Drtivý dopad

„Veriť v niečo. Dúfať v niečo. A pre túto vieru žiť.“ Spoilery. Toto je vážne dobrý film. Niektoré veci sú divné (rôzne krkolomné časové veľké skoky), iné zásadné veci nevidíme (pokus o zničenie s pomocou amerických a ruských rakiet), ale pravdupovediac čím častejšie Drvivý dopad vidím, tým mi pripadá vyzretejší. Na jar 1998 bol vnímaný ako udalosť, keďže sa jednalo o jeden z prvých filmov nového Spielbergovho (a Geffenovho a Katzenbergerovho) štúdia DreamWorks. Kasting bol v rámci možností nabúchaný, režírovala solídna Mimi Leder (rok dozadu pre DreamWorks natočila podobne "civilného" Peacemakera s Clooneym a Kidman, ktorým štúdio debutovalo na trhu), pekný 75-miliónový rozpočet, prorocký scenár (afroamerický prezident USA) a povesť realistickejšieho "klonu" tohoročného Armageddonu od Baya. Moje primitívne Ja dáva 4* práve Armageddonu, ale ono je vlastne blbosť tie dva filmy porovnávať, sú veľmi odlišné. Dokonca by som povedal, že kým v Armageddone to ku koncu búcha (všetko) už vyložene  neznesiteľne, Drvivý dopad na to ide skrz postavy, vzťahy a psychológiu, čo starne pomalšie, než CGI a nekonečné akčné sekvencie. Ono je to vlastne veľmi ponurý a tragický film. Áno, mnohé postavy sú prekvapivo nesympatické (cez mŕtvoly idúca reportérka, pomerne nadutý astronaut-dôchodca, americký prezident znechutene vstávajúci od kamery vo chvíli, keď sucho oznámi, že pokus o likvidáciu nevyšiel), ale mne sa to paradoxne práveže páčilo, pripadalo mi to realistické. Nakoniec je to ale žiaľ "len" čosi podobné, ako Peacemaker: vidno na tom investované peniaze a herci sú fajn, ale zároveň je to zvláštna natočená polonuda. Publikum ale bolo prekvapivo nadšené, obdarilo snímku parádnou celosvetovou tržbou 349 miliónov (pri rozpočte, ktorý sa podarilo udržať v rozumnej výške 75 miliónov). (03.01.2009)

Solidní katastrofická jednohubka, která zaujme velkorysým obsazením a efektně natočenou finální vlnou tsunami. Jen škoda, že celkový dojem markantně sráží chabý a patetický scénář, který po nějaké chvíli začne působit vážně hodně hloupě. „We watched as the bombs shattered the second comet into a million pieces of ice and rock that burned harmlessly in our atmosphere and lit up the sky for an hour.“ (18.06.2020)

Realita Deep Impactu je mi bližšia sci-fi úlet Armaggedon. Aj vďaka civilným hereckým výkonom, aj vďaka fundovanému pohľadu na astronómiu, aj vďaka nádhernej kastastrofickej scéne dopadu a následnej prílivovej vlne. Obetovanie sa posádky raketoplánu vôbec nevyznieva pateticky ako úbohý pokus Bruca Willisa a Michaela Baya. Katastrofy hýbu svetom. (04.04.2004)

Jak nedělat katastrofický film aneb finální dopad kusu komety je jediná jakž-takž zapamatovatelná scéna. "Armageddon" (*****) je po vědecké stránce ještě o třídu horší, ale díky hromadě vtipů a tunám patosu vysílá k divákovy jasný signál, že ho nelze brát 100 % vážně. "Drtivý dopad" sází na vážnou notu a díky tomu prohrává na celé čáře. Nemluvě o tom, že emoce nefungují. Vůbec. (11.11.2008)

Dvě hodiny trvající katastrofický epos o zániku planety, přičemž samotný "dopad" se odehraje až na konci filmu. Jinak po celou dobu se nám i tak dostává "Drtivého dopadu." Avšak v podobě té nejprovařenější zásobárny klišé, patosu a hraní na city, jaké může apokalyptické téma v rukou "zkušeného" Hollywoodu nabídnout. Samozřejmě včetně nějaké té dávky nelogických scén, postupů a chybek. Ani známí herci, v čele s prezidentem Freemanem:) či mladičkým, roztomilým Elijahem Woodem, nedokáží překonat sílející postup dějové nezáživnosti a jednotvárnosti. Alespoň James Horner dokázal svým hudebním umem navodit nějaké větší emoce, než nudná očekávání v tom, která klišé budou následovat nyní. (12.01.2012)