Equalizer 2

Druhý Equalizer je jiný než jednička. Tvůrčí stůl se přitom nějak zásadně nezměnil- Vrací se hlavní hvězda Denzel Washington,režisér Antoine Fuqua, scénárista Richard Wenk, skladatel Harry Gregson-Williams, jenom za kamerou Maura Fioreho vystřídal Oliver Wood (nepleťte si se stejnojmennou postavou z Harryho Pottera). Pro Fuquu a Washingtona se přitom jedná o první pokračování na kterém se podílejí a bylo zajímavé čekat na to co přinesou ve dvojce. Equalizer 1 je fajn akční oddechovka, která fajn odsýpá, má zručně vypracované postavy a především v ní Denzel Washington a Marton Czokas hrají jako bohové a navzájem si hrajou na kočku a myš. Czokas se po konci jedničky přitom samosebou nevrací a celkově je Equalizer 2 stand-alone a do jisté míry jedničku ignoruje jako by se nikdy nestala. Dvojka má dovolím si tvrdit na rozdíl od jedničky komornější příběh ve kterém bude muset McCall nejenom zjistit kdo ho připravil o velice dobrou přítelkyni ale také se porvat s hříchy minulosti. Kromě hlavní linky ale tu také je několik vedlejších epizodek McCallovových eskápad, které fungují sami o sobě: V úvodu filmu si odskočí do Turecka aby zachránil unesenou holčičku, snaží se mladého chlapce držet co nejvíce u školy a co nejdál od kriminálního života, mlátí se s rozmazlenými parchanti, kteří si dovolují na mladé stážistky a pomáhá starému důchodci najít jeho dávno ztracenou sestru. Nedivil bych se kdyby pár lidí mělo k ději Equalizera 2 výtky, jelikož se snadno od hlavní dějové linie uniká k vedlejším dějovým obloukům. Zrovna tyto mise ale dávají rozpětí Robertu McCallovi a jeho osobě a rozhodně tak nejsou zbytečné. Dovolím si přitom dovolit, že jsou tyto vedlejší dějové oblouky zábavnější než hlavní dějová linie, která se příliš drží stereotypů a vlastně ničím nepřekvapí a ani nešokuje (odhalení kdo je tu ten hlavní záporák přijde až příliš snadno, ještě před tím než to film sám prozradí). Dějová linie začne daleko více fungovat asi po půlce filmu a ve finální části už je velice fajn. Zamrzí jenom, že ve výsledku nebyla komplikovanější a zábavnější než jak se tím mohla třeba pochlubit jednička. Na rozdíl do jedničky ale musím na dvojce pochválit, že se daleko více věnuje charakteru McCalla samotného a i přes to, že to jde občas na ublížení dějové linii ve výsledku to ani tak nevadí. Denzel Washinton prostě opět hraje na 100% a opět funguje jako hodný dědeček hříbeček i zlý motherfucker zabiják. Dokáže geniálně vyhrožovat hlavnímu záporákovi a poté si pohrávat s dětmi. Všechny Washingtonovy linky jsou prostě zahrány jak od boha a paradoxně nejlépe napsány z celého filmu (Wenk není špatný ale ani geniální) Marton Czokas je sice pryč, nový hlavní záporák mě ale bavil téměř stejně. Vyzradit kdo je oním Main Evil by byl možná trošku spoiler, můžu ale prozradit, že i přes fakt, že je prokouknutelný funguje. Hrozně fajn akční práce, kterou táhne boží Washington, opět velice fajn akce, komornější dějové linky a fakt, že se jedná o trošku jiný film než byla jednička. Jen o ždibeček horší než jednička. Pokud to Washington a Fuqua u trojky opět zkusí trochu jinak, uvidím to rád. (18.08.2018) (méně) (více)

