Arizona Dream

Ten film byl jako sen. Sen, v němž si uvědomíte, že jednou se budete muset vzbudit, protože ten obyčejný život vás zavolá, ale snění trvá dál. A když přijde realita, je vám nějak teskno. Teskno po nejbližších, které už neuvidíte. Třeba strýček Leo, ten báječný šedesátník, plnící odkaz svého otce a tím je prodávání Cadillaců. A má jeho sen, prodá jich tolik, že se dokáží vyštosovat na měsíc. Axel, ten krásný mladý muž s oříškovýma očima, který se zamiluje do ženy, která by mu mohla být matkou, ženy, kterou Fay vystihla naprosto geniálně. Ona často sní a touží létat. A její nevlastní dcera, milující želvy, která často demonstruje sebevraždy. Ta na elastických punčocháčích byla dokonalá. Pak je tu Axelův bratranec Paul, moc moc touží být hercem a před očima si promítá filmy, jejichž repliky dokonale ovládá. A v domě, ve vyprahlé krajině, kde vítr honí klubka uschlé stepní trávy, si plní sny. Axel jen tak někdy vidí velkou rybu, plující krajinou, protože miluje zimu a klid. A Elain, ta touží létat. Scéna, ve které tohle přání vypráví večer pod stromem u stolu, ta byla dokonalá. Stačila úžasná práce kamery a výkon Faye a vy jste to věděli a viděli, že ano, tahle žena to dokáže... Vynikající hudba a skvělý zážitek, okořeněný humorem, temperamentem, slzami - tak jak to v životě bývá.... (31.10.2014)

Velmi zvláštní projekt. Trochu reality, více snů, ale musím bez obav přiznat, že nevím kam takový snímek zařadit. Chvíli komedie, chvíli tragédie, chvíli rodinné drama. Zřejmě jde o film "nové generace", ke které bezesporu Emir KUSTURICA patří. Je to první film, který jsem od tohoto režiséra viděla, proto se zdržím dalšího komentování. Stříbrný medvěd a Zvláštní cena poroty, které byly filmu v Berlíně 1993 uděleny porotou, jsou jistě na svém místě právem. (28.06.2009)

Emir Kusturica a jeho filmy - naprosto chápu, že někomu nemusí sedět - jsou přeci jen dosti jiné.. já se však řadím ke skupince, kterou jeho snímky zkrátka baví a Arizona dream není žádnou výjimkou. "'Come here, close to me. Feel better now? You feel better now? You like that? No, don't touch my face, okay?' 'Oh, c'mon!' 'No, no. No, I'm not kidding! We can make love but do not touch my face or my hair.' 'Oh, are all actors like that?' 'All the great actors are like that. Do you think anybody touches Brando's face?' 'No.' 'Do you think they touch Pacino's face?' 'No.' 'Do you think they touch De Niro's face?' 'No.' 'Do you think anybody fucking touches Johnny Depp's face?' 'No!' 'No one's gonna touch Paul Leger's face, okay?'" (09.02.2010)

Ujetý postavy, ujetej děj, ujetá hudba, ujetej humor a ujetej rejža. Snová podívaná disponující fascinací smrtí a posedlostí vlastní touhou, díky níž mi na konci filmu došlo, že bych strašně chtěla taky něco chtít, mít sen...takže - 1) chci jet v kabriu ze sedmdesátejch, co žere nekřesťansky moc litrů na sto, po široký prázdný dálnici skrz poušť USA, bejt tam jen já, samotinká... 2) Mrknout se do Austálie - tam chci už od dob, co jsem viděla Skipiho...3) Malý pole ropy. Kusturica jeho dream prošpikoval nápady, blbůstkama, z nichž některý asi pochopí jen ten, komu je sám vysvětlí, typickým absurdním humorem a dravá, živoucí harmonika Grace mi zní v uších doteď. A láska má nejblíž k na první pohled opačnýmu citu - nenávisti - obě ty emoce jsou zatraceně silný a na míle vzdálený od "neutrálu"...A Elaine a Grace jsou živoucím, vymyšleným :-) důkazem, že je lze cítit naráz. (17.01.2010)

Je to zajímavý fenomén, podíval jsem se několikrát a pozorně. Hemží se to pěkně, což o to, ale má to nějaký smysl? --- Má neuróza příčinu? Leckterý psychiatr odpoví, že ano, a to vždy. Jenže neznáme způsob, jak neurózu spolehlivě způsobit, ani jak ji spolehlivě vyléčit. Prostě někdy je. Proč Axelův strýc spáchal sebevraždu, proč jeho snoubenka pláče? Proč chce Grace umřít? Můžeme o tom mudrovat a podle míry naší výřečnosti to více či méně květnatě zaobalit, ale jádro bude vždy triviální. Lékař naopak prostě a suše stanoví diagnózu a květnatost je ta tam. --- Axelovy sny a vnitřní monology. Hezká slova, hezké obrázky, sugestivní hudební doprovod. Ale zůstaňme nohama na zemi a uslyšíme jasně, že plácá banality. --- Tento film je potravou pro mladistvé salonní intelektuály. Jak známo, rozumují a sní vášnivě a rádi, celý novověk, generaci za generací, odhalují univerzální životní pravdy, a čím většího respektu se jejich výplodům dostává, tím zběsilejší společenská katastrofa je na obzoru. (16.04.2011)