Nejlepší hráč

Otec, dočasně propuštěný z vězení, se pokouší přiblížit k synovi, vycházející basketbalové hvězdě, který ho za onen vražedný čin (zkrat) z duše nenávidí. Rozvité melodramatické výlevy o minulosti či budoucnosti Spike Lee popostrkuje a částečně rozbíjí filmařskými fígly při hře (až reklamní pózy a momentky, archivní orchestrální westernová hudba), ale někdy přece jen působí zdlouhavě a mentorsky. Jinak revizí vztahu a života v několika dnech na svobodě Nejlepší hráč tematicky připomene vyspělejší 25. hodinu. Slabší 4 * (18.09.2023)

Aha, to má být ten zázrak jako? Denzel si svoje odvede, jinak je to ale bída. Dívat se dá i na kočku Rosario Dawson, štěk Jovovich je trapný, to už víc potěší pornstar Jill Kelly a Public enemy. Melodramatická sračka. Výstup strejdy Bubby je kandidát na ubohost roku. Závěrečná scéna měla znamenat jako co? Prober se, Spiku. (06.06.2020)

Neumím vyskočit metr nad koš a zasmečovat míč do obroučky. Ani můj syn to nebude umět, protože já na něj nedokáži být tak přísný, jak zákony NBA vyžadují. Proto z něj vyroste spíše sport milující mudrlant než přeplacený černoch. A já mu budu vždy pomáhat ve splnění jeho snů. Ne jako jeden, který teď přes mříže dobře nevidí na synův život a má dost času dumat nad tím, jestli se mu někdy někde do hry nevloudila chybička. Zábavné to sice není, ale ono není od věci občas si popřemýšlet o životních prioritách. (13.09.2012)

dobrej film s velkým potenciálem, ale Spike Lee prostě tlačí na pilu. Tenhle film by si zasloužil remake pod jiným vedením. Jesus je tam vykreslenej jako tupej arogantní magor, kterej prostě jenom umí hrát basket a starat se o sestru. Denzel se uprostřed filmu uplně vytratí z radaru, aby z něj pak Spike udělal největšího chudáka na zeměkouli. Drama o basketu ale bez basketu, drama o vztazích ale bez větš hloubky... (20.10.2010)

Je jeden typ filmu, který se postupem času nějakým způsobem vyvíjí a typ druhý, kde se za celou dobu nestane vůbec nic, co by mělo nějaký zásadní vliv na příběh. Schválně si tipněte, jaký typ je He Got Game... Kdyby mě basket vůbec nezajímal, asi bych to po půl hodině vypnul, ale jako někdo, kdo to hraje od 6 let, nemohu říct, že by mě He Got Game vůbec nebavilo, i když to jsou víceméně 2 hodiny sledování toho, jak otec chodí za synem, který mu pokaždé musí vysvětlovat význam fráze ''I don't give a f*ck'' za doprovodu hudby, která se do pozadí rozhovoru ani trochu nehodí. Asi proto, jak mě basket baví, bavilo mě i sledovat běžný život někoho, kdo má před sebou slibnou cestu na vrchol, už jen ze zajímavosti, že ho hraje Ray Allen. Znovu bych si to už ale asi nepustil a navíc není moc příjemný pocit, vidět v jednom filmu tolik důkazů, proč černoši bezkonkurenčně vládnou tomuhle sportu :-D. (16.12.2012)