Pengabdi Setan

Takej řbitov zviřátek z Indonésie, akorát teda tady je v tom chudák rodina zcela nedobrovolně a rozhodně nechtěli, aby se jim mamička vracela v takto dezolátním stavu a určitě by jí radši nechali hezky pod zemí se rozložit na atomy. Rodinka jinak celkem sympatická, tatík sice holá prdel, ale nejstarší dcera šukézní, brašule dobrák a dva menší bráškové překvapivě milí kluci a žádní rozmazlení kreténi, jooo moment, tohle vlastně neni Amerika, tak pak je to jasný. Jako bonus mají babičku, co terénní na vozejku a mamina, když ještě neprděla do hlíny, tak občas cinkla na zvoneček, aby jí pročísli háro. Když pak je mamča pod drnem a zvoneček vesele cinká dál, tak se rychle zjišťuje, že je něco kurevsky špatně. Každopádně obdivuju indonésany, páč navzdory mamce a dalším bubu věcem dál vesele zůstávaj v domečku a celkem i v pohodě. Já bych na jejich místě chytla infarkt hned první večer, oni se holt chovaj tak, že jim to sice trochu kazí večery, ale tak no booože, tak nám chodí mrtvola po baráku, svět se nezboří. Jelikož i mamce dojde, že sama asi neni dostateně bubu, tak vzbudí celej hřbitov a povolá jako bonus satanskou sektu a podnikne se hloubková invaze do domu. To už je, za mě pádnej důvod k vystěhování, pokud to teda rodinka vůbec přežije. (26.11.2019)

Strašidelnosťou zhruba na úrovni sequelu Annabelle, akurát ešte s takou tou ázijskou mystikou, navyše netradične zasadenou do prostredia moslimskej Indonézie. A aj keď sa to dalo ešte strašidelnejšie, a aj keď (už tak geniálny) záver mohol ešte viac pritlačiť a trvať ešte o pár minút dlhšie, na 90 percent to stačí. A až na úplný vrchol to dotiahli scénky neuveriteľne nepríjemného, nevinného, detského smiechu (kto videl, vie čo myslím), a tá titulková, ktorá je úplný strop. Anwara sledovať ako prioritu. (20.07.2018)

Indonésko-korejský snímek „Pengadbi Setan“ je ukázkou dobře provedené asijské hororové práce, a přitom navíc nemáte pocit, že byste se dívali jen na nějaký odvar japonských hororů. Má to svou vlastí atmosféru, má to specifické prostředí, je to své. A má to i momenty, které vás skutečně dovedou přesvědčit o tom, že asijský horor ještě není vyloženě na ústupu, že tu mohou vzniknout další zajímavé kousky. (10.06.2020)

Zahuštěné kondenzované hororové mléko s indonéskou značkou kvality. Množství žánrových klišé, hororových motivů i takřka vykradených scén z jiných filmů.  Pěkný vizuál a efektní  řemeslně moc pěkně zvládnuté strašidelné scény, kterých by se pravověrný fanoušek neměl nikdy nabažit, protože pak ho každý druhý horor zklame.    Při sledování spokojenost, po něm zážitek rychle vyšumí, byť teda všechyn scény s mrtvou či živou mámou zpěvačkou byly perfektní, ta se jim potvora povedla. Naopak konec ve stylu Noci oživlých mrtvol snad ani nemusel být, účinek měl vcelku nulový. Za mě pěkné tři a druhý díl si pustím. (19.10.2023)

Můj první indonéský horor. Tradiční příběh ve kterém se po smrti matky začnou odehrávat nevysvětlitelné události a v domě začne strašit. Pointa tohoto celého byla naopak podle mě originální. Překvapily mě herecké výkony malých herců, opravdu to zvládli dobře. Dávám vyšší hodnocení, jelikož po dlouhé době přišlo něco duchařského, co mě bavilo. Spousta lekaček, známé triky s prostěradlem, ale velmi dobře zvládnuté, i dobré masky. Vůči filmům, zvláště tedy hororům z východu, jsem docela skeptická, protože mě to nikdy moc nebralo. Ale toto bylo docela ucházející. Souhlasím s ostatními uživateli, že závěr je krátký, ale nesouhlasím s tím, že je chaotický nebo odfláknutý, mně ten závěr bohatě stačil. Jednu hvězdu si ponechám v záloze, jelikož to nebylo zase tak dobré, že bych si z toho sedla na zadek. Některé dějové pasáže tam, dle mého názoru, pěkně pokulhávají a nekteré dialogy nebo scény jsou taky zbytečně dlouhé. (21.05.2018)