Vrah mezi námi

,,Kto prizná neprekonateľné nutkanie zabíjať, mal by byť odprevadený zo sveta." V podstate mám len malú osobnú výtku - nemám rád filmy, kde sa zabíjajú deti (zároveň veľká vďaka tvorcom, že vraždy ani mŕtvoly nie sú explicitne viditeľné!). V závere však svoju voľbu vidieť z filmografie Fritza Langa tento fim neľutujem. V rámci krimi žánru mám odsledovanú až na pár výnimiek len československú tvorbu, kde vznikli mnohé skvelé detektívky, ale sme zvyknutí na systém, kde sa do pátrania púšťa jedna oficiálna mordparta alebo Verejná bezpečnosť, prípadne viacej okresov úspešne spolupracuje, nanajvýš sa ešte niekto z amatérov púšťa do pátrania na vlastnú päsť :o) Teraz sme len o nejakých pár kilometrov ďalej v Nemecku a bol som doslova v šoku (príjemnom), ako si aj v takomto nebezpečnom prípade šialeného vraha dokážu nenávistne navzájom konkurovať polícia a súkromná organizácia. Tá nielenže je schopná prepadnúť strážnikov, funkčne zapojiť do akcie pouličných žobrákov a za pár minút úspešne sa vlámať do veľkej budovy s prísne zamknutými dverami na každom kroku (úžasná pasáž, kde sa napätie kontrastne doplňuje s jemnými grotesknými gagmi), ale organizuje aj vlastné súdne procesy v opustenej barabizni! Nakoniec silný zážitok, kde moju pozornosť trochu rozptýlili len teátralne výkony v úlohách policajtov v prvej polovici. Avšak dlhá záverečná scéna súdneho procesu pozdvihla film veľmi vysoko a súčasne zachytila spoločenskú atmosféru doby, s vynikajúcim presahom do súčasnosti. (85%) (Challenge Tour: Rok s najväčšími svetovými režisérmi) (24.06.2018)

Na snímku je zvláštní, že v něm nevidíte vlastně žádnou násilnou scénu, přesto z něj mrazí. Co se mi velmi zamlouvalo, byla myšlenka, že 'cech kriminálníků', poté, co je otráven neustálými prověrkami policistů, hledajících tajemného vraha malých dětí, spojí své síly se sítí bezdomovců a sami se rozhodnou najít toho nepostižitelného a psychicky nemocného člověka. Na rok 1931 je to slušný materiál a i díky melodii z Peer Gynta mi zůstane v hlavě dost dlouho. (08.10.2014)

Hlídejme si svoje deti. My všichni :) __ Tak si zas a opäť môžem na konto pripísať ďalšiu klasiku. V podstate jediné, čo by som "M" dokázal vyčítať je mierne rozvláklá stredná časť (ktorú však rozhodne ospravedlňuje emotívne precítený záver a občasne žmurknutia k divákovi), absencia hudobnej stránky a niektoré scény, ktorým by sa šiklo prestrihať. Mimo toho Langovi skláňam poctu. Atmosféra, herecké exhibícia.. a..nádherná skladba "Le Halle du Roi de la Montagne", ktorú som si musel cestou domov neustále popiskovať. [MFF Cinematik 2011, PN] (13.09.2011)

Asi jsem od filmu čekal před projekcí něco trochu jiného, ale zklamání se nakonec nedostavilo. Z nenápadné kriminálky se postupně vyklubalo drama s mnoha závažnými otázkami ohledně spravedlnosti, morálky, práva jedince, touze po odplatě a mnoha dalšími. Vrah mezi námi sice nenabídl tolik napětí, ale jako slušně propracovaná detektivka nebyl vůbec špatný. Navíc mě zaujala ta paralela s pomalu nastupujícím nacismem, přestože nebyla původně tak úplně zamýšlena. Akorát mám určité osobní výhrady ke zvuku a částečně k hudbě. Byl to sice režisérův první zvukový počin, přesto mě ty pasáže vyplněné tichem vcelku iritovaly (ano, pravděpodobně měly být předností) a vrahovo pískání si takové pecky jakou je In the Hall of the Mountain King od Edvarda Griega se mi ze začátku moc líbilo, ale postupně jsem čím dál víc toužil, aby skladba zazněla v plném (a bez urážky, neprzněném) orchestrovém rozsahu, leč marně (jistě zajímavý nápad nezařadit do filmu hudbu jako takovou, u mě však moc nepochodil). Celkově tento německý snímek (a zároveň moje první a jistě ne poslední setkání s Fritzem Langem) vidím na slabší 4*. (27.02.2013)

Hm, takže vrah zabil už sedm dětí, ale ve městě se nikdo nebojí a holčička jde dobrovolně s cizím pánem pro balónek? Už ta úvodní premisa, kdy se město bojí vraha dětí, a rodiče jim nedají pořádnou instruktáž, mi přišla divná. Potom mi přijde divné, že slepý prodavač balónků se neozval hned na policii, že u něho někdo dítěti kupoval balónek zrovna v den vraždy - slyšel jak mluvit dítě, tak pískání vraha. A podobné nejasnosti a podivnosti se dějí dál a dál a přijdou mi divné. (Třeba při zátahu má zloděj kožešin v kapse noviny, kde se zrovna o krádežích píše, tak, aby je inspektor viděl, nezahodí je. Žebráci hlídají na každém rohu, ale podezřelého muže, který se motá kolem jednoho děcka, nezaregistrují nebo tam zrovna jako z udělání nejsou. Máte na sobě označený kabát, a ani si znamení nesmyjete, ani kabát nezahodíte? V jedné větě si zloději řeknou, že mají tři minuty, a hned na to, že mají čas jen minutu. Několikadesítekstránkový protokol pro komisaře o vloupání do kanceláří vznikl během chvilky?) Ukecaná první část včetně razií a různých jednání různých lidí, co a jak dělat, mi přijde zdlouhavá, ukecaná nebo prostě zbytečně dlouze natočená. Ano, jsou tam určité inovátorské kameramanaské postupy, ale není jich tolik, aby z toho člověk padal na zadnici. (Na druhou se tam objeví i pár kameramanských prohřešků, třeba stín kamery při nájezdu na besídku kavárny.) Často mi to přijde snímané spíše jako dokument. A Peter Lorre mi tady s těma vytřeštěnýma a vypoulenýma očima připomíná spíše klauna, než hrůzostrašného vraha. Nejvíc mne naštvalo, že to vlastně nemá konec. Že film hledá vinu v matkách, které se dostatečně nestaraly o děti (tak jistě, jen jim zrovna praly prádlo a vařily oběd, že?). Přitom "žalující" má spíše pravdu v tom, že tenhle chlap se už jednou léčil, byl propuštěn, a pak zabil osm dětí - co dává naději, že nebude posléze propuštěn znovu a nebude znovu zabíjet? Ok, viděl jsem to, nelíbilo. (12.06.2017)