Vzpomínky na hvězdný prach

Allen jako by se tu pokusil dotknout podobně nadčasových momentů jako Fellini v Amarcordu, nebo Visconti ve Smrti v Benátkách. Z Felliniho si bere sentimentální záběry z dětství (a ta Sharon Stoneová na začátku jako by vypadla ze Sladkého života), z Viscontiho „tlející“ pobřežní hotely. Ve filmu je pak zachycena i diskuze nad De Sicovými zloději kol Allen si tu řeší krizi, kdy on sám chce točit vážné filmy, ale diváci očekávají, že je bude nadále rozesmávat. Nedokážu posoudit do jaké míry to byl záměr, a do jaké míry se skutečná krize projevila během psaní scénáře, ale film je slepený z tolika různých částeček, že hledat nějaký hlavní příběh, který film řeší, je téměř marné. Je tu tolik věcí, že by z toho Woody jistě natočil filmů několik, a myslím, že lepších. Samozřejmě je tu mnoho vtipných okamžiků, a rozhodně to není špatný film. Jen si mi v tom trochu ztrácí hlavní myšlenka. Jako film o tápání uznávaného autora je to ale rozhodně silná výpověď. (09.06.2006)

Ten film má strašně hezký místa (Allenovo taneční vystoupení, dlouhý záběr na rozkošnou Charlottu Rampling, scéna ve vlaku - detaily na neuvěřitelně zvláštní lidi). Allen nabral inspiraci u jiných režisérů, všichni víme u kterých. Ale mě to nějak nevadí, film je nostalgický a milý. Na pět to asi není, ale já si nemůžu pomoct. (17.03.2006)

Allen by vám vykecal díru do hlavy. Nebo dítě do dělohy. Jen se mi trochu zdá, že jeho filmy sklouzávají do jednotvárnosti a je trochu obtížné je od sebe odlišit. Jakoby točil pořád to samé dokola, jen s menšími odlišnostmi. Jako ono to není špatné, dokonce je to i docela zábavné a nejednou v nich Allen fakt zaperlí. Ale prostě se mi to stírá do jedné šmouhy. A doufám, že v dalších filmech alespoň občas přijde s něčím novým. (19.12.2015)

Absolutní nádhera! Úžasná pocta Fellinimu a filmu vůbec, nadprůměrná porce dobrých hlášek a skvěle napsané postavy. A ač tohle není můj neoblíbenější Woody, je zde zcela určitě na vrcholu svých tvůrčích sil. Jenom mi nějak unikla ta Sharon Stoneová. (24.10.2005)

Allenovo 8 1/2 . (17.01.2015)

Iný, ale kvalitný Allen. Mám rád tieto jeho experimenty, hlavne ak sa drží stále ten svojej neurotickej osobnosti. Funkčnosť snímku je asi v neustálom pohrávaní sa s meta filmom a s tým ako vníma umelec realitu a umenie pre ktoré je obdivovaný. Ako obvykle poteší zbierka ženských predstaviteliek krásne dopĺňajúcich čiernobielu snovú atmosféru diela. Film je inak skúpy na silnejšie scény a zaujímavé priestory. Nejedná sa o žiadny komplexne a precízne natočený snímok jeho neskoršieho obdobia, kedy mesto a jeho osoby dýchajú. Podobne pocity vytvoril aj vo svojej Annie a Manhattane. Využívanie detailov, tu vytvára akýsi dopad na hrdinovu zmätenosť, ale nepustí nás do jeho hlavy ani za živého Boha. Tu ako keby chcel natočiť niečo odlišné. A aj keď to také je, stále si to nesie presne tie prvky, pre ktorého mám Woodyho ako tvorcu a umelca veľmi rád. Takže spokojnosť. (13.11.2013)

Mam rad Allenove filmy, ale toto mi vôbec nesadlo a po pol hodine som to vypol. Nikdy som nic nevidel od Felliniho, ale pokial su jeho filmy natocene v tomto style, tak sa na tom nic nezmeni. (31.10.2016)

Nejlepší filmy s nespolehlivým vypravěčem jsou ty, které na něm nestaví (staví na něm např. Memento a Klub rváčů, nestaví např. Thirth Person). Ta lidská touha přehlédnout sám sebe - přehlédnout život a rozhodnutí, vybrat si ženu a přesto se nemoci zbavit myšlenky na tu jedinou, jejíž jizvy nese duše celý život, pochopit umění i krizi tvorby, to vše je tady umocněno vyprávěním, při kterém divák neví, co sleduje - jestli je to film, jsou to vzpomínky, fantazie nebo sny, jediné co to není, nám připomínají postavy po celou dobu - není to realismus. Vždy jsem měl a mám rád metatexty - filmy o filmu, knihy o knihách a podobně a v tomto se navíc spojuje všechno to nejlepší z Woodyho. A ta reminiscence na Felliniho je jen naoko. (08.08.2015)

