no já nemám žádné připomínky, nasmála jsem se, až mi slzy od smíchu tekly.. Závěr se skutečným doktorem potěšil, takže za mě ano, kdo se umí zasmát sám sobě i svým diagnózám, které k smíchu vůbec nejsou, zaslouží si ode mne hodnocení nejvyšší.. (13.03.2021)

Zaujímavý námet, bez pochýb originálny, a tým pádom aj s otvoreným potenciálom. No mne osobne tento štýl psychopaticko-neurotického humoru vôbec neprišiel vtipný. Toto by ma asi bavilo kdesi v divadle na javisku, ale ako filmová inscenácia mi to neprišlo moc vhodné. Komediálne prevedenie dramatického žánru ma nenadchlo, a skôr by ma to bavilo práve v tom dramatickom poňatí. Ale ako vidím, podľa hodnotení, väčšine sa to páčilo... Nuž, každý máme iný vkus. (13.11.2020)

Dost zvláštní španělský snímek. Jak asi může dopadnout, když se vám v jedné čekárně sejde šest lidí s rozlišnými formami OCD? O vtipné situace pak rozhodně není nouze. On uznávaný psycholog se stále není schopný dostavit, a tak se pacienti rozhodnou si pomoct sami. Vystavují se různým stresovým situacím a snaží se překonat své poruchy. Je to dost dobře udělané s člověk se u toho skvěle pobaví. Konec se dá tak trochu čekat, ale i tak může člověka překvapit. "Radši otevři nohy!" (15.09.2021)