Zrovna jsem se takhle s chodítkem šourala obtížena taškama z nákupu v Kauflandu, kde jsem mimo jiné vyhrála krvavý souboj o lepidlo na zubní protézy v akci, když tu se ke mně náhle přitočil ňákej divnej negr, začal mi rvát tašky z ruky a něžně masírovat bércový vředy, přičemž citoval Prousta a mermomocí si mě rval na záda, že prej se v mým stavu a věku nemám co vláčet s tak těžkým nákupem a že mu bude nesmírným potěšením odnést mě domů. Sem si říkala, co je to zas za úchyla, co mě chce obrat o důchod nebo mi nedejbože v sedmdesáti zrevidovat bobra, ale nakonec se ukázalo, že je to jen Svatej Denzl, děsněj pyjonýr, ochránce slabých a utlačovaných, vdov a sirotků, bývalý speciální jednotkář s traumatem hledající vykoupení tím, že bude sveřepě pomáhat každému, kdo mu pípne na radaru, ať už o to stojí, nebo ne. Tak byla bych blbá, že, nezneužít takovýho ebenovýho fešáka. Domů jsem se sice dostala o tři hodiny později než obvykle, protože milej negr ještě musel cestou kompulzivně sundat ze stromů celý stáda vyděšeně mňoukajících koťátek, vynosit dva autobusy postiženejch dětí z hořícího azylového domu, převést asi milión slepců přes přechody a jen tak mimochodem vyhladit holejma rukama ten otravnej, mohutně ozbrojenej genk terorizující už léta všechny seniory v okolí, a to vše se mnou na zádech, chodítkem přes rameno a bandou těžkejch tašek v rukách, ale stálo to za to! Když jsme dorazili, tak mi ten čokoládovej samaritán během chvilky ještě nahodil fasádu na barák, zryl zahrádku, pohnojil záhon s rajčaty a přes celou zeď v obýváku mi namaloval naprosto věrnou kopii Poslední večeře, načež ještě jen silou svého charismatu a sugestivně výchovnými motivačními proslovy přesvědčil kohortu negerskejch výrostků, aby přestali čorkařit, čichat toluen a radostně dokončili základní vzdělání, což jim v budoucnu umožní jít na Harward a rozšířit již tak početné zástupy černopanterních intelektuálů. Než poté zmizel úplně sám zatočit s nemilosrdnou a dokonale vycvičenou partičkou síajej vrahů, přinutil mě podepsat prohlášení o mlčenlivosti, protože zásadně, ale fuckt zásadně pomáhá výhradně nezištně. A jestli to prej nikomu nevykecám, tak mi vyléčí alzhajmra a zbaví mě osteoporózy, až se vrátí, protože si dlouholetou nemilosrdnou četbou medicínské literatury zmáknul domácí doktorát z geriatrie. A to až řádně nadrtí Bibli, rád by se nechal i vysvětit na kněze!!! *** Strašná sračka a pícnina pro hovada!!! Tupější než voliči Endyho Babitche, průhlednější než podprda pouliční štětky a slizce patetičtější než Vladko zpívající Neublížil som. Oproti jedničce to sice kapku slušněji odsejpá, ale jinak Denzlův čokobohatýr jen sekl s prací v oddělení řeziva, pomocí Ubru teď likviduje živnostáky prohnilým taxislužbám a z toho altruismu už mu dočista jeblo. A ono není divu. Už jen prokousat se bez psychické újmy kompletní bibliografií přeceňovaného ultranudila Hemingveje v jedničce byl téměř nadlidský úkol, který mohl nejednu gumu lehce dostat na hranu naprostého mentálního vyčerpání a přivodit jí pomalou otravu unylou grafománií, ovšem to pořád není nic ve srovnání s tím, příčetný přežít jedinou kapitolu Prousta. Oproti tomu je i sebevivisekce tupými nůžkami naprosto bezbolestný a zcela netraumatizující zážitek. A tak ten pomatený megafilantropický kokot a yntelechtuán od hnědých baretů celý film frajersky chodí s Hledáním ztraceného času v podpaždí, jež jej očividně obohacuje víc než kvantová fyzika řeznického učně, tváří se jako hybrid Matky Terezy a doktora Švajcra, trousí existenciální moudra pouťových mluvků, nesmlouvavě spasí každého, kdo mu zkříží cestu, i když kladou odpor, a občas dá někomu na piču, avšak pouze v krajním případě, kdy nezaberou úlisná domlouvání, pseudofilozofické filipiky či kýčovité mentorování. Pročež to celé močopudné martýrium vyvrcholí trapnou, špatně zdramatizovanou i natočenou vybíjenou v ekomementivní fujavici. Ale jako audiovizuální dávidlo velmi účinné. (25.08.2018) (méně) (více)