Woody Allen tentokrát natočil film ve filmu. Scénář : Woody Allen. Kamera : Gordon Willis. Hudba : Dick Hyman (24.05.2011)

Tento film patří k Woodyho stěžejním dílům. Není tu komedie na odreagování a film působí trochu depresivně. Přesto je to dobrý film a stojí za to ho vidět. (09.11.2005)

ať žije nostalgie... (16.07.2008)

Strasny. Dalsi z tech Woodyho filmu u kterych nesnasite snad uplne vsechno, od nudneho scenare, po nesympaticke herce (vcetne Woodyho) az po totalne nevyraznou rezii a neustale otravnou jazzovou hudbu. Jediny kvalitni element jsou otravni fanousci zadajici o podpisy. "Art and masturbation. Two areas in which I am an absolute expert." 2/10 (02.05.2010)

Přistup, Woody, ať Tě na obě líce poceluji. Za svůj nejodvážnější film si to jistojistě zasloužíš. "Stardust Memories" je allenovka pro pokročilé, Allen ve vysoké koncentraci. V houští metapříběhů se mísí autobiografické prvky (hlavně rozhořčení z kritiky "Interiérů") s citacemi z Felliniho, pohybující se na hranici poklony a decentní parodie. Je to neotřelé a vtipné, arogantní i křehké zároveň, plné úžasných formálních - scenáristických i vizuálních - experimentů. Medaili a potlesk tomu zrzkovi. (24.09.2012)

Trochu jiný Allen který odkazuje na filmové klasiky ,ale zároveň do nich "přimíchává" svůj typický humor"(k šoférovi) to stojící auto můžeš objet"). Woody si znovu řeší své problémy, ale činí tak zábavně .Krásná závěrečná scéna: film skončí, diváci odejdou a v kine zůstane jen režisér. Sám se svým dílem. (02.11.2005)

Přišlo mi to jako další epizoda mého oblíbeného seriálu s názvem "Woody". A jak už to u většiny seriálů bývá - některé epizody jsou zdařilejší, některé méně. Tuto, s názvem Stardust Memories, bych spíše zařadil do té druhé skupiny. Klasická, roztržitá, nervní postavička řešící milostné trable. Tentokrát mi přišla režie více zmatečná, i když se zajímavými momenty (za všechny uvedu Sandyho rozkošnické studování polehávající Dorrie za pochutnávání si na jogurtu, nebo co to právě jedl - tehdy pro něj bylo všechno naprosto fajn). Film často prudce zahýbá tu sem, tu jinam, úsměvných citováníhodných hlášek či bonmotů jsem zde tentokrát také nenalezl tolik. Ani žádnou zajímavou postavičku, jednoduše - slabší chvilka Woodyho povětšinou skvělých děl. (01.06.2007)

V Allenově "8 1/2" se tluče obsah s formou, což sebou přináší nejenom obrazovou roztříštěnost, ale i absenci jednotné myšlenky, která zůstala pohřbena ve střípcích vyprávění. Pokud jste navíc viděli výše zmíněný Felliniho film, patrně vás nepřekvapí ani Allenem zvolená kompozice...Zajímavé pouze v detailech. 6/10 (13.11.2009)

Další z Woodyho filmů, který prostě musím vidět, tudíž ho nevynechám, když běží v televizi. Rozhodně nedosahuje kvality mých nejoblíbenějších, ale zase ani není z těch nejblbějších (viděla jsem jich od Woodyho asi 20). Pro Allena mám trochu slabost, protože je kouzelně divný. Zde jsem se párkrát zasmála, sem tam mírně nudila... Takový jeho normální film. (17.06.2013)

Nejotravnější Allen, jakýho znám. (04.11.2005)

Tak jak jsem neskousnul Felliniho 8 a 1/2, tak neskousnu tohle. :o( (25.10.2005)

Allen se za svoje inspirační zdroje nestydí a s oblibou skládá hold svým idolů. Stačí vzpomenout, kolikrát v jeho filmech padlo jméno bratří Marxů. Nebo jeho pokusy o Bergmanovská dramata (Interiéry, September). Stardust Memories nejsou výjimkou. Felliniho filmová úvaha o umělecké krizi a potažmo smyslu umění, kterou vtělil do filmu 8 ½, tu Allen přebírá a rozvíjí po svém. Režisér Sandy Bates (Woody Allen) je sužován krizí jak životní tak uměleckou, odmítá se podřídit diktátu studia, nedokáže se rozhodnout pro jednu ženu. Allen si od Feliniho „vypůjčuje“ celé pasáže – třeba hned úvodní „filmová“ scéna se podobá té z 8 ½. Těchto styčných bodů je ve filmu mnoho – od snových vzpomínek na dětství, až po rozpolcení se mezi dvě ženy. Allenovský smysl pro absurditu a dialogy je tu tím, co oba filmy odlišuje. Nebýt té záměrné podobnosti s Felliniho filmem, patrně by šlo zase jen o dalšího „Allena“ v řadě. Takhle je to ale mnohem pestřejší. (30.10.2005)