Léto

Pomalu celou první půlhodinu jsem si myslela, že film ani nedokoukám, jak brutálně mě babské revoltování a plkání nudilo. Pak se daly holky ale dohromady, odjely na farmu a celé se to rozjelo tak, že jsem pomalu ani nedýchala. Atmosférou mi film nejvíce připomínal Kyss mig, v závěru filmu se mi svíral hrudník, jako by ho někdo stáhnul kazajkou. Cécile De France mě v lesbických rolích snad nikdy neomrzí, poznat takovou v reálu, vlak si ujet rozhodně nenechám. (07.07.2016)

Ať si každý říká co chce, Francouzi mají svůj vlastní styl promítnutí scénáře do obrazovek. A tady je to víc jak zřejmé, i když co se týče příběhu, nebudeme si nalhávat, že nepokulhává. Hra na city jedině pomůže prokousat se celým filmem, ale aby se jednalo o průlom, to se říct nedá. Jak už jsem již dříve zmínila, v takovýchto filmech je jedno a to samé téma, jen se mění situace, prostředí a způsobené problémy. (04.08.2023)

Tohle na mě zanechalo dobrý dojem. Celé je to stylizované do mnoha lidmi nechápaného světa feministek v Paříži, spoustu cigaretového kouře (sakra, já měl celé ty dvě hodiny chuť na cigaretu!) písní a protestů. Po téhle části jsem pochopil, že sedím v sále plném lesbických feministek prahnoucích po poplácání po zádech a ujištění, že je jejich ideologie správná (je!) od režisérky skrze film. Jestli by mi to nedošlo, asi bych se do jejich role a do filmu samotného tolik nevcítil. Když se celý děj přesune na vesnici, můžeme často spozorovat až přehnané hraní na city, které ale cílová skupina právě očekává, takže nic špatného. Část odehrávající se na vesnici je hodně emočně silná a vypjatá, čemuž nasadí pomyslnou třešničku konec na vlakovém nádraží, který je skvěle spracovaný a uvěřitelný. Za mě hodně dobré. (01.04.2016)

Nie je tých filmov s LGBTI tematikou už predsa len nejak veľa? Nuž čo, asi je teraz taká doba... Občas už mi to ide na nervy a miestami mám pocit, že táto téma už pomaly nemá čo ponúknuť, ale potom príde film ako práve "La belle saison" a vtedy mám pocit, že potenciál tejto "klišovitej" témy ešte zďaleka nie je vyčerpaný. Spočiatku som sa obával, že to bude len ďalšia typická lesbická fádnosť o dvoch dievčinách, ktoré zlákala túžba po vzájomnom vzplanutí (a veruže prvá tretina/polka tomu dosť nasvedčovala), ale po tom ako sa dej zlomil a zo slobodomyseľného Paríža sa celá lesbická Láska presunula na vidiek, film nabral na obrátkach a napokon bol pre mňa veľmi milým prekvapením. Krásne v tom vynikol celý kontrast liberalizmus vs. konzervativizmus, mesto vs. dedina, a taktiež silná dilema, ktorá neustále prenasledovala Delphine. Fakt dobré! (škoda že ten začiatok bol taký slabší, resp. šablónovitý). (25.06.2016)

Mladá Delphine je pripútaná k rodičovskej farme. Vykonáva všetky potrebné práce a zdá sa, že ostane privarená k pôde a rodičom naveky. Lebo je viazaná nielen povinnosťou ale aj vášňou k zemi. Vydá sa za miestneho nápadníka a nejako bude. Lenže Delphine je iná. Odchádza načas do Paríža, kde pričuchne k feministickému radikálnemu hnutiu. Hneď prvý deň stretne skupinku dievčat, ktoré na ulici preplieskavajú nič netušiacich mužských chodcov po zadku. Robia to ako protipól rovnakej mužskej zábavky, ktorú muži samotní voči ženám považujú často za úplne normálnu. Pridá sa k skupine a aktívne sa zapojí do diania. Dôvodom nie je len očarenie myšlienkami voľnomyšlienkárskeho hnutia, oslobodzujúceho ženy spod mužského i spoločenského útlaku. Dôvodom je láska. Živo predstavené obdobie prvej polovice 70. rokov, kedy vo francúzskych veľkomestách aktívne odoznievali revolučné študentské 60. roky (najmä radikálne ľavičiarsko - maoistické revolty na univerzitách v Paríži v roku 1968), ktoré otvorili brány hnutiam novým (napr. za práva žien). Vidiek si popri tom žil stálym, často veľmi konzervatívnym životom. Prejavenie homosexuálnej lásky na vidieku bolo preto veľkým hriechom nielen v očiach rodiny aj dedinskej komunity. Vierohodne, živo a eroticky príťažlivo predstavený príbeh veľkej lásky, ktorej nepriali okolnosti. Napriek tomu sa po rokoch od rozchodu dostavila katarzia. (08.07.2020)