Ona to musí mít

Formálně, režijně i herecky slušně odvedený debut mého oblíbence. A nejspíš i říká to důležité, co chce odvyprávět, ale nějak jsem už z filmů o casual vztazích a jak jsou super unavený. Svého času to musela být emancipační pecka, která od režiséra, muže, překvapivě poukazovala na to, že ženy tu nejsou od toho, aby se poutaly na opačné pohlaví (s čímž ofc mega souhlasím), ale ke konci to ztrácelo hravý drive první poloviny a navzdory krásným kamerovým kompozicím jsem ztrácel sympatie ke všem zúčastněným. Místy dobře napsané, ale málokdy skutečně hluboké co se týče toho, jak k sobě v lásce v mládí přistupujeme. Tedy s ostýchavou opatrností, ale touhou dát vše, která pokaždé skončí na půli cesty, protože ještě nejsme zcela formovaní. Jako odpočinková záležitost super, jako cokoliv hlubšího ne. Asi už od filmů chci něco víc než jen věci se dějí a nemáme nad nimi kontrolu. Pro jinou cílovku než jsem já každopádně banger tzv. (22.02.2023)

Tyhle nezávislý černobílý (pardon) filmy nemám úplně v oblibě. Černoši mi nevadí ale jejich temperamenty jsou vůči mému jaksi inkompatibilní. Nu a promiskuitu nepěstuju, ehm. Jak z toho mám tedy poskládat nějaké kloudné hodnocení když to není vůbec snímek pro mě? Strhat to jen tak? To si asi nezaslouží. Tak asi tak tři ***. (26.03.2024)

Je třeba zmínit nádhernou fomální stránku filmu. Film je vyprávěn ve dvou rovinách odvíejícím se příběhu a dokumentráních inteview s hlavními aktéry komentujícími příběh. Tato dokumentární konstrukce, vede k odcizení, strhává pozornost na formu a konstruovanost filmu, čímž mimo jiné zjemňuje emocionální napětí a propůjčuje celému debutu lehkost (co je to sakra za vlastnost?). Za pozoruhodný počin je možno považovat barevnou vložku, v níž se film vrací ke starší formě zvýznamnění diference barvy/černobílé. Barevná scéna je naráz ireálná oproti dokumentání černobílé. (24.11.2014)

[3,5*]     Čosi ako černošský Woody Allen, akurát sa to nekoná na Manhattane, ale v Brooklyne a nejde to do takej psychologickej hĺbky. Páči sa mi obrazová štylizácia, čiernobiela kamera je krásna (perfektná práca so svetlom), no a soundtrackom som priam uchvátený, najmä džezovo ladenou skladbou Nola. Výborným nápadom je oživenie v podobe farebného muzikálového vstupu, ktorý zapôsobí ako blesk z jasného neba. Najviac som sa bavil na komickej postavičke Marsovi, čo je taký správny týpek, ktorého hraje sám režisér. Na to, že to je režisérov debut, tak má tento nezávislý, nízkorozpočtový film veľmi slušnú kvalitu. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. (15.08.2021)

Spike Lee mě v poslední době docela zajímá, protože rozhodně dělá filmy, které jsou jiné, které mají svůj vlastní styl. A ten už měly podle všeho i na začátku jeho kariéry. Je svůj, je hudební, je příběhový, je vztahový, je dramatický, je komediální. V jeho filmech najdete všechno anebo alespoň v tomto jednom ano. (12.01.2016)