Doktor Živago

Neubráním se srovnání s The English Patient. Podobně koncipovaný příběh, téměř identicky čarokrásné záběry přírody a velká lovestory s ne zrovna idylickým happy-endem.  Na rozdíl od Minghelly je však David Lean generačně jinde a to se podepisuje na dlouhých záběrech, škrobených emocích a především obludné stopáži, která je dost často neospravedlnitelná. Ne snad, že by Zhivago nebyl pompézní film. Nákladně zpracován, dobře zrežírován a k tomu všemu poměrně pečlivě vyobrazující turbulentní dějiny Ruska začátku 20.století, ale prostříhat to o půl hodiny kamerových panoramat a předlouhých obličejových expozic a bylo by to pro diváka mnohem příjemnější. (02.07.2023)

Věřím, že kniha mohla být luxusní, protože snímkem občas prostupují vypravěčské pasáže, které působí dojmem, že jsou vyňaty právě z knihy. Ke zpracování mám ovšem větší než velké výhrady a pořádně nevím, kde začít. Velký problém jsem měl třeba už s hereckým obsazením. Julie Christie, která v té době měla 25 let a vypadala na 35 let, máte věřit, že hraje naivní hampejzní 17leté dítě. Podobných případů je snímek plný. Taktéž jsem ze snímku pojednávajícím o Rusku vůbec necítil ono Rusko, nýbrž pouze západní pohled na Rusko. Strašně mě srala všudepřítomná angličtina, která nezapadala do ruských reálií. To, že hraje Rusáka Egypťan, už byla pouze shnilá třešnička na nevydařeném dortu. Celé to nezachránila ani pompézní výprava a povedená hudba. Před zhlédnutím jsem doufal, že se dozvím něco zásadně nového a přínosného o počátcích nástupu komunismu. Místo toho dostává naprosto přepálený prostor jakýsi pseudo romantický trojúhelník, což není zrovna mým šálkem čaje a zajímavé na něm bylo snad jen to, že kdysi dávno ve spojitosti s nevěrou existovalo něco jako špatné svědomí. První hodina filmu byla ukrutná nuda a výhradně jen kecání. Jak se do děje konečně vložila válka, tak se začalo něco dít a několik pasáží snímku bylo opravdu dobrých. Potom je ovšem znovu vystřídaly píčoviny a romantika. Nad obecným jásotem kroutím nevěřícně hlavou a dávám s tak moc přivřenýma očima, že jsou téměř zavřené velmi ušmudlané 2 kousky. (23.01.2020)

Nesporně jeden z nejlepších filmů z občanské války v Rusku, který ukazuje ruskou společnost v dobách revolučních. Není možné zapomenout vše prožité v tomto filmu, hlavně pro ty kdo chtějí znát pravdu o ruském národu v dobách bezpráví a strádání, kterým Rusko prošlo, román od Borise Pasternaka, který byl námětem pro film Doktor Živago, má pravdivý, neidealizovaný obraz sovětské země. Osud hlavního hrdiny Živaga je dramatický, ale malinko to kazí moc uhlazené tváře a dobře vypadající postavy filmu. (15.08.2007)

Tak jsem toho za minulý rok opět moc nedosáhla – nenechala jsem si ostříhat ofinu, nepřestala jsem vyhazovat krabičky od bonboniér za postel, nezkompletovala jsem svou sbírku Stikeez podmořský svět z Lidlu (sakrblé) a ani do těch ruských klasiků jsem zatím ještě nedorostla. Naštěstí se vždycky najde někdo, kdo se těma bichlema prokouše za nás čtenáře třetí cenové kategorie a překreslí nám to do komiksů, nebo ještě lépe se toho chopí Hollywood a natočí podle předlohy slušnej biják. Jasně, taky věčně remcám, že ten či onen režisér neobsáhnul ve svém filmu všechny dějové linky knihy, ale v tomhle případě bych odpustila i neodpustitelné, protože Omar Sharif, že. Na ten jeho parádní knír jsem se vydržela dívat celých těch sto devadesát sedm minut, přičemž jsem od televizoru odešla jen jednou asi na hodinku. (26.12.2015)

Film, který vás donutí zamyslet se nad tím, zda by nebylo vhodné začít Rusy opovrhovat. Předesílám, že jsem viděl nejprve v originále s titulky a až potom česky dabovaný (Libor Terš opět namluvil asi patnáct postav!). K dabingu toliko jen poznámka, že konečně jsem "objevil" herce, ke kterému se hodí výrazný Rýnského hlas - je jím Omar Sharif. K filmu nemám víc moc co dodat - protože nebo lépe přestože Pasternakův román je prakticky nezfilmovatelný, výsledek Davida Leana je skvělý. (03.07.2008)