Muž jménem La Rocca

Ze začátku jsem měl problém uvěřit Bebelovi toho tvrďáka, ale jak se ukázalo bylo to jen díky tomu, že to byl opravdu brzký začátek filmu a postava Roberta neměla za sebou ještě žádnou scénu či dialog, který by dal Bebelově postavě cejch drsoně, takže když si to mladej Belmondo nakráčí ke třem gaunerům a sejme jejich kápa, tak jsem na následující vteřiny koukal hodně nevěřícně. Ovšem po několika minutách mé pochybnosti roztáli jak ledy na antarktidě a já si příběh, který z počateční gangsterky spěje ke vztahu mezi dvěma muži vysloveně užíval. Nemůžu se však ubránit jedné výtce a to je scéna, kdy Bebel vytáhne nůž na dozorce a tento čin zůstane ze strany dozorců bez odezvy, to je na jinak velmi precizně vyprávěný příběh fakt totální úlet. Naopak scéna z odminovaním patřila mezi ty vůbec nejsilnější a nejnapínavější. Jean-Paul je minutu od minuty ve své roli přesvědčivější a z filmu díky jeho výkonu a režisérskému umu pana Beckera jde taková zvláštní nasmutnělá atmosféra. (25.05.2013)

Je to sice levná produkce, ale Beckerova verze Giovanniho knihy je daleko sevřenější než pozdější autorova. Nedostatek peněz totiž donutil tvůrce soustředit se na vztah obou mužů, zatímco Giovanni má ve Smůle velký rozpočet, více hvězd, ale těká od jedné věci ke druhé a výsledkem je rozplizlost. A i Belmondo je lepší v této verzi, než v té pozdější. Někdy méně znamená více. (16.05.2011)

Je to ten typ filmu, který sledujete s úctou i zvědavostí, ale i jistým odstupem. Jako když vstoupíte do pyramidy a nakukujete do sarkofágu a bojíte se, že uvidíte mumii a nebudete kvůli ní večeřet. Podobný pocit jsem měla, když jsem si odtrpěla scénu vyhrabávání bomb. Myslím, že už to znova vidět nechci, i když krev se v černobílé snáší líp. (05.04.2018)

Režisérská prvotina, neboli debut, Jeana Beckera a ne zrovna povedená. Francouzský noir se sice vyznačuje patřičnou atmosférou, ale místy to dosti hapruje ve scénáři. Děj příběhu je celkově nestrukturovaný a poněkud nelogický. Zkrátka to vypadá, jakoby v tom něco chybělo. Týká se to i samotného konce příběhu. Bez jediného náznaku prostě najednou konec a hotovo.Takovýto omšelý dojem nezměnil ani již populární Jean Belmondo, který byl obsazen do ústřední role La Rocca. Ale jo, vynikl a celkově snímek povznesl, což lze docela považovat zázrak, neboť jeho postava ve svém vývoji postrádá patřičný směr. Těžko posoudit, jestli takhle náhodou nebyl lajdácky proveden střih, neboť režie je naopak vkusná. I kamera je dle každičkého záběru obstojná. Námět převzatý z románu Josého Giovanniho se k noir filmu hodí. Přátelství mezi dvěma kriminálníky a jejich vztah ke stejné ženě. Škoda že to celkově není obstojnější. (21.05.2021)

Un nommé La Rocca. O 11 rokov neskôr si autor predlohy Giovanni nespokojný s Beckerovým poňatím filmu natočil vlastnú verziu s názvom La Scoumoune. Ja som ako prvú videl verziu z roku 1972 a túto pôvodnú zhliadol až dodatočne. A musím povedať, že sa mi páčili obidve zhruba rovnako. Príbeh je až na záver vcelku podobný. Hlavnú postavu dokonca v oboch snímkoch stvárnil Belmondo. Tu bol však len na počiatku kariéry, ešte "nepoznačený" svojimi neskoršími komediálnymi úlohami. Asi prvýkrát čo som ho vo filme videl plakať. A pôsobil pritom dosť presvedčivo. Takže pre tých, ktorí ho poznajú najmä vďaka slávnejším komédiam tu môže vyzerať až netradične vážne. Asi najviac sa však oba filmy odlišujú hudbou. Chytľavý podmaz François de Roubaix-a, ktorý doprevádzal neskoršiu verziu tu nahrádza ticho dávajúce príležitosť vyniknúť jednotlivým záberom. Čiernobiely formát nevadil, možno práve naopak, správne dotváral pochmúrnu atmosféru kriminálu a napäté vykopávanie mín na pobreží. Zaujímavý počin... (10.01.2021)