Rudí

No jo, tak to dopadá, když si hollywoodské celebrity hrají na bojovníky proti systému a socialisty. Kdyby byla šílená stopáž kratší o 30 - ne kecám - 40 minut, dal bych 3 hvězdičky, ale ani tak bych nebyl nijak zvlášť spokojený. Warren Beatty se nevyhnul řadě vyloženě nudných pasáží, v tom filmu se příliš mnoho mluví a schůzuje, prostřihy na stařičké pamětníky v tom množství otravují. Navíc k Warrenu Beattymu jsem nikdy neměl blízko. Co skutečně funguje, je přítomnost Diane Keaton, životní múzy Woodyho Allena. Je neuvěřitelně sympatická a představuje pro film tahouna. Celkový dojem: 40 %. (17.11.2020)

Zřejmě životní dílo herce a režiséra Warrena Beattyho. Životopis amerického novináře a socialisty Johna Reeda byl jeho vysněným projektem, s přípravami na něj (rozhovory s pamětníky, které filmem průběžně prostupují) začal již počátkem sedmdesátých let. Beatty se sám obsadil do hlavní role a film režíroval. Reed byl levicový novinář, který je dnes známý svými reportážemi z Mexické revoluce v desátých letech minulého století a hlavně knihou "Deset dnů, které otřásly světem". V té popsal Říjnovou revoluci, jejíž byl přímým svědkem. Tato ruská epizoda Reedova krátkého života a léta jí bezprostředně předcházející a následující jsou časovým pásmem filmu. Mexickou etapu připomíná jen úvodní záběr. Pak se přesunujeme do salónů, kaváren, hospod, knihami a zpola potištěnými papíry zaplněných bytů a na dělnická setkání, na nichž levičáci - umělci, novináři, straníci - a anarchisté rozebírají své postoje k socialismu, k postavení žen ve společnosti, k válce probíhající v Evropě a účasti USA v ní; baví se a žijí ve společenství, které tehdejší dobu pobuřovalo (Greenwich Village); v tomto prostředí se Reed setkává se svou životní družkou Louisou Bryantovou (Diane Keatonová). Jejich partnerský svazek a těžkosti, které provázejí soužití dvou inteligentních, vzdělaných, svobodných a ve společenském i politickém životě angažovaných lidí, tvoří spolu se zmíněnými historickými událostmi obsah filmu. Tyto dvě oblasti, partnerství (a později manželství) a politika se velmi citlivě střídají. Po jedné roztržce se pár rozděluje a teprve ruská revoluce, jíž jsou coby spolupracující novináři svědky, je znovu smíří. Tato "ruská" pasáž filmu je je jeho vrcholem - zejména scéna, při níž se Reed rozohní řečněním na bolševickém setkání, vrcholící pochodem revolucionářů městem za zpěvu internacionály, vlastní revolucí a smířením manželského páru, je pro mě jedna z nejúžasnějších ve filmu vůbec (ne snad proto, že bych byl sympatizoval s komunisty - naopak - ale tyto scény zobrazují revoluční nadšení a bláhové naděje lidí - tehdy se však jevící jako už-už dosažitelné - lépe než cokoliv zfilmovaného, co jsem kdy viděl). Po životním zážitku z revoluce se Reed definitivně stává politikem, zapojuje se do práce v rozštěpené americké Socialistické straně a znovu se vrací do Ruska. Chatrné zdraví ho ušetří zhroucení jeho snu, kterého si při druhé návštěvě začínal všímat, i když si ho nepřipustil ("Není to takové, jaké jsme si to představovali. Ale kdybys to teď vzdala, k čemu byl tvůj život?") Vyhnul se tak i ostudě (z dnešního pohledu), která potkala mnoho jeho souputníků, levicových intelektuálů - nekritickému obdivu k ruskému impériu. -- 'Rudí' mají velice kvalitní scénář. Dialogy jsou inteligentní a hutné, o některých replikách budete přemýšlet dlouho po skončení filmu. Na vrchol film vynášejí též herecké výkony - nejen hlavních představitelů Beatyho a Diane Keatonové, ale též řada vedlejších rolí je skvěle zahrána - např. Nicholsonův cynický básník a dramati (13.04.2006)

Vražednou délku snímku Rudí zachránila především Diane Keaton, a to nejen svým hereckým výkonem, ale i oduševnělou krásou. Snad nikde jinde jí to neslušelo víc. Warren Beatty si dle mého názoru ukousl příliš velké sousto, které mu někde uprostřed filmu uvízlo v krku. Je až s podivem, že se relativně se ctí dobelhal k závěru. Tím mám na mysli hlavně jeho scenáristickou a režisérskou práci, herecky mu nemohu v podstatě nic vytknout. (60%) (10.12.2020)

Film byl ve své době vysoce hodnocen odbornou i laickou veřejností, o čemž mj. svědčí i dvanáct oscarových nominací, z nichž snímek nakonec obdržel tři zlaté sošky - Warren Beatty za režii, Vittorio Storaro za kameru a Maureen Stapletonová za ženský herecký výkon ve vedlejší roli. Scénář : Warren Beatty a Trevot Griffiths. Kamera : Vittorio Storaro. Hudba : Al Bryan, Charles L. Johnson a Stephen Sondheim. (28.05.2011)

Natočit tenhle velký, přesto komorní film chtělo slušnou porci odvahy a zřejmě i drzosti. Vynikající herci každopádně boj svých postav s ideologií (popřípadě za ideologii), kterou většina z nás nemá ráda, vedou velmi zajímavě a tenhle film stojí za pozornost už jen ptoto, že tu není žádná karikatura, a to na straně "hodných" ani "zlých". Navíc se podařilo obhájit i enormní stopáž. (30.08.2012)