Satan's Slaves
Režie:
Joko AnwarKamera:
Ical TanjungHrají:
Bront Palarae, Tara Basro, Dimas Aditya, Endy Arfian, Ayu Laksmi, Egy Fedly, Fachry Albar, Arswendi Nasution, Asmara Abigail, M. Adhiyat, Elly D. LuthanObsahy(1)
Píše se rok 1981. I přesto, že je Kak Rini dcerou známé zpěvačky, nevede se jí a její rodině příliš dobře. Doba slávy dávno pominula, tantiémy nevynášejí, úspory jsou z důvodu matčiny dlouhodobé nemoci pryč. Co teď? Prodat dům a přestěhovat se do menšího? To podle otce nepřipadá v úvahu. Nezbývá tedy nic jiného, než čekat. Když pak konečně skončí matčino utrpení, přinese to s sebou smutek. Smutek, ale i jistou úlevu a naději na nový začátek. Jak se ale nakonec ukáže, peníze jsou to poslední, s čím by si měli pozůstalí dělat starosti. Matčin hrob je nedaleko, otec odjel do města a vypadá to, že na legendě o tom, že se nebožtíci mohou vrátit mezi živé, je možná něco málo pravdy. Tedy alespoň v tom smyslu, že se NĚCO může vrátit. Rozhodně ale ne milující rodinný příslušník. (EMIA)
(více)Videa (1)
Recenze (82)
Skvělá duchařina z Indonésie, překvapivě vyspělá nejenom příběhově, ale i filmařsky. A hlavní role se dobře zhostila pěkná prsatice Tara, takže další plus, aspoň tedy pro pány. Přišlo mi, že nejlepší momenty jsou natlačeny zhruba do prvního poločasu a směrem ke konci se děj stával trochu kostrbatým, ale celkově je to myslím hodně příjemná a zajímavá záležitost. Jen jedna scéna mi do filmu příliš neštymovala, ale zároveň byla hodně výrazná, a to svérázně trikově pojatý pád mladíka na motorce pod náklaďák, pouštěl jsem si ho několikrát za sebou. P.S.: Jedná se snad o volný "remake" staršího filmu z roku 1982, ale na ten moc náladu nemám, pustím si radši druhý díl. ()
S postupem přibývajících hodnocení od známých a oblíbených uživatelů jsem si řekla, že něco na tomhle počinu asi teda bude, tak se do toho taky pustím. Musím říct, že atmosféra po většinu stopáže fungovala opravdu dobře, několikrát mě čekalo i zamrazení, což je vždycky dobré znamení. Některé strašidelné scény patřily k těm okoukanějším, nějaké byly ale nadmíru originální. Strašení je navíc dostatek, takže nemáte moc šancí se nudit. Stopáž plyne velmi příjemně a postavy byly také nezvykle sympatické. Hororově to jistojistě uspokojí vaše choutky, ovšem co se závěru týče, nemůžu říct, že by mi dával dokonalý smysl, nebo mi možná něco uniklo. Možná to bylo jen tím, že finále bylo trochu krátké a nedostalo dostatek prostoru na vysvětlení. Když to vezmu ale kolem a kolem, je to velmi uspokojující skoro ve všech směrech a z nenápadného indonéského kousku se zrodil horor, jak má být. ()
HOROROVÝ VÝBĚR, ZEMĚ Č. 47 - INDONÉSIE - Připadá mi, že jsem viděl úplně jiný film než moji oblíbení uživatelé. Nebo se mi jen vrátila nechuť do duchařin? Každopádně já ten (tehdejší) hype sdílet nedokážu. Dlouhou dobu mi to přišlo těžce klišovité a bez nápadu - lekačky se objevují tím nejklasičtějším způsobem, tudíž nefungují a jsou předem jasné a jelikož hororové v tomto filmu stojí víc na nich, nelze na tom vybudovat pomalou atmosféru. Že za terorem jedné rodiny bude něco víc než se zdá je sice jasné, ovšem cesta k tomu je jen xkrát viděnou variací na démonické duchy, kteří jen vybafnou a nic jiného neudělají a na dlouhé chození temnými místnostmi domu, u kterých je díky hudbě taktéž předem jasné, že vyleze nějaký bubák. Je to tak moc klasické, že mě to spíš vytáčelo, než abych se do toho dostal. Závěr, který duchařinu skloubí se satanisty, je sice zajímavější a jsem rád i za docela neotřelou taktiku přežívání ústřední rodinky. Tam už mě film začal upřímně bavit a už už jsem doufal, že mu vrazím čistou třetí hvězdu... než přišla poslední scéna, která nepřinesla nic jiného než klasický hororový konec. Akorát s tanečkem. Takže za mě ne, třeba jsem mimo a to geniální mi uniká, ale celkově je to typická průměrná duchařina plná typických klišé, na které jsem začal být alergický už před pár lety. Ale rozhodně cením skvělou filmařskou stránku, třeba srážka auta je kameramansky i střihově bezchybná a úžasná, stejně jako pár scén s klišé lekačkou, které ale stojí na dlouhých záběrech. A postava němého kluka, který by v jednu chvíli rád řval, ale nemůže, naštěstí patří k tomu málu pro mě skutečně zajímavého. Pardon, možná jsem měl až moc velká očekávání, ale minul jsem se s tím. Lepší 2* ()
Joko Anwar uznávaný Indonéský režisér, který má za sebou třeba pecku Pintu Terlarang či atmosférické Modus Anomali natočil dle kritiků jeden z nejděsivějších hororů roku a hodnocení v zahraničí 78% od 2500 lidí je vskutku obdivuhodné.Příběh o chudé rodině, kde matka trpí divnou nemocí už tři roky a nemůže vstát z postele natož mluvit ( zrovna scény s nemocnou matkou patří k hodně znepokojivým) a jakmile náhle zemře, vrátí se jako duch pro své děti. Já sice z filmu unešený vyloženě nejsem, poněvadž já a duchařiny nejsme příliš kamarádi, ale rozhodně musím uznat, že pár scén bylo obstojně mrazivých, lekačkami se nešetří, atmosféra je šponována celý film, vizuálně to ujde ( byť pár nedostatků by se našlo, ale na Indonéské poměry pořád klobouk dolů) a finále je solidní. Fanoušci duchařin si zde asi spodní prádlo vymění, ostatní uznají solidně zvládnuté řemeslo a jdou dále. Zvoneček je však efektivní strašící metoda! 70% ()
Začátek je opravdu velice dobře natočený, scény s matkou (ještě živou) jsou opravdu strašidelné a nepříjemné, nechybí hutná atmosféra a straší se parádně. Jenže jakmile matka vezme roha na onen svět už je během celého filmu jen pár lepších míst, do duchařiny se začne míchat satanismus a nakonec i zombie a bohužel to začne místy vypadat dost amatérsky, rozvlekle a prostě prapodivně, jak už jsme my antiasiofilové zvyklí. Jako žánrová jednohubka to jeden večer šlo, že bych to ale někomu doporučil? Ani při nedostatku hororů bohužel moc ne.55%. ()
Reklama