Goon: Last of the Enforcers

Je hrozná škoda, že už se S.W. Scott poslední dobou tolik neobjevuje. Podle mě na to pořád má a dvojka Goon to potvrzuje. Jay Baruchel, ač ho zas tolik nemusím, podle mě sequel zvládnul velice dobře, ale jsem rád, že strávil víc času za kamerou než před ní. Příběh byl sice poměrně jednoduchý, ale já se velmi dobře bavil a konec byl taky uspokojivý. P.S. Když jsem se v závěrečných titulcích dozvěděl, že ve filmu hráli Michael del Zotto a Tyler Seguin, docela jsem koukal :O. (08.11.2017)

Jednička byl parádní nářez a dvojka jde v jejích stopách. Sice mírně škobrtá, ale statečně si drží tempo, takže v součtu, součinu a rozdílu jde stále o parádní Dougovu jízdu, kde má opět proti sobě pořádnýho klacka a po boku zbytečného Baruchela a výborného Schreibera. Škoda, že ubyly vtipné scénky, protože právě od Baruchela bych čekal nějakou speciální nálož. Bohužel krom pár fekálií toho moc nebylo a tak se celý film nese v takovém mírnějším, lehce melancholickém duchu. (02.07.2018)

Komu se líbila jednička a nemá nějak přehnaný cinefilní nároky, bude mít radost. Správný kanaďan Baruchel věděl, že má v rukou fandovský zlato, nijak nespěchal a šel do toho od srdce - vrátil všechny oblíbený postavy, obsadil pár skutečných rváčů (Parros, Orr, Prust, Laraque, Angelstad, PP od Violent Gentlemen) a vychrst ještě větší litry krve. Papánek Cain má jako záporák něco do sebe, srandy je tu kopec, snad jedině ubrat těch všech sračiček s rodinou... V součtu ale hezky vděčný sequel. Kdokoli rád hokejový násilí + název "poslední z bitkařů" mi jednoznačně evokuje, doslova upalujte pro loňský dokument ICE GUARDIANS. (16.08.2017)

Nejsympatičtější z hokejových vypatlanců užívajících hokejovou hůl téměř výlučně jako oporu při svém nevalném pohybu po ledové ploše či jako válečnou sekeru a disponujících vyjadřovacími schopnostmi retardovaného delfína, bojovný žid jako poleno, se vrátil absolvovat vkusnou derniéru plnou obdobně debilního humoru jako v jedničně, který systematicky zesměšňuje nejen všechny ty společensky tak určitě velmi prospěšné a jen nedopatřením obruslené potenciální laureáty Nobelových cen, ale i v podstatě všechny, kdo se kolem tohoto sportu motají. Ale je to půvabné tak, jak to máme rádi my, kteří chytáme mrtvice, infarkty a někdy i zvýšenou pozornost pořádkové policie z toho, když útočník oblíbeného týmu ze tří kroků o metr přestřelí odkrytou kasu. Ač jinak tyhle pouliční boxery na bruslích nemusím, tak nebýt zbytečně kýčovitě oslazeného závěru, bylo by konečné skóre 5:0. (15.08.2017)

Nadšení z jedničky jsem moc nechápal a tohle je ještě o stupínek horší. Hlavní hrdina je pořád tím jednoduchým blbcem, čímž mi lezl neskutečně na nervy a proti němu se tentokrát jako hlavní záporák postaví úplně vymleté hovado, které má ale narozdíl od Scottovy postavy IQ větší než 50. Příběh sám je pak klasickou báchorkou o pádu a vzestupu. Hokejové záběry na mě dojem neudělaly, bitky také nic moc, což platí i o té závěrečné a nic jiného tu vlastně nebylo. Rozesmál mě akorát tupý televizní komentátor, Wyatt Russell jako padouch ušel a Liev Schreiber mě nezklamal ani tady, ačkoliv ho bylo málo. Nejlepším hokejovým filmem tak pořád zůstává Newmanův Slap Shot. 30% (22.03.2018)