Hotel Mumbai

Zírala jsem na film a v hlavě se mi honily myšlenky nepěkné a ještě horší o tom, jak člověk člověku vlkem, odpad zabalený do Koránu, byť nelze vyloučit jinde ani odpad zabalený do Bible, jak lidstvo degeneruje a přitom by si mohlo slušně žít, jak v tom zase jedou chlapi s vymytými mozky a tak vůbec, jak se nám tohle množí kolem nás a určitá města s fabrikami nabírají tmavý nádech, jak se už někde lidé i bojí chodit nakupovat do velkých center, protože tam chytnete černý kašel - osobně znám případ - či otevřenou TBC, žloutenka je ještě fajn, a naproti tomu se staví ty nádherné a upřímné oči poctivého Deva Patela, který to staví všechno vzhůru nohama. Takže, o tomhle útoku jsem věděla jen pár strohých vět, kterým jsem mnoho pozornosti nevěnovala, neboť dálka veliká a ať se pobijou, když jsou fanatici. Bylo to blbě, blíží se to. No. Film byl velmi dobře koukatelný, děj odsýpal a úplně jsem zírala, jak jeden Allahovec se samopalem měl vizáž o dvacet let mladšího Elona Muska s tmavšími předky. Nejsem odborník, abych poskytovala odborné recenze, jsem člověk, který na závěr brečel. (16.07.2019)

"Nechte si ty modlitby, kvůli tomu začaly tyhle sračky." Tato hláška z filmu tak nějak shrnuje moje mínění o náboženstvích obecně a o relidžn of piss obzvláště. Jak víme, jeho stoupenci si zamilovali několik oblíbených destinací, které navštěvují pravidelně, například německé trhy, pařížské kluby či londýnské mosty patří k povinným zastávkám na okružních jízdách po civilizaci. Pokud jde o film, nejde o rekonstrukci celého útoku v Bombaji, ba i události v samotném hotelu jsou odvyprávěné s notnou dávkou umělecké licence. Ne úplně špatně, přesto u podobných témat dávám přednost spíš dokumentárnímu přístupu než volnému vyprávění. Díky tomu totiž přece jen film občas sahá ke klišé a ne moc uvěřitelným kombinacím situací, které kazí celkové vyznění. Jsou to taková tři ákáčka z pěti, ovšem s plnými zásobníky. (08.12.2019)

,,Host je Bůh! '' ---- No jo, zase kucí Australský. Já jsem fakt ještě neviděl špatnej australáckej film. Včera jsem koukal na 22. července a tohle strčilo Greengrasse hravě do kapsy. A zase jsem si v duchu musel říkat - šmejdi islámský muslimský. Ten jejich Alláh ... Ne, nechci v téhle zemi ani jednoho. I kdyby sliboval, že má rád králíčky, ráno zdraví na ulici a stařenkám pomáhá na přechodu ! Ani jednoho tu nechci. On jim pak někdo může zavolat a říci, že Alláh už čeká v ráji... Tak jako se stalo v Indii v ty osudné dny. Herci hráli naprosto skvěle! Když jsem se díval na jiný film - URI, točený Indy, bylo vidět, že herci vedlejších rolí jsou rádi, že hrají. Různě koukali po očku do kamery a sem tam se i usmívali a to i ve vypjatějších momentech. Tady to měl rejža pevně v rukou a i když komparz místních byl velký, každý dělala to co má a když jsem se například zaměřil na tváře lidí vybíhajících z hotelu... každý měl v očích nefalšovaný děs. Jako by skutečně prchali před střelbou islámských fanatiků ! V souvislosti s tímto filmem (a původně jsem si dokonce myslel, že je to tentýž hotel) jsem si vzpomněl na našeho statečného diplomata, velvyslance České republiky ve Vietnamu a Pákistánu Ivo Ždárka. Ten zahynul také při teroristickém útoku islámských fanatiků a také v hotelu. Nebylo to však v Indii, ale v Islamabádu v Pakistánu a to těsně před těmito útoky 20.9.2008. Útok teroristů i se svojí vietnamskou přítelkyní přežil, místo útěku pomáhal evakuovat přeživší a zraněné z hořícího hotelu, protože i v tomto případě jej muslimští teroristé zapálili. Bohužel při tomto odvážném činu on i jeho přítelkyně zahynuli, když jim odřízl oheň cestu ven. O jejich statečnosti vypovídali přeživší svědci. A tak tento film beru i jako poctu jemu, protože i v hotelu Marriott se zřejmě odehrával naprosto stejný scénář, kdy mezi neozbrojené mírumilovné lidi vpadli vymatlanci bez mozku a řvouc Allahu Akbahr začali vraždit! Jak říkám, ne, nechci u nás ani jednoho muslima... ani když bude tvrdit, že on je hodný ! Dávám za 5 hvězd filmu a všem těm statečným z personálu hotelu! * * * * * (16.06.2019)

V totálne najľudnatejšom indickom meste-Bombaj (pre zaujímavosť ide o štvrté najľudnatejšie mesto na svete) sa 26. novembra 2008 odohrala séria koordinovaných, teroristických útokov s cieľom pozabíjať (zmasakrovať) čo najväčší počet ľudí, lebo hlavné motto každého násilníka znie: „Čím viac, tým lepšie” ! Sekundárne sa zamerali na luxusný Taj Hotel, v ktorom sa nachádzalo prinajmenšom tisícka hostí a stovky zamestancov. A austrálski tvorcovia o tom nakrútili dych-vyrážajúci film, ktorý si nikdy nekladie servítku pred ústa a všetko servíruje s priam naturalisticky-dokumentárnym nádychom, akoby ste sa tu ocitli na vlastnej koži, čo by ste určite, a to mi naozaj verte, nechceli prežiť ani vo svojej najtemnejšej nočnej more s Freddym Kruegerom. _ Austrálčan (režisér) Tony Maras sa zameriava na vývoj udalostí práve v tejto mohutnej stavbe, úctihodnej svojimi rozmermi, v ktorej sa dá teoreticky ukryť pred nebezpečenstvom, ale ani to nie je vždy zažehnané... Títo lotri sa nezastavia pred ničím, a tak treba dostatok šťastia, aby jednotlivec vôbec odvrátil ich pozornosť... _ Od úvodnej sekvencie, keď prichádzajú na člne, vstúpia na pevninu (pôdu), tak už veľmi dobre viem, že odteraz nastáva peklo na zemi, ktoré potrvá niekoľko hodín, pričom sa stávam určitým svedkom šialeného a brutálneho masakra, ktorý nemôžem nijako zastaviť a ovplyvniť. Vždy prídu tam, kde to človek najmenej očakáva, a preto sa stáva na moment úplne paralizovaným, ale i napriek tomu s veľkým dôrazom na prežitie. Videl som strašne desivú realitu, na ktorú sa prizerať bolo extrémne depresívne ! SurovÉ, RealistickÉ a MrazivÉ, tak tieto prídavné mená presne vystihujú, aké to celé je... PS: Záverečný útek po schodoch je neuveriteľne deprimujúci, no s nádejou na záchranu. (Dev Patel bol exceletný a strhujúci). (24.08.2019)